Karel a jednohubky

„Tenhle typ ženskejch mě pokaždý vytočí“ stěžoval si Karel a pokračoval: „Jeden si s nima dá práci, vypotí inzerát, vymejšlí zamilovaný mejly, courá s nima bůhví kam, a když je konečně dostane do postele, tak se na něj pak vykašlou. Jsou to prostě jen takový jednohubky.“

Vyprávěl mi, že se mu to stalo několikrát, naposled dvakrát se zdravotními sestrami a potřetí s nějakou úřednicí, vždy z jiného města. Vždycky tak jednou zajel on za ní, jednou ona za ním, pak nasadil systém „kytka, flaška, postel,“ a bylo. Na chlapa je v tomhle trochu neobvyklý, nechce si s ženskou jen užít a pak ji poslat k vodě, chce z ní mít milenku na dlouhou dobu.

První z těchto tří prý měla nedlouho po jejich milostném setkání nějaký úraz, a její manžel jí hodně pomohl, tak už mu nechtěla být nadále nevěrná. O té druhé se domnívá, že si nejspíš chtěla jen vyzkoušet, jak taková nevěra chutná, a pak se zas hezky rychle vrátit do postele k manželovi. A ta třetí prý cítila, že by se do něj tak zamilovala, že by jí bylo zatěžko dodržet původní domluvu, tedy držet vše v tajnosti, nebourat mosty a mít s ním jen milenecký vztah.

Snažím se Karla chápat, nechce jen brát, také dává, a své milenky nemá jen na sex, poskytuje jim určitý způsob duševní opory. Ale loučit se s těmi „jednohubkami“ větou „nevěděl jsem, že jsi žena na jedno pomilování,“ mi připadá až příliš kruté. Snad ne u té první a druhé, ale u té třetí, co se do něho zamilovala, rozhodně ano.

Ale to bylo dřív. Teď už tvrdí, že se „uklidnil,“ několik posledních let má tři stálice a je spokojený. Směje se a říká „jednohubky jsem prostě vyřadil ze svého jídelníčku.“