Pravá tvář Kuby

Ráda bych Vám představila rozhovor se stavebním inženýrem panem I. Píšou, který mě umožnil nahlédnout pod roušku pracovní cesty na Kubu a složitém pobytu v zemi plném nástrah a kontrastů.   

Kuba je země plná kontrastů. Příroda je úchvatná, však podnebí je vlhké a dusné. Regály v obchodech jsou neustále prázdné, ale v hospodě se dosyta najíte. Lidé žijí ve špíně a zápachu na pokraji bídy. Pro turisty žijící v luxusních střediscích se opravdové prostředí nedotkne.    

V roce 1986 si odjel jako expert na dva měsíce na Kubu. Můžeš mi o tom říci více?

V Metroprojektu, kde jsem tenkrát pracoval, se projektovala nová elektrárna na severovýchodním cípu Kuby, včetně chladících kanálů. Pro chlazení elektrárny se využívala mořská voda. V půdě se vyskytovaly složité geologické podmínky, střídaly se propustné a nepropustné sedimenty. Když se projekt dokončil, kubánský investor s námi projekt konzultoval a navrhl alternativní metodu, která by nebyla drahá. Generálním dodavatelem byla Škoda Plzeň, Výstavba elektráren a ta se dohodla s kubánským investorem, že by bylo vhodné vést konzultace na místě a tak mi zorganizovali cestu.    

V čem spočívala tvoje práce?

 Konzultovali jsme způsob realizace projektu a zvažovali alternativní možnosti, které by přinesly   úspory materiálu. Během dvou měsíců na Kubě jsem vykonával rovněž autorský dozor.

Určitě by čtenáře zajímalo, co autorský dozor znamená?

Dohlíží na souhlas realizace s projektem, řeší případné změny, reaguje na geologické odchylky a materiálové změny a je to jakýsi operativní dozor stavby na místě, který zároveň spolupracuje s technickým dozorem investora.

Slyšela jsem, že cesta na Kubu byla velice dobrodružná?

Lišila se od běžné turistické cesty. Letěli jsme s kubánskou společnosti CUBANA – ruským čtyřmotorovým proudovým letadlem IL 68. Letělo se severozápadním směrem okolo Islandu do Ganderu (nejvýchodnější cíp Kanady), kde jsme museli přistát na doplnění pohonných hmot. Ganderské letiště sloužilo jako vojenské letiště za 2 sv. války pro letecké mosty do Evropy a v 80 letech se využívalo pouze pro soukromé a charterové lety. Letecká společnost CUBANA nebyla členem IATA, šetřila na letištních poplatcích a tak jako jediná letecká společnost využívala služeb tohoto letiště.

Když jsme přistáli a letadlo zarolovalo k hale, všiml jsem si, že k nám přijely policejní vozy a obkroužily letadlo ze všech stran. Museli jsme všichni vystoupit a jít do tranzitní haly. Cestou se každého pasažéra ptal emigrační důstojník, zda si nepřeje emigrovat, protože když by někdo nenastoupil zpět na palubu letadla a skrýval se třeba na záchodě, tak by se odlet zbytečně zdržoval zjišťováním jeho totožnosti a hledáním jeho zavazadel.

Asi hodinu trvalo, než natankovali letadlo a opět za policejního doprovodu jsme šli zpátky do letadla.  Nikdo neemigroval. V Havaně na letišti na mě čekal zřízenec, který mě zavezl na ubytovnu. 

Dojížděl si za prací nebo si byl ubytován v místě pracovního působení?

Nejdříve jsem bydlel dva dny na ubytovně pro nově příchozí v Havaně a čekal na letadlo, které mě odveze na východ Kuby do Feltonu - místa, kde se stavělo. Po dvou dnech jsem konečně odletěl. Poblíž stavby, v přístavním a průmyslovém městečku Nicaro jsem bydlel v panelových ubytovnách, kde měl každý svůj vlastní byt. Ubytovny byly prosté, v oknech chyběla skla, jako všude v tropech, ale pouze zbudované dřevěné žaluzie a na záchodě scházelo prkénko. Běžný Kubánský jev.  

Společnost mi na ubytovně zpestřovali američtí šváby, černé tarantule a zrzavý mravenci – otroci potravin. Takže jsem musel mít veškeré potraviny vždy pečlivě uzavřené. Teplý pokrm jsem si musel servírovat na hlubokém talíři, pod kterým byl mělký talíř s vodou – jakýsi vodní příkop, aby se ty potvory nedostaly na jídlo.

Veškeré okolní prostředí bylo ovlivněno těžbou niklové rudy, která se vozila do místní hrudkovny, staré neudržované továrny, kdysi postavené Američany a tehdy provozované ruskými experty.  Tyto hrudky se nakládaly v uzavřených plechových sudech na lodě a odvážely se do SSSR. Ze všech koutů továrny se valil kouř a jemný červený prach, který se dostal všude, pokryl nábytek, podlahy, povlečení na posteli v ložnici, dostal se i do rezervoáru s užitkovou vodou na střeše, což bylo velice nepříjemné.

Říkal si, že ti na ubytovně netekla voda?

Ano, to je na Kubě značný problém. V Havaně, kde jsem zprvu bydlel - voda tekla mezi     6-7 hodinnou ranní a 7-8 hodinnou večerní. Vodovodní síť je tam ve velmi špatném stavu, vody mají málo a proto s ní musí šetřit a ne ji pouštět celý den do země skrz děravé potrubí. V Nicaru na ubytovně však voda tekla celý den, protože na plochých střechách ubytoven byly umístěny betonové nádrže, což se dalo ve srovnání s hlavním městem pokládat přímo za luxus. Voda byla ohřívána sluníčkem celý den, takže večer tekla příjemně teplá, ale za to byla zbarvena do růžova všudypřítomným prachem z hrudkovny. Když se člověk po čase opálil, tak to na kůži přestalo být znát.

Pracoval si jenom s Kubánci nebo i s lidmi z ostatních zemí?

Na stavbě pracovali Kubánci a čeští a slovenští experti.

Takže jazyk nebyl problém?

My jsme na stavbě mohli mluvit česky, protože komunikace byla zajištěna simultánním překladem českých tlumočnic.

Na Kubě platí dvojí měna (CUP – kubánské peso a CUC - konvertibilní peso). Kubánci většinou obdrží výplatu v kubánském pesu a zaplatí s ním např. autobus, jídlo, drogérii a nejzákladnější produkty do domácnosti. Konvertibilní peso, které dostane turista za dolary v kurzu 1: 1, jsi, předpokládám, nedostával. V jaké měně si byl tehdy placený?

Experti sovětského bloku byli placeni červeným pesem, tehdejší obdobou našich tuzexových poukázek.

Kuba je známá svým přísným přídělovým systémem. Dotkl se i tebe tento systém?

Samozřejmě. Bydlel jsem na ubytovně, kde každý měl svůj vlastní byt s kuchyňským koutem a bylo třeba si nakupovat potraviny. Pro experty ze sovětského bloku existovaly speciální obchody – obdoba našeho tuzexu, kde mohli nakupovat a platit pouze červeným pesem. Musela si mít speciální průkazku, kde zaznamenávali, kolik zboží na příděl si můžeš ještě koupit. Kvalita zde prodávaných potravin byla poměrně slušná, ale jejich zásobování záviselo na tom, co zrovna přivezla loď. To se samozřejmě nedalo srovnat s obchody pro obyčejné Kubánce, kde panoval samozřejmě též přídělový systém, ale já jsem je viděl vždy pouze prázdné.

Jako kuriozitu, ovšem velice nepříjemnou, bych uvedl zážitek z prvního dne v Havaně, kdy jsem ještě nevěděl, jak to v obchodě na Kubě chodí. Měl jsem velkou žízeň - podnebí bylo horké a vlhké (okolo 80% vlhkosti vzduchu), a proto jsem zašel do speciálního obchodu pro experty koupit si pivo (měli dokonce Pilsner Urquell) a Coca-Colu, když jsem však došel k pokladně, tak začali na mě křičet, a odmítali mne obsloužit. Po chvíli se ukázalo, že po mně chtějí příslušný počet a druh prázdných láhví. Já žádné lahve neměl, jelikož jsem teprve přijel, což je však nezajímalo.  Když jsem navrhnul, že přece za lahve zaplatím zálohu, tak na mně koukali jako, když jsem spadl z měsíce. Na Kubě totiž neznali zálohový systém na lahve. Když sis chtěl koupit novou plnou láhev, musel si přinést odpovídající láhev prázdnou – jak prosté.

Naštěstí jsem měl sebou telefonní kontakt od našeho souseda, který dlouhá léta sloužil na Kubě jako obchodní rada našeho velvyslanectví na jeho současného nástupce. Zavolal jsem mu a vylíčil jsem mu můj případ, který by bez jeho pomoci asi musel zle dopadnout. Pan rada se ihned ochotně rozjel za mnou do obchodu, kde mi nezištně předal prázdné láhve. Konečně byli na pokladně spokojeni a mohl jsem pití zaplatit. Po této příhodě jsem, už věděl, že příště, až půjdu do obchodu nakupovat, je třeba si vzít prázdné láhve a tak se stalo, že kromě běžných zavazadel jsem nastupoval do letadla směr Nicaro i s příručním zavazadlem plným nepostradatelných prázdných lahví od piva a Coca-Coly.

Navštívil jsi také nějakou restauraci nebo hospodu?

Navštívil. Hospody jsou tam pěkné, čisté a měli tam i naše plzeňské pivo. Jídlo bylo kvalitní a dobré. Jako hlavní příloha se nejčastěji nabízí Kongri. Je to zvláštní příloha, jak chuťově tak vzhledově – uvařená rýže a černé fazole se smíchají s orestovanou cibulkou a anglickou slaninou. Dále nabízeli jako přílohu též pečené banány. Jinak jako hlavní jídlo běžně ryby, mořské plody, kuřata a vepřové i hovězí, podobně jako u nás. Ceny nebyly nijak přemrštěné a v neděli bylo možno vidět i celé rodiny, jak si vyrazí na oběd do restaurace. Byl to paradox ve srovnání s obchody, kde nic nebylo. Co je zajímavé, že do hospody a vůbec všude do veřejných budov vás nepustí v krátkých kalhotách, pouze po delším přemlouvání udělají pro cizince výjimku.  Kubánci totiž i na ulici chodí pouze v dlouhých kalhotách, v krátkých pouze turisté. Podle toho se snadno poznají a jsou pak terčem dětí žebrajících o americké žvýkačky.

Určitě ses nevěnoval jenom práci a měl si volný čas pro sebe. Jak si ho trávil?

Víkendy jsem měl volné, a proto jsem se snažil tento čas maximálně využít cestováním. Jak už jsem se zde zmínil – viděl jsem hlavní město Havanu a byl jsem překvapený jejími kontrasty. Město je rozděleno na starou a novou část. Ve staré části se nachází mnoho nádherných barokních a klasicistních staveb, staré paláce byly přeměněny na muzea, která vypovídají o historii celé Kuby. Centrum metropole tvoří Plaza dela Catedral s katedrálou San Cristobal, monumentální stavbou, která mi vzala dech svou krásou. Ale bohužel stará část města byla dost v zuboženém stavu. Za to nová část Havany se skví moderními stavbami – velkým množstvím hotelů a mrakodrapů, postavenými převážně Američany, přesněji americkou mafií, která si z Kuby udělala před válkou a po válce svůj dovolenkový ráj. Všechny jejich mrakodrapy neměly třinácté patro, protože Italové – mafiáni jsou silně pověrčiví

Zajímavá je třída Calle Obispo, která je proslavená pobytem Ernesta Hemingwaye a je plná obchodů, kaváren a restaurací s nejproslavenější La Bodigitou, kde se podávalo Hemingwayovo oblíbené Daiquiri. Kromě Havany jsem navštívil Santiágo de Cuba, což bylo po krátký čas původní hlavní město Kuby. Dále nádherné město a perlu Karibiku Cienfuegos. Ale pro lidi bude známější blízké  Guantanámo, což jest nejvýchodnější cíp ostrova – svrchované území USA s vojenskou základnou ve stejnojmenné  zátoce oddělené od zbytku ostrova drátěnými zátarasy.

Četla jsem, že kubánské pobřeží je jedinečné jemným, ale dost žhavým pískem a do moře se jde dlouhou dobu, než se narazí na hloubku. Co je na tom pravdy?

To není zcela pravda. Kubánské pobřeží je z velké části tvořeno hustými mangovníkovými porosty nebo je skalnaté. Pouze na málo místech se vyskytují písečné pláže, které jsou pak velmi proslavené. Na jihu a jihovýchodě ostrova jsou známé pláže pokryté černým pískem. Pokud vstoupíš bosou nohou do černého písku, je nesnesitelně rozžhavený. Proto zde postavily na plážích dřevěné chodníky vedoucí do moře, aby uchránily lidskou nohu od spálenin. Moře vás na první pohled uchvátí svou jasnou tyrkysovou barvou, která přechází z tyrkysové do tmavě modré barvy. Tak neváháš promarnit čas stáním – rychle se převlékneš do plavek a spěcháš do té krásy. Zejména na jihu ostrova, kde se nekoupeme v Atlantiku, ale v Karibiku, je voda více slaná a více oplývá životem. Trochu to připomíná korálovou oblast s barevnými akvarijními rybičkami.

Které pláže na ostrově tě nejvíce zaujaly. A čím?

V Kubánských plážích je rozdíl. Pláže na severu nejsou tak nádherné jako dole na jihu. Jsou špinavější a moře je studenější a méně slané. Zejména pláž Varadero patřila k nejšpinavějším, protože měla v dosahu MHD od Havany. O víkendech byla vyhledávaným místem pro mladé páry. Přeplněná pláž nebyla vybavena žádným sociálním zázemím pro obyčejné Kubánce, kteří nesměli do hotelů. Hotely byly vyhrazeny pouze pro dolarové cizince - zejména pro Kanaďany. Za to jsou vždy a všude na plážích bary s různými chlazenými alkoholickými a nealkoholickými nápoji, zejména s koktejly, jejichž základem je vždy proslavený kubánský rum, a v jejichž přípravě jsou Kubánci pravými mistry.

Jaká byla příčina tvého odjezdu po dvou měsících práce na Kubě?

Po dvou měsících byla mise ukončena.

Oslovila tě Kuba? Byl bys schopen na Kubě žít?

Na mou duši ne. Jak už jsem se zde několikrát zmínil. Kuba je země plná kontrastů.         Ve městech i na venkově se žije na pokraji bídy. Infrastruktura Kuby byla zaostalá, všude špína, zápach, kanalizace a vodovodní síť byla nefunkční, všude se válela spousta odpadu a šrotu. Nemají o nic zájem, kromě zábavy, tance, sexu, alkoholu a kouření. Podnebí je velice nepříjemné – je tam velká vlhkost a špatně se člověku dýchá, pokud na to nejsi zvyklá. Ale na druhou stranu je to země nádherná na přírodní krásy a některé pamětihodnosti. Člověk, který na Kubu jede jako turista a je ubytovaný v luxusním středisku a servírují mu na podnose vše nejlepší - vidí Kubu úplně z jiné perspektivy, než člověk, který pracuje v opravdovém prostředí Kuby.

Jel bys tam někdy na dovolenou?

Ano. Na dovolenou moc rád.