Masochismus, bulvár a proč mi bušilo srdce
Možná je v tom určitý druh masochismu. Když je titulek nechutný, představuji si to a je mi na zvracení z toho, jak se lidé chovají. Je mi sice chvilku odporně, ale když si uvědomím, že já bych to neudělala, stávám se vlastně morálně cennější. Můžu si pak sama sebe víc vážit. Je-li titulek bizarní, mám důvod se zasmát, k čemuž obvykle moc důvodů na světě neshledávám. Pokud je tragický, vyvolá ve mě soucit s trpícími lidmi. Takže nějaký smysl bulvár má.
Jako vystudovaná novinářka jsem měla možnost v bulváru pracovat, ale nikdy jsem jí nevyužila. Cítila jsem k němu averzi. Vzpomínám si na jednu diskusi o médiích v rámci fakulty, které se zúčastnila Libuše Šmuclerová, tehdejší ředitelka zpravodajství (nebo programu?) na Nově.
Když jsem ji mezi diskutujícími zahlédla, začalo mi strašně bušit srdce. Vybavila jsem si totiž, co mi říkal spolužák o metodách jejich zpravodajů - přijedou na místo havárie a natáčejí zraněné, aniž by poskytli pomoc. Jistě, přijede záchranka a poskytne odbornou pomoc, ale mezitím může uplynout dvacet minut. Když jsem si představila, že se s mikrofonem v ruce dívám na krvácejícího a sténajícího člověka v autě, že ten člověk může před mýma očima zemřít a já mu nepomůžu a že to celé navíc natáčí kamera, naskočila mi husí kůže.
Přihlásila jsem se s dotazem k paní Šmuclerové, zda by mohla tuto informaci potvrdit. Otázka byla mimo téma diskuse, ale nedalo mi to. Přitom mi neskutečně bušilo srdce - měla jsem pocit, že snad omdlím. Neodpověděla mi, mou otázku zamluvila. Z toho jsem usoudila, že je to pravda. Ke kruté pravdě se lidé nepřiznávají. Naopak ji zasouvají co nejhlouběji, aby ji nemuseli morálně řešit.
Jako bulvární novinářka jsem si pak připadala v době povodní asi v roce 1998, kdy jsem navštívila jednu vytopenou rodinu v Chocni. Chovala jsem se, jak nejmileji to šlo, popřála jim, ať se jim podaří škody brzy odstranit, ale stále jsem měla pocit nepatřičnosti. Proč se jich ptám a nepomůžu jim, ozývalo se ve mně? Pak jsem pomoc nabídla. S díky odmítli. Odcházela jsem s "uloveným" příspěvkem pro rozhlas a divným pocitem. Přestože jsem ze školy věděla, že sbírám a zprostředkovávám informace pro veřejnost, což je v podstatě "záslužná práce".
V roce 2002 přišla do Prahy a okolí tisíciletá či jaká voda. Přihlásila jsem se jako dobrovolník na pomoc do Štěchovic, vyfasovala kbelík, lopatu a koště a šla odstraňovat bahno z říčky Koráby. Ta se tehdy rozvodnila během několika minut - jinak je to celý rok líný potůček. Byl to skvělý pocit, když jsem zahlédla vděk ve tváři lidí, , kterým jsme pomáhali, a slyšela jejich díky. Připadala jsem si konečně užitečná a cítila jsem, že to má mnohem větší smysl, než sbírat informace. Navíc jsem se tam seznámila se úžasným farářem Milošem Szabó ze Žižkova, který pomoc organizoval.
Je škoda, že pomoc ostatním se v dnešní společnosti tak málo finančně cení a mnohem víc se cení hyenismus a honba za bizarnostmi.
Na druhou stranu: pokud někdo pomůže nezištně a ze soucitu, je to čistý altruismus. A já věřím, že takovému člověku se pomoc stejně dříve či později vrátí v dobrém. O to více, oč nezištněji pomoc poskytl.
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný
Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.
Iva Nachtmannová
A máte elektřinu 24/7?
Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Na Zličíně srazil vlak člověka, provoz na trati Praha-Hostivice stála
Na pražském Zličíně v neděli odpoledne srazil vlak člověka za železničním přejezdu. Muž utrpěl...
Bouří a dál vydatně prší. Nejezdí vlaky u Plzně, ve městě zavřeli náplavku
Na většině Česka se během neděle objevují bouřky. Vydatné deště zastavily odpoledne provoz na...
Topící se děti s dospělým zmobilizovaly k řece všechny, vrtulník i potápěče
Záchranáři v neděli vyjížděli do Hlásné Třebaně na Berounsku ke třem lidem, kteří se topili v řece...
Osudné focení příliš zblízka. Dvě ženy a muže v Itálii strhl divoký proud
Dvě ženy zemřely na severu Itálie poté, co je strhla v pátek rozvodněná řeka Natisone. Jejich těla...
Pronájem bytu 3+1 v atraktivní lokalitě Trutnova
Křižíkova, Trutnov - Střední Předměstí
14 000 Kč/měsíc
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1158x
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/