Tragédie v Uherském Brodu: Co s tím naděláme, že?

V klasické české literatuře je mnoho děl, které se soustředí na život v maloměstech a když pozorně čteme, shledáme, že rozhodně nejsou idylická. Líčí život obyčejných lidí, kteří se vyrovnávají s životním osudem, spjatí s prostředím, v kterém se narodili a které považují za svůj domov. Všichni ty příběhy známe. Připomeňme si Boženu Němcovou, Karla Poláčka, Jana Nerudu a další, jejichž díla tvořila soupis povinné literatury. Jejich postavy jako hlavní hrdinové působili v prostředí, které jim nebylo nakloněno, ale dařilo se jim vymanit se s předsudků, prostřednosti, nepřátelství, neuznání okolím a byly takto autorem vytvořeny, aby lidé, prožívající stejná traumata, se s nimi srovnávali a nalézali východiska ve svém vlastním životě v podobném prostředí. Je to  pořád stejné - lidská duše se nemění, ani lidská vůle a touha i vědomí být ve společnosti, která člověka obklopuje, platným členem, protože člověk je bytost vztahová, nikoliv individualitou, která si musí umět poradit sama ze sebou. Jenomže - zdá se, že na vztahy zapomínáme, na jejich důležitost, na jejich principy a také na etiku, o které si mnozí myslí, že je to takové zbytečné plácání, protože svět je venkoncem  zlý a je třeba mu čelit. Ne svět, ale lidé, kteří jsou živoucími nositeli úrovně vztahového života, do kterého vnášejí své pozitivní či negativní emoce a po něčem stále touží. Opomíjejí skutečnost, že i lidský život má vlastní řád a že je třeba se podřídit času a okolnostem, které se stále mění ze dne na den a co bylo včera není dnes a co bude zítra nikdo neví. A tak se zdá, že v tom každodenním mumraji jsme se nedokázali dosud vypořádat se vztahy člověka k člověku společnosti k jednotlivcům a jednotlivců ke společnosti. Z toho plyne pocit osamělosti, bezvýchodnosti, zneuznání, pocity z lhostejnosti okolí či dokonce skupinové šikany.     http://reportermagazin.cz/duse-slovackeho-atentatnika

Článek psychologa a psychoterapeuta, který jsem k článku přiložila nebyl hlavní motivací k mému zamyšlení. Spíš jsou zajímavé jeho závěry, z kterých mám pocit že zní :"Co s tím naděláme, že? Prostě to tak je." Jenže já ještě také vidím lidské oběti násilného činu, který tu nemá obdoby a rozhodně jsem daleka toho, abych ve svých úvahách brousila v poměrech v USA, protože jsou nesrovnatelné s tímto útočníkem a s tím, co tomu jistě předcházelo. Zdá se, že jde o narušené mezilidské vztahy, které v útočníkovi vyvolaly rozhodnutí k řešení, třeba zkratkovitému. Jednou provždy si to s nimi vyřídit! A všichni žasnou, považují to za největší tragédii.

Kvalita mezilidských vztahů

Odhlédněme nyní od  tragického příběhu v Uherském Brodu a zamysleme se nad vztahovou úrovní v širším pohledu. Lidé jsou frustrovaní, protože se ani s vynaložením snah a sil nemohou prosadit a realizovat se. Jsou jim svěřovány úkoly, které nemají však na hlavní tah činností žádný vliv. Často se zdá, že ani ti, kteří stojí v čele kolektivů ať pracovních nebo politických či zájmových nemají promyšleno, kam to chtějí vést, jaký mají vlastně cíl a co je to všeobecná prospěšnost, ke kterým má veřejná činnost - jak ve velkých městech, tak o v těch malých městech a samozřejmě i na venkově, směřovat. Důkazů o tom je velmi mnoho - každý den čteme na internetu zprávy o rozpadajících se nadějných hnutí, které mohly vyprodukovat novou politickou elitu. Tu tolik potřebujeme! Ale jak je vidno, nakonec se všichni rozhádají a pomalu se rozpadají a ze zbytku členů vzniká nový subjekt s nejasnými cíli, jehož však nikdo nevolil. A co se děje nahoře, děje se i dole.

Lidé v malých městech

Vrátíme se do maloměst, kde působí komunální politika. A ta je velmi důležitá, protože v jejích útrobách působí lidé různého politického i názorového zaměření i morálních kvalit, i s odbornostmi, které je kvalifikují k tomu, aby konali. Jenže, všude chybí peníze, pracovní trh nefunguje, mnohé svírá existenční strach, někteří, a není jich málo, se bojí rozhodovat, eventuálně píchnout do vosího hnízda, což se nemusí líbit někomu, kdo se chce v klidu dožít důchodu, protože ví, že když se někde znelíbí, že si těžko najde v místě svého bydliště práci, přijde o svůj, byť často nevelký životní standard a hledat si práci mimo své bydliště je těžké, protože neví, jak dlouho si ji udrží, i kdyby obětoval všechno, co dosud vybudoval a na čem svůj život postavil. A čím dále je takové místo do Prahy, tím menší pozornost je na něho upírána, než se něco stane. Protože nejde jen o to, že se stala tragédie, ale že to vyvolává diskuse o činnosti místních orgánů, které zřejmě nekonaly podle zákonů i podle očekávání, že budou zajišťovat to, co je jejich povinností a za co jsou odměňováni. 

Objektivně vzato ...

Hovoříme o tom, že žijeme v demokratické společnosti, v právním demokratickém státě, v kterém platí zákony, že součástí naší demokratické ústavy je Listina základních práv a svobod, která je naplňována zákony, a občané mají právo svá práva a oprávněné zájmy hájit před nezávislými orgány veřejné moci. A to platí pro každého občana, i pro babičku, která bydlí v zastrčené vísce někde v Aši. Jestliže se někdo cítí být poškozován na svých přirozených právech, je mu k dispozici celý aparát specializovaných úředníků, aby případně závažnost újmy posoudil, řešil a vydal rozhodnutí o odškodnění, pokud skutečně újma nastala. A to vše proto, aby občané se svých práv dovolávali cestou psaného práva, nikoliv násilím. Jenže - a to je můj názor - všechna tato privilegia, která náleží občanům a povinnosti, kterými jsou vázány příslušné orgány nefungují tak, jak by měly. Demokracie není jen o tom, že je stát nastavený na jejích principech, ale také na vztazích mezi lidmi, postavených na principech vyplývajících z Listiny,  ve všech úrovních, v kterých lidech působí.

Věřím a doufám ...

Myslím, že naše společnost má na to, aby se dopracovala k funkčnímu stavu a k tomu je potřeba vůle, ohleduplnost, sociální cítění a vhled do útrob skutečného problému, který může vyvolat eskalaci násilí, za kterým zůstávají zmařené životy.Tím problémem je přehlcenost fungování státu nejrůznějšími předpisy, které se valí ze všech stran na hlavy různých osob, které stojí v čele obcí a jiných organizací, garantující fungování veřejné moci a zavazují ostatní občany k nejrůznějším plněním a konáním. 

Nad lidskými obětmi uherskobrodské tragédie se rozvíjí mnoho otázek, které směřují ke kvalitě výkonu veřejné moci a kvalitě zpětné vazby směrem k občanům bez ohledu na to, zda žijí ve velkém městě či na malém městě nebo někde v horské osadě. Jak budou znít odpovědi?