Ať si Pospíšil pospíší

No konečně! Konečně máme ministra spravedlnosti, který dokáže nahlas říct, že máme zákony z dob socialistické éry, zákony totalitní a nehumánní. „Platné občanské právo bohužel odráží filozofii totalitního státu,“ řekl v MfD v pátek 21. ledna 2011 ministr Pospíšil. Chce předložit znění nového občanského zákoníku co nejdříve. Konečnou verzi ale musí ještě předejít dohoda s ministerstvem pro místní rozvoj, které vytvořilo vlastní verzi některých paragrafů. Ministr Pospíšil se komplikací neobává. „Pokud zákoník neprojde,“ tvrdí Pospíšil, “budeme skanzen komunistického občanského práva.“ A to si jistě nikdo nepřeje.

Jenomže my nejsme skanzenem toho či onoho komunistického zákona, my jsme hlavně skanzenem komunistické justice. Příliš mnoho neblahého z naší nedávné totalitní minulosti přešlo plynule do naší současnosti. Vzpomínáte? Nejdříve to bylo heslo „nejsme jako oni“, které umožnilo komunistickým bosům „usalašit se“ v nových podmínkách a soustředit ve svých rukách obrovskou, především ekonomickou, moc. Pak si někdejší soudruzi Jičínský a Rychetský a spol. vymysleli nutnost právní kontinuity, bez které by se podle nich nový stát zhroutil. Asi jako kdyby německé soudy po roce 1945 stále rozhodovaly podle norimberských zákonů, že?

A tak, díky této kontinuitě, soudili komunističtí soudci podle komunistických zákonů vesele dál. Náprava, pokud vůbec, přicházela jen velice pomalu.

Co dělali téměř dvacet let ministři spravedlnosti -  socialisté Rychetský, Motejl, Bureš, Čermák, ministři za ODA lžidoktor Kalvoda, Parkanová (dnes TOP 09), za US-DEU Němec, proslulý propuštěním katarského prince a obřím množství státních zakázek pro jeho vlastní advokátní kanceláře?

Možná udělali mnoho dobrého, ale veřejnost o tom nemá žádné informace.

V nedávné době Ústavní soud rozhodl, že konečně mohou občané vědět, který ze soudců má komunistickou minulost. A jako na potvoru nejsou na seznamu soudců obvodních, okresních, Městských a Krajských soudů, Vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.soudci Ústavního soudu. Alespoň na seznamu, zveřejněném na internetových stránkách, ne.

Že by to bylo tím, že sám předseda tohoto soudu Pavel Rychetský má také tuto minulost? Těžko říci. Nebo je to jenom pouhé nedopatření, na jaká narážíme na každém rohu. Nebo dokonce, že by ministerstvo spravedlnosti mělo na soudce jakýsi dvojí metr? Hádej, hádej, hadači!

V tuto chvíli podobu nového občanského zákoníku neznáme. Alespoň já ne. Možná je to moje chyba, ale nenašel jsem způsob, jak se k němu dostat.

Lze jen doufat, že z nového občanského kodexu zmizí ostudný paragraf 40, který je esencí komunistické zlovůle a nenávisti. Mnoho Pražanů také ví, jak finančně výnosné zakázky dostali detektivové agentury ABL Víta Bárty (dnes ministr dopravy za Věci veřejné) při slídění po majetkových poměrech lidí bydlících v nájemních bytech z tohoto paragrafu vyplývajícím.

Někteří známí právníci tvrdí, že tento paragraf má v novém „občanovi“ zůstat. To by bylo vskutku ostudné.

A přemýšlí ministr Pospíšil také o tom, jak budou odškodněni ti, kteří byli touto komunistickou metlou  postiženi?  Ale tyto rehabilitace by zřejmě přicházely v úvahu až po přijetí zákona parlamentem.

Brzké dokončení nového občanského zákoníku by určitě bylo krokem správným směrem.

Ivan Bednář