Kdepak, není nad pejsky. jenomže ho venčit brzy ráno v dešti či mraze není žádná balada.

Mám jednu vzpomínku na pejska. Byl jsem jednou v malé kavárničce na severním Vancouveru. Byl tam mladý tatínek se synkem a roztomilým Labradorem. Chlapec chtěl kakao a loupáček. Tak tatínek přivázal Labradora na dlouhý špagát, ketrámu se tu říká Tether a šel dovnitř kavárny. jak známo, Labradoři jsou pejsci nenažraní a tak pejsek tam venku běhal a slízl vše, co se tam naskytlo. Nějaká dobrůtka se nacházela pod židlí. Psík tedy hned pod židli, jenomže ty nohy židle byly dost blízko sebe a tak židle zůstala pejskovi na hřbetě. A tak tam pejsek k veselí všech kolem pobíhal s židlí na hřbetě.

Pane Marek, to venčení, mám Border colii, to jsou velmi inteligentní a hlavně pracovitá psiska. Pokud je neutaháte (což je fyzicke vlastně nemožné) , tak budou řádit doma.

A tak každý ráno bez ohledu na počasí, vítr,déšt, zima atd. musím jít a jdu a těch 10 km uděláme. Totéž se opakuje odpoledne a pak doma ještě nějaké hlavolamy,bo pejsana unavíte nejvíce pokud ho nutíte přemýšlet.

ALE, tímto vším se i stará o mé zdraví a duševní pohodu, od nikoho z říše lidí se vám nedostane takové upřímné lásky....

Víte znám i horší případy. často se věří, že pes na vesnici se má lépe než v paneláku, není tomu tak. Kdybyste viděla v jakých podmínkách na vsi, někteří pejsaní žijí, jak často jde s nimi někdo ven, neveřila by jste, útulek by byl proti tomu ráj.......láme mi to srdce, když jdu s pejsanem a slyším jak ve svém jazyku naříkají....

Myslím, že to milující pořadí nesouhlasí 1.Pejsek a potom manžel