Dostal se mi do ruky anonymní text, zřejmě nějakého studenta, který se zamýšlí nad biblí a skutečně mne zarazilo, jakými směry jsou jeho úvahy vedeny. Navazuji na svůj předešlý článek o křesťanství a svobodě s tím, že následující úvahy jak neznámého autora, tak i akademického zkoumání textů bible hovoří o svobodě, tedy o dvojím druhu svobody.
Citát z textu
"Nikto sa nad morálkou Biblie v kostole nepozastavuje. Čítajú sa neustále len morálne pasáže a na tú ostatnú ohavnosť v Biblii sa akosi zabúda. Pretože jestvujú mnohé milióny ľudí, ktorí veria, že Biblia je bohom inšpirované slovo – milióny, ktoré si myslia, že táto kniha je základ a smernica, poradca a utešiteľ; že napĺňa prítomnosť mierom a budúcnosť nádejou – milióny, ktoré veria, že je prameňom práva, spravodlivosti a milosrdenstva, a že jej múdremu a láskavému učeniu ďakuje svet za svoju slobodu, blaho a civilizáciu. A milióny, ktoré si predstavujú, že táto kniha je zjavením, pochádzajúcim z božej múdrosti a lásky. Milióny, ktoré považujú túto knihu za pochodeň, ktorá premáha tmu smrti a osvetľuje iný svet – svet bez sĺz. Zabúdajú však na jej nevedomosť a barbarstvo, na jej nenávisť k slobode, jej náboženské prenasledovanie; spomínajú na nebo, ale zabúdajú na žalár večnej bolesti. Zabúdajú, že väzní myseľ a kazí srdce. Zabúdajú, že je nepriateľom intelektuálnej slobody. Mojim náboženstvom je sloboda. Sloboda ruky a mozgu – myšlienky a práce. Sloboda je slovo, ktoré nenávidia králi, ktorého sa štítia pápeži."
O biblických příbězích
Já věřím, že si něco takového, jako neznámý autor, myslí o bibli většina lidí. Bible však nevystavuje vlastní morálku, ale pojednává o lidech (ať ve své době existujících nebo ne) , kteří prožívali ve svém životě svůj vlastní příběh, a na jejich příkladě se ukazuje, jak se špatně zachovali a jak to s nimi pak dopadlo. Tedy jde o určitá schémata chování a jednání proti lidskosti, proti mravnímu kodexu a i proti Desateru se všemi důsledky na základě "oko za oko, zub za zub". Pro toho, kdo těmto příběhům málo rozumí, to může vyvolávat pocit, že je Bible plná hrůzy, ale když se naučí ty příběhy chápat, pak zjistí, jak funguje ve Starém zákoně "oko za oko, zub za zub"a jak se takovým následkům vyhnout.
Král David a osudy izraelského lidu
Nejmarkantnější případ je příběh krále Davida a jeho osudu, který ovlivnil do budoucnosti i osudy izraelského lidu v za vlády jeho syna krále Šalamouna, který ke konci svého života též selhal a po něm pak se jednotná země rozdělila a dvě mezi sebou bojující části severní a jižní království. Mnoho let se odborníci zabývali nejen kritickým bádáním v bliblických textech, ale také biblickou archeologií, která odhalila, že některé příběhy měly reálný základ.
Bible je o dějinách záchrany (spásy)
Bible sama o sobě však není ani učebnice dějepisu, ani filozofická nauka, ale zahrnuje v sobě dějiny spásy, tedy česky řečeno, ozdravění lidstva, záchrany před jejich vlastními zkázonosnými činy se všemi důsledky pro vlastní osud jednotlivců i celku. Je naprosto soukromou věcí věřících, co v Písmu hledají. Naději, kterou v sobě chovají a kterou sdílejí, realizují svým duchovním životem, přítomností na náboženských obřadech a soukromým vztahem k víře. A to jim zprostředkovává církev, v které působí jako členové. Nevím, zda si kdo z nás umí představit život lidí za Abrahama, Jákoba, Mojžíše, Jozue, Davida, Šalamouna i Ježíše.
Historická údobí v Bibli a prameny starého práva Sumerů a Akkadů, stará egyptská kultura
Tyto biblické postavy představují historická údobí, kterými lidstvo procházelo a o kterých se i mimo bibli, můžeme dozvědět z jiných historických souvislostí. Například, i historie Desatera může být odvozena z určitých pravidel již za Krále Chamurrapiho, z tzv. sumerských a akaddských ústav, v kterých můžeme rozpoznávat prastaré právní dokumenty, jež představují pravidla pro dobová společenství lidí. K tomu lze říci jen jedno - pouštět se do kritiky biblických textů a cokoliv z nich vyvozovat jiného, než ve skutečnosti jsou, nelze bez hlubokých filozofických, teologických, historických i religionistických znalostí a nelze závěry stavět na předcházející kritice, která, jak je patrné, vyšla též z hlubokého poznání významu a smyslu textů a pracovala ve vztahu ke své dobové filozofii, s kterou ji srovnávala. Existuje mnoho literatury, s kterou se lze seznámit a většinou její studium představuje velkou časovou oběť, kterou ji musí člověk položit. Nelze opomenout i vliv staré egyptské kultury v případě období, kdy izraelský lid v Egyptě žil a je třeba vystopovat souvislosti mezi reálnými dějinami Egypta a biblickým vyprávěním o Abrahámovi a pokud je chuť se tím zabývat, pak si sestavit časovou osu. Při posuzování textů je nutné vycházet z dobových poměrů, sociálního uspořádání společnosti a jejího způsobu života, což je z dneškem, naštěstí v naší kulturní oblasti nesrovnatelné. A to je dobře, ne?
Bible by měl být dokonalá, morálně čistá a pravdivá
"Ak je, mala by to byť kniha, ktorú by nemohol vlastnými silami vytvoriť žiadny človek, ani žiadne množstvo ľudí. Mala by obsahovať dokonalú filozofiu. Mala by byť v dokonalej zhode so všetkými faktami o prírode. Nemala by obsahovať žiadne omyly v astronómii, geológii, ani v žiadnej vedeckej disciplíne. Jej morálka by mala byť najvyššia, najčistejšia. Jej zákony a smernice správania by mali byť spravodlivé, múdre, dokonalé, a dokonale prispôsobené želaným cieľom. Nemala by obsahovať nič, čo by človeka podnecovalo ku krutosti, pomstychtivosti, alebo podlosti. Mala by byť naplnená inteligenciou, spravodlivosťou, čistotou, čestnosťou, súcitom a duchom slobody. Mala by odporovať konfliktom a vojnám, otroctvu a túžbe po moci, nevedomosti, ľahkovernosti a poverčivosti. Mala by rozvíjať rozum a zušľachťovať srdce. Mala by uspokojovať srdce a rozum najlepších a najmúdrejších. Mala by byť pravdivá."
Bible je postavena na nedokonalosti člověka, ale i na jeho záchraně
Neznámý autor tohoto textu, z něhož jsem vyjmula jen určité části, které se mi zdají zajímavé, vynáší požadavek, že by bible měla obsahovat dokonalou filozofii. Já osobně si neumím představit, co je to dokonalá filozofie, neboť filozofie sama o sobě nemůže být ničím jiným, než nástrojem k myšlení a láskou k moudrosti. Z určitého textu nebo pravidla lze vyvodit moudrost, o které se mohu rozhodnout, zda si ji vezmu k srdci.
David a Šalamoun - měli všechno a přesto selhali
A tak, pokud si důkladně přečtu například příběh o králi Šalamounovi, jehož moudrost byla vynášena během jeho vládnutí, pak musím žasnout nad tím, v jaké nemoudrosti svůj život vedl v dalších letech. Dokonce je i příkladný úsek jeho života, kdy se dostal na trůn díky své matce a proti vůli krále Davida. Jeho život, jaký vedl, nebyl čistý jako křišťál, takže s dnešního pohledu, po hlubším zamyšlení si můžeme odvodit jisté pravidlo, že chytrost, vůle a moudrost je úžasná věc, ale měla by být doprovázena i morálkou, zvláště, pokud se jedná o významného panovníka.
Bible nás učí, jak naložit se svobodnou vůlí
Biblický text vypráví určitý děj, ale nežene čtenáře donucujícím způsobem k tomu, aby si udělal jeden fundamentální názor. V dalším svém textu neznámý autor vynáší maximální požadavky, které jsou však pro úroveň lidského myšlení a směřování zdrojem fundamentalismu. Jestliže by se totiž lidstvu dostala skutečně taková kniha, která by obsahovala nejen enycyklopedické a neomylné závěry, na kterých by lidstvo muselo stavět, jak z pohledu vědy, tak z pohledu filozofie, etiky a práva, byl by zastaven veškerý vývoj, lidstvo by ustrnulo na jednom bodě a protože člověku je nejen dána svobodná vůle, ale také myšlení a rozum, lidstvo by zdegenerovalo. A proto Bible je moudrá v tom, že takové maximy nemá, ale je postavena na lidské nedokonalosti, nemravnosti a hlouposti, chamtivosti a násilí, aby jemu byla nabídnuta záchrana v nabídce nikoliv v donucení a uzavření jeho svobodné vůle a přemýšlení o sobě samotném a možnosti zlepšení života, jeho kvality a cesty z neutěšeného stavu, v kterém se nalézalo a nalézá po těchto stránkách.
Trvalo mi mnoho let, než jsem určité, ovšem ne všechny věci Bible pochopila a jistě mé zkušenosti s četbou této velmi rozsáhlé a obtížné knihy nejsou pro mnoho lidí směrodatné. S biblickými texty pracovalo mnoho lidí, daleko moudřejších a vzdělanějších lidí, než jsem já, osvícenějších lidí a schopných obětí. Ale tento stručný text je o tom, že pokud se někdo chce zabývat základy křesťanství a judaismu a podrobit je kritice, na což má každý právo, proč ne, je to jeho svobodná vůle, tak ty mantinely jsou tak široké a přitom v některých ohledech úzké, že mu na to nestačí ani sedm let studia. Bible se dá studovat i bez víry, je jen otázka, jaký by to mělo smysl a význam. Žádný kdo se jí začne zabývat se nevyhne další hromadě objemných knih, které byly napsány, popřeny, znovu otevřeny a zavřeny, je to nekonečný příběh zloumání, na jehož konci by se možná lidé dopracovali k novému vhledu, ale to nehrozí. zatím ne. Pro někoho to má význam, pro jiného ne. Nelze však popřít, že se stala základem naší civilizace v mnoha ohledech a nejen ona, ale mnohá další učení, která vznikala na úpatí 1. století našeho letopočtu a které stojí za to studovat. Třeba proto, aby takový člověk vstoupil do tajemství různých příčin a následků, kdy spílá vůči Bohu, proč dopouští to a to. Nevím, snad to tak je.
