Škoda slov, fakt umite.

Většinou s Vámi nesouhlasím, ale tentokrát

podepisuju každé slovo!

Nápodoba

Děti nás pouze napodobují, kopírují naše vzorce chování a jednání. Myslím, že nejdřív musíme začít u sebe. Pak teprve nadávat na to, jak jsou děti zvlčilé.

no Ireno koukam, ze jste trochu v depresi

Jaky vliv podle vas mohlo na deti mit, kdy je rodice ucili nerikat mimo domov co se rika doma. Ze maji zit jinak na verejnosti a jinak doma. Ze si maji davat pozor na spicly vseho druhu, ze maji veci shanet pod pultem, nebo je schovavat pro sve zname. Pripadne s nimi smelit. Ze na skoly nevede schopnost ale znamost a nadita obalka (pripadne). A tohle vsechno, Ireno, to jsme my. A nemam nejak pocit, ze bych byl slepcem na ulici a mlatil ostatni..... Za to si pomerne dobre pamatuji, jak se o nasi generaci rikalo jak jsme hrozni a o te generaci po nas a o te generaci pred nami.... No rika se to staleti a je to stale to same.... Tak jate se vlastne jen pridala ke generacim co rikaji: to za nasich mladych let....

Učitelé vzdělávají,

rodiče vychovávají. Rodiče ale často touží po penězích a na výchovu jim nezbývá čas nebo vychovávat neumí. Vychovávat lze maximálně do pěti roků, ale spíše ještě méně. S nevychovanými dětmi školy nic nesvedou. Nevychované děti by měly být vyloučené z normální výuky

Re: Učitelé vzdělávají,

Já si myslím, že vzdělávání a výchova jde ruku v ruce. Děti mají být vzdělávání v poznatcích světa, který je obklopuje a současně i k zaujímání postojů k situacím, v kterých se ocitají a k volbám prostředků k prosazování se ke svému okolí. A také k tomu, aby si dokázaly vytvořit názor.

Mnoho dnešních "dědiček" ...

jsou akorát rozmazlení parchanti bez sebemenší úcty k učitelům a vůbec k dospělým celkově. Hlavně staří lidé jsou pro ně díky názorům jejich rodičů jenom vyžírkové, které berou "chlebíček" společnosti!

Re: Mnoho dnešních

Podle mého názoru je neúcta jistým odrazem vztahu k autoritám obecně. To je trend, který sebou přinášejí postoje - já svět. Vlastní postoj k dění okolo mne. Odraz toho, co chápu, co vidím a jakou mám zkušenost, kam se chci zařadit a s jakými lidmi a možnostmi mohu počítat ve svém sebeprosazování. Jestliže někdo chce vzbuzovat úctu, musí být úctyhodný. Vzniká jakési napětí mezi dospělým člověkem a dítětem, v kterém hraje roli nejen citový vztah, ale také schopnost sebeomezování dospělého ve prospěch pohledu dítěte na stav dospělosti, což znamená - budování odpovědnosti.

Zaneprázdnění rodiče nemající čas na děti -

- ano, to je opravdu jen klišé. Skutečnost je opačná, statisticky vzato nikdy nebyl takový podíl rodin, kde rodiče věnují dětem tolik času a energie jako dnes.

Přečetla jsem odkazovaný článek a popisovaná situace mi přijde dost zvláštní. Moje dítě vážně nemá jediného spolužáka, který by neuměl držet tužku, vysmrkat se nebo jíst příborem, choval se hrubě k učiteli apod. Jednou se řešila šikana, to je fakt, ale šlo o jediného člověka, naprostou výjimku, z které byly ostatní děti a rodiče v šoku, v žádném případě o pravidlo. Co pamatuju, někdo takový se v dětské skupině našel vždycky, a nikoho - na rozdíl od dneška - to nezajímalo (myslím učitele), zatímco dnes se tyto věci rozhodně nezlehčují a řeší se.

Ale fakt je, že žiju v místě, kde si člověk může ze škol vybírat, někde třeba těch možností tolik není. Ale každopádně bych situaci neviděla tak černě.

Re: Zaneprázdnění rodiče nemající čas na děti -

Ve městech je situace jiná, než v jiných oblastech, kde jsou menší možnosti pro rodiče se uplatnit v zaměstnání a vybudovat si rodinu. Chování dítěte odráží prostředí, v kterém žije.

Plno prázdných slov a vzletných frází

Nevím, co má společného stav naší společnosti s tím, že si díte neumí v šesti utřít nos, najíst se příborem a správně držet tužku. Dnešní děti přicházejí do školy se zlozvyky. Jsem Husákovo dítě a do školky mě vzali až v pěti letech. Moje maminka šla v mých necelých dvou letech do práce. Vychovávala mě babička, která byla ze staré školy. Pro mě ta stará škola znamenala to, že si se mnou zpívala a povídala. Ale také jsem chodila v sedm spát, a když jsem zlobila, dostala jsem na zadek. Ano, na zadek!  Mohu říct, že mi to vůbec neublížilo.

Ve školce jsme měli předškolní výchovu. Denně od osmi do půl jedenácté jsme malovali to, co se nám řeklo, recitovali jednoduché básničky, na skládačce se učili barvy a tvary, a tak se nenásilně připravovali na to, že ve škole se musí sedět, poslouchat a nezlobit.

Dnešní dítě je posazeno k televizi a ve školce se nechá, jen ať si hraje. Pak, ať se nikdo nediví, že šestiletý školáček neví, jak se drží tužka, šišlá a nedokáže se sám obléknout.

a proč nemohou být vzorem rodiče?

Promiňte, ale rodič je ten kdo se s dítětem setká jako první a je s ním nejvíce času. Také je dítěti prvním vzorem a učí ho nejzákladnější věci - jak se jí, chodí, udržuje se hygiena, jak se zavazují tkaničky u bot,

Váš článek na mne působí jako pokus rodiče, kterému se to nepovedlo (vychovat své děti) najít nějakého jiného viníka aby si to nemusel tak připouštět.

V mnoha věcech svého blogu pravdu máte, ale základ dítěti dá jen rodina, rodiče, prarodiče, sourozenci.

Re: a proč nemohou být vzorem rodiče?

Myslíte, že dítě vnímá jen prostředí rodiny? Že se nedá stáhnout svým okolím? Znám dost případů, kdy rodina nic nezmohla proti vlivu kamarádů, i když děti měly dobrý základ.

Svoboda

"Svoboda každého člověka nesmí být omezována, dokud zákony a obecně závazné předpisy a vyhlášky nestanoví něco jiného."

To je samozřejmě nesmysl - protože tím legitimizujete všechno, co si na nás stát může vymyslet. Principy práva na svobodu se odvozují z něčeho jiného - z přirozenosti lidské bytosti, a tedy z objektivních faktů reality. Více např. zde: http://www.aynrand.cz