Jak se někteří vezou na vlně pomoci od státu

Když jsem vstupovala do politiky, měla jsem spoustu plánů a jasné představy o tom, co chci změnit. Pod vlivem liberálně konzervativních myšlenek jsem věděla, že se nezavděčím všem, ale věřila jsem, že se najdou tací, kteří ocení moji práci. Nikdy jsem neholdovala všudypřítomným volebním kampaním, ve kterých si lídři „za peníze občanů“ masírují vlastní ego. Brala jsem to vždy jako nutné zlo, které k politice patří. Dávno vím, že politika se neodehrává na předvolebních mítincích. Politika je každodenní práce a rozhodování o problémech občanů.

Jsou to občané, kteří žijí v realitě dnešního světa. Platí daně, chodí pravidelně každý den do práce, svůj volný čas věnují sobě nebo svým dětem. Jsou to občané, kteří nežijí v ulitě politických šarvátek či mediálních kauz. Trápí je problémy, se kterými se setkali v sousedství, mezi svými příbuznými nebo v práci. Nezáleží na tom, odkud jsou, jestli mají peníze, nebo žijí v horších životních podmínkách. Nezáleží ani na tom, zda pobírají sociální dávky či nikoliv. Ale záleží na tom, že často nevidí východisko ze své situace. Někteří z nich se již smířili se svými starostmi a rezignovali na to, že by jim mohl někdo pomoci. Jiní se nechtějí s nepřízní osudu vyrovnat, a protože sami nevědí, jak situaci řešit, často se obrací na své zákonodárce s prosbou o pomoc.

I na mě se občané obracejí. Často jsou mezi nimi i lidé, kteří se ne vlastní vinou ocitli v ekonomicky nepříznivé situaci. Tito lidé si pomoc od státu bezpochyby zaslouží. Nemají práci a nedokážou se o sebe postarat. Jejich situace je ale tíží a snaží se z ní všemožně vymanit. Často totiž „na dávkách“ nezůstávají dlouho. Někteří se ptají, jak si o dávky zažádat. Mnozí z nich ale dávají najevo stud si o dávky požádat. Bohužel všeobecný usus ve společnosti těmto lidem nepomáhá jejich situaci řešit, vrhá na ně negativní stín „parazitů na systému“. Tito lidé pak chtějí pomoci vymyslet jiný způsob, jak se dostat ze sociálně problémové situace.

Takoví lidé za mnou ale přicházejí i s jinými problémy. Problémy, které dobře poukazují na skutečnost, že původcem zmíněného negativního stínu je zcela jiná skupina „dávkařů“. Říkejme jim pracovně „sousedé“. V pravidelných intervalech vás šikanují, v noci vás nenechají vyspat, všude dělají nepořádek. Ráno obvykle nemusí brzy vstávat, často ani školou povinné děti je nedonutí vylézt z postele před osmou hodinou ranní. Podle toho, kdy se probudí, místo do práce pak vyráží na všemožné úřady pro výplatu sociálních dávek. Zkrátka v tom, co nabízí náš štědrý sociální systém, se orientují opravdu brilantně. „Na dávkách“ žijí dlouhodobě a nemají snahu ani motivaci takový stav jakkoliv měnit. Podaná pomocná ruka státu jakoby se změnila v doživotní samozřejmou rentu, která příjemce nadobro zbaví chození do práce nebo povinnosti zaplatit pokutu za přestupek. Kdo by se přeci nevezl na vlně pomoci od státu! Zvlášť když je ta vlna velmi štědrá.

Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že tito sousedé si ke mně pro radu rozhodně nechodí. Naopak, častokrát jsou to právě oni, kdo mě osočují z asociálního přístupu...  Není se jim co divit, vždyť zákony, které navrhuji, řadě z nich mohou velmi znepříjemnit život. Nutno říci, že mi to rozhodně nevadí. Jsem ráda v zájmu těch slušných, kterým se snažím pomoci. Již za dob, kdy jsem byla primátorkou Chomutova, jsme s úředníky přišly s pravidelnými brífingy pro občany. A tam chodilo potížistů! Ti, co své neštěstí vyčítají ostatním, stále si stěžují, nejsou schopni nést odpovědnost za svůj život. Dávky utrácí za alkohol, kupují si drogy, hází je do herních beden po barech, páchají přestupky, neplatí pokuty, poplatky ani nájem. Nepřála bych nikomu z vás vedle nich bydlet.

Nedělám politiku proto, aby mě lidi pouštěli ve frontě na kolotoč. Nedělám politiku ani proto, abych byla za každou cenu oblíbená. Na jedné straně dělám politiku proto, abych hájila liberálně konzervativní hodnoty ve společnosti a svým přístupem usnadňovala život těm, co se aktivně snaží zlepšit si svůj život. Na druhé straně dělám politiku proto, abych pomohla vyřešit problémy těm občanům, co je naše zákony neumějí ochránit. Po třinácti letech v politice by už ti, co mě znají, měli vědět, že jedinci, kteří nedokážou nést odpovědnost za svůj život, flákači, u mě rozhodně zastání nenajdou.