Diomédes

Každý červenec odjížděl pan Smith s rodinou na tři týdny na dovolenou mimo Anglii. Zůstal na statku jen jeho synovec Matthew, který za trest pracoval celý měsíc ve stáji.

Netušil však, jaké prožije peklo, při kterém bude bojovat o život.

Tento měsíc panovala dusná vedra doprovázená silnými bouřkami. Meteorologové předpovídali, že budou v severní Anglii neobvyklé. Jednoho večera při silném dešti se přihnala bouřka. Bylo ji nejdříve slyšet na několik kilometrů. Ale postupně jak čas plynul, se bouřka přiblížila k panskému domu. Následovně vzplálo postupně několik stromů, které rostly kolem stáje, takže nebylo daleko k tomu, aby plamen nezasáhl stáj. Celá budova byla kamenná s dřevěnými velkými vraty a zvoničkou, která byla již v plamenech od poletujících hořících větví stromů či kusů střešní krytiny.       

Matthew v podkrovním pokoji dohrával Ďábelský trylek od Tartiniho, když vtom uslyšel velkou ránu, škubl sebou, a chvíli se zaposlouchal, odkud rána vyšla. Mohl to plně vnímat, jelikož měl rozvinutý jemný sluch, proto jakýkoli šum slyšel. Přešel k oknu, rozhrnul závěs a před ním se objevilo boží dopuštění. Odložil housle a běžel rychle za služebnictvem do kuchyně.

 „Stáj hoří! Zavolejte rychle hasiče!“ Oblékl si pršiplášť a utíkal vzhůru prudkou smrští větru a deště do horoucího pekla. Když doběhl k stavení, zůstal na pár vteřin přikován k zemi.

Uviděl tu obrovskou ohnivou výheň. V plamenech se bortily části prohořelého dřevěného krovu a střechy. Skrz praskot ohně byl také slyšet bolestný ryk a ržání koní. Nejprve musím vyvést všechny koně ven. Koně se vzpírali a byli divocí. Velkým nasazením se mu podařilo koně dostat do venkovní ohrady, ale uvědomil si, že jeden kůň stále chybí. Orosil se po celém těle a vrátil se do neuhasínajících plamenů. Prohledával poškozené dřevěné boxy. Vtom se ozvalo ze zdálky řehtání a vyděšené kopání. Pokusil se na něj zavolat jménem, aby se zorientoval, odkud jde nářek. Slyšel, že vychází z druhé části stáje.                 

Matthew sebral odvahu a rozběhl se hlouběji do útrob stavení. Bohužel se dostal jen doprostřed stáje. Tam zůstal stát, neboť měl před sebou hromadu sutin a hořících trámů. Dostal šílený strach a přemýšlel, co dál.  Rozhlížel se okolo sebe, kudy by se dostal na druhou stranu. Napadlo ho sundat si kabát a zabalit si do něho ruce. A postupně se snažil odstraňovat bořící stropní konstrukci u levé části zdi, kde plameny nebyly tak silné. Trámy byly těžké a šlo to pomalu. Sotva jeden odstranil, aby si uvolnil cestu vpřed, spadlo další břevno a zavadilo o jeho rameno. Ocitl se na hromadě. Za chvilku se vzpamatoval i přes bolest, kterou cítil a bojoval dál. Snažil se znova prorazit si cestu skrz hromadu, a když se ocitl zhruba v prostředku, už nemohl. Byl se silami v koncích, ale věděl, že musí.

Konečně se mu podařilo dostat do druhé části stáje. Diomédes, mezitím rozkopal box. Když se k němu dostal, popadl koně za ohlávku a snažil se s ním uniknout ven z pekelné výhně. Vrata u východu druhého sektoru byly zamčené, naštěstí byl klíč ve dveřích zevnitř, a po velkém úsilí se mu je podařilo otevřít. Diomédes nechtěl, vzpíral se a byl neklidný, ale jak stále k němu hovořil, kůň se uklidnil. Matthew konečně ho přivedl k ostatním druhům do výběhu. Tam zděšeně vykřikl, jelikož viděl, že kůň je popálený téměř na celém těle. Mezitím se hasičům podařilo dostat požár pod kontrolu.    

Čas se přehoupl k druhé hodině ranní, bouře dávno skončila. On nehleděl na to, že je dávno promočen, jen tam stál neuvěřitelně vyčerpán únavou. Před sebou viděl pouze ohořelou kamennou konstrukci bývalé stáje. S touto děsivou vidinou se vracel domů. Každý by se s tím dokázal vyrovnat po svém. V Matthewovi zanechala příhoda dlouhý čas trnitou stopu na duši.    

Než se odebral do pokoje, zjistil, že se musí dát do pořádku. Potom zašel do kuchyně, aby mu hospodyně poskytla nějaké léky a mast na jeho zranění. Jeho dlaně pokrývaly červené puchýře od popálenin. Zavolal zvěrolékaře pro popáleného Diomédese. Do půl hodiny se dostavil nový veterinář, kterého mladík ještě neznal. Nejprve byl Matthew v duchu trochu rozladěn, ale postupně když viděl, že si mladý muž při vyšetření počíná obratně, přehodnotil situaci.   

„Pane doktore, jak to s ním vypadá?“   

„Má popáleniny druhého stupně na padesáti procentech těla. Nejvíce to odnesla přední část těla.“                                                                                                                                                             

„Nemůže umřít?"

„Je tu riziko.“     

„Byl přímo u ohniska požáru."

„Bude potřeba denní intenzivní léčba. Zde vám dám antibiotickou mast, kterou budete potírat postižená místa po čtyřech hodinách, a je nutné přikládat ledové obklady. Opravdu je nutné léčbu dodržovat, aby se uzdravil. A hodně tekutin.“        

První den po požáru byl kritický, kůň nežral, nepil a těžce dýchal…navíc mu začínaly natékat dýchací cesty a celá hlava. Celodenní chlazení ledovými obklady nakonec zabralo a už večer se pustil do krmení a vody. Sice s bolestmi, ale žral. Kůň se pročišťoval zevnitř od zplodin, také mu tekly oči a z nozder, což ošetřoval kapkami. Po několika dnech se stav Diomédese zlepšil a vyšel si, ač pomalými krůčky na procházku. Za nějakou dobu se obnovovala a dorůstala nová srst. Velkým překvapením pro všechny bylo, že namísto zničeného a utrápeného zvířete je Diomédes plný touhy po životě a o to se rychleji uzdravoval.

Za několik dní přijel pan Smith s rodinou domů a zděsil se, když před sebou spatřil boží dopuštění. Matthew mu všechno vylíčil. 

„Jelikož si zachránil všechny koně, ošetřoval si Diomédese a bojoval si sám o holý život, proto ti tvůj trest promíjím. Mám, ale podmínku!“ Podíval se přísně na mladíka. „Už žádné špatné známky a ulejvání! Budeš se pořádně učit, až se z tebe bude kouřit! Rozuměl si!“   

„Rozuměl, strýčku.“  

Matthew se začal pořádně učit a uvědomil si, díky této velké životní zkušenosti, že se chce stát veterinářem, což se mu s jeho cílevědomostí podařilo.