Pročetla jsem si několik diskusí v článcích, které pojednávají o hodnocení Václava Klause. Mezi deseti lidmi, kteří ho negativně hodnotí se najdou tak dva tři, kteří jsou schopni se na jeho osobnost dívat víceméně nestranně. Pro mnoho lidí pan Václav Klaus prostě "vyčuhoval." "Ambicióznost" je většinou vnímána negativně. Pokud takový člověk jde za svým cílem, aniž za sebou zanechá řadu zklamaných lidí a obětí svého egoismu, zkrátka, pokud takový člověk neroste na hřbetě druhých, kteří se neodváží vystrčit hlavu z obav, aby nebyli středem pozornosti závistivců, pokud má co říci a co udělat, pak proč na něm hledat mouchy a pást se na jeho slabostech a lidských chybách? V této zemi opravdu chybí chytří (vychytralých je tu až dost), odvážní a nadaní lidé (kteří nyní se radši zabývají svými věcmi, aby nedošli k úhoně), kteří ještě navíc mají ambici (a v ní i podporu) se podílet na zlepšování společnosti a na kvalitě myšlení i výsledků práce.
Co mne mrzí na panu Klausovi
Nejsem proto, a to předesílám, aby byl tupen, odsuzován a házen do jednoho pytle s podvodníky, kteří naší zemi uškodili v době privatizace. Jeho plán "česká cesta", jak jsem už mnohokrát zdůraznila, nevyšel (a není to jen jeho chyba, i když jeho chybou bylo, že si nevybíral do svého týmu skutečné odborníky na danou problematiku, ale příliš se inspiroval zahraničím - viz od počátku sporná reforma zdravotnictví a zdravotního pojištění), a zda jsme nyní vydáni napospas Evropě, která nemá o nás valné mínění (vždycky, už od Jana Lucemburského, jsme byli vždycky někde jinde), přesto by bylo dobré, aby to, co začalo, tedy určitý proces změn, byl promyšlen, vydiskutován a pokračovalo se dál. Jsme evropskou zemí, a bohužel, máme vroubky z minulosti. V naší historii je mnoho projektů, které zůstaly nedokončeny v mnoha oblastech, protože nebyly podpořeny a uznány a většinou, bohužel, to stálo a padalo na jednotlivcích. Lidé spíše vždy řešili více existenční problémy, než státoprávní a nyní je ve společnosti tolik zloby a odporu, že hrozí povážlivá společenská krize. Nečasova vláda v očích mnoha lidí diskreditovala pravici, a pokud bude úpadek tohoto ideového, směru pokračovat dál (nebudou tu vyvážené politické síly), dojde k radikalizaci i z řad mladých lidí, kteří jsou dnes vystaveni vážným problémům a hledají docela vážně svou politickou orientaci vlevo. Poznamenáni nekvalitním školstvím (a odpovědnost se hází na učitele, což je velký omyl v mnoha případech), pokleslou kulturou, slabým národním vědomím a nezájmem o hlubší myšlení (a strategii myšlení), pocitem, že nikdy nevydělají tolik, aby si mohli zařídit svůj život podle svého, nenávist ke starší generaci (která měla všechno prý snazší) a rebelování, to je všechno projev hluboké frustrace.
Nenaplněné cíle
Podle mého názoru, se měl Václav Klaus právě soustředit na tyto problémy, které vzešly z dopadu nepovedených, nepromyšlených a horkou jehlou ušitých reforem, které právě proto těžce dopadly na nejslabší vrstvy lidí v naší zemi a spíše působit na vnitřní rozvoj země, která však, podle mého soudu, a ne jen jeho vinou, dospěla do bodu celkového úpadku. Jeho ambicí bylo a jistě bude, se dostat mezi ty osobnosti, kteří, oprávněně, chtějí dostat Evropu dál, dát ji nosnou ideu a cíl. Jenomže, neleží to jen ve zdánlivé rovnici poptávka + nabídka=cena (s tím i celá teorie trhu), protože cena vysoce převyšuje poptávku a nabídka neodpovídá skutečné poptávce. Pod českou cestou si představuji vybalancování poměrů ve společnosti zapojené do širšího pojetí EU, uspokojení trhu podle místních poměrů a vybudování trhu práce při prorůstové politice. Bohužel, mnoho lidí, kteří se jistě snažili o záchranu před úpadkem a sociálním vypětím (ne jen napětím), nebyli vyslyšeni anebo se báli prosazovat své projekty. A naopak, byly upřednostňovány projekty, které byly spíše pro krátkodobé cíle než dlouhodobým řešením. Jako například - důchodová reforma, která se opravdu nezdařila a vinu nesou lidé, kteří zničili důvěru lidí ve stát (rozkrádání dotací, nedodržování zákonů, špatné hospodaření veřejnými prostředky, slabá a bezzubá kontrola, existenční strach ze ztráty pozic, slabí manažeři, nevhodná volba ministrů, sociální bezcitnost apod.). Žaloba, která byla podána na Václava Klause, je podle mého názoru opravdu zbytečná. Při budování státu tu nebyl sám. Při tvorbě právního řádu, který není v dobrém stavu, tu také nebyl sám. Bylo by užitečnější, kdyby ti, kteří tento krok udělali, a jsou mezi nimi i zkušení politici a právníci, se hluboce zamysleli a vytvořili návrhy, jak z toho ven. Upřesnili si pojem "česká cesta", vyzvali ke svým vizím i lidi, kteří mají k tomu co říci, a makali a makali, až se z nich bude kouřit. Protikorupční boj je sice opravdu důležitý, ale důležitější je hledat pečlivě, nikoliv povrchně, kde se rodí tyto tendence a jak jim zabránit nejen trestním stíháním, ale kontrolou nad dodržováním předpisů, které budou zbaveny balastu, jemuž málokdo rozumí, a proto chybuje i poctivý a opatrný člověk.
Tristní výsledek "české cesty"
Myslím, že od sametové revoluce se nikomu nepodařilo "vykvést". Pan Václav Havel přinesl některé vize, které nebyly však dostatečně pochopeny jako nosné, pan Václav Klaus, nyní již bývalý prezident, vsadil na své síly, ale bohužel, zřejmě se také nedočkal dostatečné opory a rozpory mezi těmito dvěma osobnostmi uvrhlo naší zemi do vztahové krize. Václav Klaus je zřejmě ambiciózní osobnost, která se cítí být povolána prosadit své vize, konečně, řešení problémů Evropy (které tu byly, jsou a budou) je téma, které nikdy neustane, a bylo by třeba, aby vyrostli v Evropě lidé, kteří kromě ekonomických problémů, které jsou spojeny s existenčními, nebudou je vyhranění pragmatici a technokraté, ale nahlédnou do minulosti, protože v ní se formovaly nejen síly, ale také slabosti, které bohužel převažují a nebudou vytvářet jen jakési krátkodobé programy, ale zasadí do pole dosud neoraného takové ideje a teze, na které budou moci přistoupit lidé všech vrstev a rozličných národů, které prožily drama evropské historie. A současně je nutné vypěstovat mezi nadanými ambiciózními lidmi osobnosti, schopné evropskou civilizaci hájit a obhájit její oprávněnost a kulturní, společenský a hospodářský přínos. A já si troufám tvrdit, trochu s vizí, že tací lidé mohou vzejít z naší země. Pokud se někdo bude ptát s úsměškem proč - odpovím - podívejte se zpět, kolik mezi námi vyrostlo osobností, které se vytratily z povědomí, a na které jsme tudíž nenavázali. Zeptejte se dnešní mládeže, kolik znají významných českých filozofů, spisovatelů, básníků, právníků (a připomínám zejména profesora Weyra, zakladatele brněnské právnické fakulty, či profesora Šustu, českého historika a profesora Karlovy university a jeho spolupracovníky na ambiciózním programu vytvoření světových dějin), zda znají i jména českých teologů (z řad katolíků a protestantů) a zůstanou s otevřenými ústy.
Tak jaképak "nevyčuhovat"
Na Hrad přijde Miloš Zeman. Člověk zkušený, vzdělaný, jistě si prošel politickým bojem, a také rázný. Jenomže bez pomoci a spolupráce, bez upřímné snahy lidí vzdělaných a znalých nezmůže nic. A proto budeme muset snést i ty "ambiciózní" lidi, jejichž jména mohou zaznít pod novými projekty, které přinesou. A budou "vyčuhovat" nad průměrem těch, kteří mohli být na jejich místě. Kdo ví! Odpor ke vzdělávání se mají už čtyřicetiletí lidé. V situaci naší země budeme muset všichni přiložit ruku k dílu, a ne jen čekat kdo koho za co potrestá. Pan Havel i pan Václav Klaus přinesli po roce 1989 své vize. Není je třeba diskreditovat, ale přemýšlet o nich s rozvahou a hledat nové cesty, nebát se konfliktů a odhalit slabiny, z nichž vyrůstají hospodářské zločiny a i osobní tragedie mnoha lidí, kteří se propadli až na dno.
