Timon Athénský – vše pro mé přátele.

Jen díky panu profesoru Hilskému můžeme v současnosti nahlédnout do srdce Shakespearovy tvorby a osvojit si i znalosti nejen jeho doby, ale také společenské a politické situace renesanční Anglie.

Mluvme o vděku nebo nevděčnosti, falešném přátelství, touze po majetku a také o dluzích nichž se navzájem topí protagonisté této zajímavé hry.

(zde) Timon Athénský je tak trochu neznámé dílo, ale je velmi poučné.  Mottem je důvěra v ty, kterým se obětoval ve válce a v nerozborné přátelství mezi Athéňany a jeho přínosem pro Athény. Mnozí z nás, kteří se zajímáme o starověkou historii známe i osud Sókrata a Platóna a Aristotela, tři geniální osobnosti , kteří navzdory své snaze změnit život obyvatelstva svým filosofickým a politickým přínosem, se dožili nevděku, Platón uvízl v otroctví, Aristoteles odešel do vyhnanství a Sokratovi bylo nabídnuto vyhnanství místo smrti a on si zvolil smrt. Timon Athénský však není vzorem pro tyto osobnosti, ale jen dokonává svůj osud ve vyhnanství, což pro starověkého člověka vždycky znamenalo ohrožení na životě, protože byl zbaven ochrany státu a přestal být jeho občanem. Bylo by omylem hodit tyto události za hlavu v naší době. Copak i v současné době nevděk světem nevládne? Ve hře Timon Athénský, pokud ji pozorně posloucháme, je z jedné strany, a to ze strany Timona Athénského, naprostá oddanost k Athénám a jeho občanům, z druhé strany – lhostejnost ze strany občanů, kteří stále očekávají od Timona nejvyšší obětavost, až se Timon dostane na dno. Přijde o svůj majetek, peníze i vliv. Ti, co mu dluží, kterým velkoryse půjčoval, své dluhy nesplácí a zřejmě, aby se zbavili dlužní povinnosti, ho vyhánějí jako žebráka z města do lesů, na mořské pobřeží, kde konečně nachází svůj hrob.

Řekla, bych to ještě stručněji – nelze sázet na své vlastní pocity, doufat v lidskou vděčnost a hledat přátelství tam, kde se lidé mohou cítit jako dlužníci (v případě athénských občanů) a kde zvoní příliš mnoho zlata. Pan profesor Hilský se zmínil o slově zlato, že obsahuje v sobě slovo zlo.

Timon Athénský zřejmě spoléhal na to, že jsou mu občané zavázáni a nečekal od nich nic špatného – v určité fázi společné večeře zvolá – vše pro mé přátele.   

Timon Athénský v době své krize proklíná Athény. Jaký to zvrat! Najednou se jeho povaha mění, když poznává, jaké bylo to přátelství, jak se Athéňané ve skutečnosti projevili a také, jak toho začali litovat, ale je konec. Jeho smysl života je ten tam, jeho hodnoty padly a pohlíží nyní na skutečnost, kterou dříve, zaslepený, neviděl. Poznává, jaké zlo se ve skutečnosti v lidech skrývá, když je řada na nich, aby se odvděčili, zaplatili dluhy a Timon mohl žít běžným život. Ale on tuto možnost odmítá. Právě pro ztrátu svých výsostných hodnot.

Ten, kdo není zcela připraven na takový spád událostí a neprohlédne skutečnost, nakonec bídně končí.