Karel a „Petra“

Vlastně už ani nevím, kdy moje zvláštní kamarádství s tím člověkem začalo. Nějak se to tehdy před léty semlelo a já se stala jeho vrbou. On mi vypráví, já občas zírám s otevřenými ústy a nestačím se divit. On se vlastně ani Karel nejmenuje, ale před časem se mě zeptal, jestli bych o jeho prapodivných osudech nebyla ochotná psát. A já, bláhová přislíbila, že pozměním „osoby a obsazení“ a tohoto muže mnoha tváří představím ostatním.

Tehdy šel Karel domů pozdě večer z nějaké podnikové oslavy, ještě se mu nechtělo za rodinou. Není divu, že ho v postraní ulici upoutal ne moc nápadný nápis „Night club Petra.“ Na zazvonění mu přišel zamřížované vstupní dveře otevřít hromotluk, číšník a vyhazovač v jedné osobě. Uvedl ho do suterénní místnosti, která vypadala spíš jako větší pokoj. Uprostřed stálo pár k sobě sražených nízkých stolků, v rohu se vyjímal bohatě zásobený bar.

Přisedl si k několika znuděně se tvářícím, usrkávajícím a pokuřujícím spoře oděným slečnám (možná to byly mladé paní), objednal si sklenku pití. Konverzace vázla, dámy ho nijak nesváděly, prý že to mají zakázané. Tak si přesedl k baru a dal se do řeči s hromotlukem, z nějž se vyklubal spolumajitel podniku. Povídali si o autech, o všem možném. Pak si však Karel řekl, že když už tady je, měl by si taky něco užít. Hromotluk rázem ožil a začal ze sebe sypat informace: „1700 půlhodina, 2800 hodina, chcete vyholenou nebo nevyholenou?“

Malý spoře osvětlený pokojík bez oken se sprchovým koutem v rohu. Lahvička sektu v ceně „na kuráž.“ Žádné dlouhé řeči, pod sprchu a do postele. Žádné pusinkování, přihrávané vzrušení. Šup, šup, bylo na ní vidět, že už by to chtěla mít za sebou. Bylo mu, jako by se vyspal se strojem, převlečeným za ženu. Pak přece jen chvíle povídání. Chodí sem párkrát týdně, přivydělává si při studiích. Prý „to“ má ráda, v tom jí moc nevěřil. Přišlo mu jí líto, měl pocit, že by pro ni měl něco udělat. Nakonec z ní vypadlo, že shání francouzského buldočka. Tak jí obstaral potřebný kontakt.

Nevím, nakolik si Karel své historky přede mnou přikrašluje, ale jak ho znám, moc si to nemyslím. A už vůbec nevím, proč je vykládá zrovna mně, snad se občas potřebuje před někým duševně vyzvracet (promiňte mi ten obrat). Jestli budete chtít a jestli na to budu mít já sílu, budu vám občas ty jeho story vyprávět dál.