Oddaný přítel člověka.

    Ráda bych Vás seznámila s úsměvnou glosou, kterou jsem psala před lety ve škole tvůrčího psaní a žurnalistiky scenáristky Markéty Dočekalové.

     Již od útlého dětství se učíme od rodičů, že nejlepší přítel člověka je pes. Bohužel se množí případy, které denně slýchávám ve zprávách či čtu v denním tisku, kdy majitelé nechávají své nešťastné čtyřnohé miláčky zavřené v rozpáleném autě. Kladu si otázku, jak je vůbec tohle možné. Představte si, že byste svého přítele zavřeli do trouby a zapnuli ji na šedesát stupňů. A loučili byste se s ním se slovy, že za okamžik přijdete, aby se nebál. Možná, že byste mu slíbili i nějakou odměnu, jestli tu horkou trýzeň vydrží. Takový přítel by vám poděkoval za lákavou nabídku, a že si vážil vašeho přátelství do té doby, než jste se projevil jako tyran a nelida. Ale v tom je háček, pes vám takhle nikdy neodpoví, nevzbouří se a nepošle vás do háje. Nýbrž věrně vás olízne a důvěřivě vás nechá odejít za nákupem nebo na poštu. Takovým páníčkům bych přála, aby je jejich pes vtáhl k sobě do auta, zavřel tlapkou dveře a okna a nechal je hodinku péct, potit a trpět. Avšak to by nebyl pes, nejlepší přítel člověka.