Můj minulý článek nebyl zrovna fér, to je pravda. Vymyslela jsem si, že mě někdo oslovil s tím, abych za úplatu psala oslavné ódy na určité veřejné osobnosti.
Článek měl poměrně velký ohlas, v diskusi se do mě pěkně pustili ti, kteří jsou jejich zastánci, respektive především zastánci jedné z nich. Kdyby se to týkalo někoho z opačného pólu politického spektra, předpokládám, že reakce by byla podobná, i když od úplně jiných lidí.
Ale to není podstatné, zajímavější je, jaký byl osud tohoto článku, napsaného tak, aby ani moc věrohodně nevypadal. K mému velkému překvapení se dostal do zaujálů, a poté, co jsem v diskusi přiznala barvu, byl odtamtud stažen. Navíc byl stažen i z veřejné stránky blogu do mé soukromé a já dostala žlutou kartu. Tedy mail od adminů, že pokud něco takového udělám ještě jednou, tak mě zablokují.
To bylo samozřejmě v pořádku, pokud bych to měla říct naplno, prostě jsem obelhala čtenáře, udělala jsem si z nich dobrý den a to se nesmí. Toť tedy líc dané mince, takhle to bylo od adminů správné.
A teď ten rub. Já obyčejná ženská a ještě k tomu blondýna s nízkou karmou a čteností (jak zdůrazňovali někteří), jsem si dovolila malý žertík, který nikomu neublížil, maximálně tak někoho naštval. Jenže kdo dá tu pomyslnou žlutou kartu a případně i červenou veřejně činným osobnostem, poslancům, ministrům a podobně ať už současným nebo bývalým, kteří nás dnes a denně v médiích obelhávají? Šijí zákony a přijímají opatření ve svůj vlastní prospěch a nám své kroky zdůvodňují tak, že jsou správné a výhodné či dokonce nezbytné pro všechny.
Možná si pomyslíte, že jim tu červenou kartu dáme my občané ve volbách. Ale není to trochu pozdě? Do té doby budou mít ještě spoustu času k tomu, aby si z nás dělali dobrý den. Vlastně pardon, poslušné plátce daní. Ne, nebudu nikoho jmenovat, každý nechť si dosadí toho svého, o němž se domnívá, že na něj tato slova platí.
