Karel a broskvičky

Minulej štvrtek volal prostitutce M. Nebrala to. Asi měla zrovna zákazníka. „Škoda, tuhle šukám bez gumy.“ Tak zavolal prostitutce K. Vzala to. „Máš čas?“ „Pro tebe dycky, Karle.“

Milenky má vočíslovaný. Jedna, dvě, tři. Podle toho jak dlouho je šuká. Prostitutky taky. Teda jen ty, který mu dávají bez. Mínus jedna, mínus dvě a mínus tři. Týhle šestici říká broskvičky. K. mezi ně nepatří. Je z dalších asi tří, za kterejma někdy zajde. Tu galoši na ptákovi nemá rád, tak jim říká polobroskvičky. Vobčas zkusí něco novýho. Hledá další broskvičku do stáda. Je mu dost jedno, jestli to bude plusko nebo mínusko. Teda milenka nebo prostitutka. Ale spíš by chtěl plusko.

Pluska jsou vdaný a jejich starý je už nešukaj. Mínuska jinejm bez gumy nedávaj. Teda prej. Tak se ňákýho průseru moc nebojí.

S K. to nebylo špatný. Dal si záležet a vona taky. Pak ji vzal na víno, vobčas to tak dělá. Kecali vo všem možným, vypili toho dost. Docela koukal, jakou má ta ženská výdrž. Nechala se pohostit, ani se nezeptala. Trochu ho to naštvalo, dyť jí zaplatil za šukání. To M. chce dycky ve vinárně platit za sebe. Karel to sice pokaždý vodmítne, ale připadá mu to víc fér. S K. asi brzo skončí. Jestli mu příště nedá bez, tak se na ni vykašle. Jestli náhodou jo, udělá z ní mínus štyrku.

Karel je závislej na šukání. Furt lepší než chlast nebo drogy. Převčírem jsme byli na kafi a von mi povídal vo tom svým číslování. Vobčas to na mě zkusí, odolávám. Jinak je kámoš, je s ním docela sranda.

Jedničku už dlouho neměl, je někde pryč. V pondělí se prej na skok vrátí do Prahy a zaběhne za ním. Strašně se na ni těší. Prej je nejlepší.

Tak nevím. Šimrá mě z toho pod pupkem. Jednou bych si to chtěla s tou jeho jedničkou vyměnit. Jenom jednou. Jako bejt v její kůži, aby to nepoznal. Naštěstí to nejde. Tak to na mě nikomu neprozraďte. Hlavně ne Karlovi.