Heslo dneška: paření, sport, relaxace
Zejména ve velkých městech s rychlejším tempo života, lidé chtějí o víkendu "zažívat" hodně intenzivně. Jsou dva typy - jeden typ při tom energii vydává, druhý přijímá. První brázdí restaurace, diskotéky, noční kluby a celý víkend propaří. Vydají hodně energie, o to méně jim pak zbývá v práci. Ale to nevadí, protože práce pro ně není to hlavní, je to jen způsob obživy, není třeba to moc řešit. Donedávna jsem si myslela, že takhle žijí jen mladí lidé tak do 30 let. Ale zjistila jsem, že to tak není. Žije tak spousta lidí i ve čtyřiceti, v šedesáti.
Do prvního typu řadím i sportovce. Fotbalisti, cyklisti, horolezci, skejťáci... Vydávají fyzickou energii, ale pohyb je nabíjí psychicky. Leckdy má i cíl. Nejdříve překonat svojí lenost :-) ´Vyšší cíl´ je postoupit do ligy, vyhrát nad druhými. Vylézt na vyšší kopec, horu, skálu, překonat fyzické meze.
Pak jsou lidé, kteří energii přijímají. Třeba proto, že vydali mnoho energie během týdne v práci, ke které se staví mnohem zodpovědněji než ten první typ. Potřebují takzvaně ´dobít baterky´. Vyznávají odpočinek, wellness, chodí na masáže, dívají se na televizi, čtou knížky, v létě se opalují a koupou. Jsou v klidu. Snaží se být v klidu, nerozčilovat se.
Pořád je to o energii.
Jsou lidé, kterým energie chybí mnoho, proto jim nezbývá, než ji pouze přijímat. Jsou staří, nemocní nebo ještě hůře obojí. Nezbývá jim než ležet v nějakém zařízení pro ně určeném. Víkend je pro ně větší utrpení než pro jiné, protože si uvědomí, že oni ho nemohou pořádně "zažít". Jsou často osamělí. Vděční za každý úsměv sestřičky nebo vlídné slovo lékaře. Příbuzní je navštěvují z povinnosti a leckdy dokonce jen z vypočítavosti - aby si vyzvedli jejich důchod.
Samozřejmě - ne všichni, nechci paušalizovat. I pozitivní návštěva jim připomene, že to, co zažívají „ti zdraví“, pro ně neplatí. Rozlítostní je to. Život je naruby a najednou mají spoustu času na to, aby přemýšleli sami o sobě, o tom, co dělali v životě špatně, komu všemu ublížili. Předtím si ten čas nechtěli udělat, protože museli jet na výlet, pařit, jít na fotbal, do kina, do divadla, na festival...
Říkám si: kdyby z té první i druhé skupiny alespoň třetina místo paření či sportování věnovala energii tomu, že navštíví staré nebo nemocné, dokonce i když nejsou jejich blízcí příbuzní, a pobyla s nimi déle než trvají návštěvní hodiny, jen tak si s nimi povídala, sdílela jejich vzpomínky, povyprávěla, co zajímavého se za týden stalo... Možná by si po takové návštěvě jednou položila otázku: k čemu to všechno je? K čemu to hltání nové a nové zábavy? Posune mě to někam? Nestagnuju stále na mrtvém bodě?
Možná by pak už nechtěli tolik energie vydávat na činnosti, které se stále opakují a nepřinášejí jim nic kromě dočasné euforie (a pak - v případě první skupiny - kocoviny). Paření něco stojí. Pokud si nekoupíte krabicáka a nevypijete ho doma u televize. V naší civilizaci, která si říká vyspělá nebo dokonce rozvinutá, lidé prolijí hrdlem obrovské peníze.
Připadá mi to jako plýtvání - nejen penězi, hlavně vlastní energií. (Koneckonců, peníze jsou také energie, jen v jiné podobě.) Když si uvědomím, že jsem smrtelná a mám jen omezený čas na světě - i kdybych se zavřela do kyslíkového stanu jako Michael Jackson a žila superzdravě - pořád je má smrt nevyhnutelná a každou vteřinu se blíží.
Nesejčkuju. To je pouhé konstatování faktu. Chci svou omezenou energii využít tak, aby to mělo smysl. Ne jen pro mě. I pro někoho jiného. A ne jen neustále konzumovat sport, kulturu, vizuální vjemy, pořád něco slavit. Je tady vůbec co slavit? Naše planeta je plná rvaček, hádek a debat, kde se lidské bytosti navzájem urážejí, ponižují a plivou na sebe. A ještě to nazývají „demokratická diskuse“.
Nechci to vidět, nechci to slyšet. Když vidím lidi, jak si navzájem ubližují, je mi smutno. Když vidím lidi, jak do sebe lijí hektolitry alkoholu, aby si trochu pohopsali a pak se cestou domů nebo na nádraží pozvraceli do pangejtu, je mi smutno.
Kdybych to mohla zastavit mávnutím kouzelného proutku, udělala bych to. Hned teď. Kouzelný proutek bohužel nemám. Proto píšu tenhle blog, který si přečte tak dvěstě, tři sta, možná čtyři sta lidí. Nevadí, jsem vděčná za každý klik. Pořád věřím, že bude líp.
Zítra? Za rok? Za sto let?
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný
Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.
Iva Nachtmannová
A máte elektřinu 24/7?
Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1158x
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/