Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti

Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety? 

Nejdále vidíme do pravěku díky naším historikům, archeologům a překladatelům hliněných tabulek, z nichž vyplývá představa těch dávných lidí o tom, co je svět, co je člověk, společnost a co je stát a právo, spravedlnost, zločin a trest a též zprávy o tehdejší společnosti a jejich cílů i o lidech, kteří uměli rozlišit co je dobro a co zlo a co světu prospívá a co ho ničí. Malby na nádobách představují bohy a klínopisné zákony, aby byly lidem stále na očích, aby jim sdělený božský řád prostřednictvím panovníků a vyvolených osob vysvětloval hodnoty které se líbí bohům, stvořitelům pro stanovení řádu a pořádku v lidské společnosti, na ochranu státu (polis) a obyvatel, na ochranu území před útočníky a klimatickými katastrofami. A tak, když pomalu sbíráme poznatky z knih učenců  a našich historiků, pana Petra Olivy, který nedávno zemřel a dožil se 92 let, Panu Charvátovi, který napsal několik zajímavých učebnic a řadě jiných lidí. můžeme si vytvořit představu o tom, jaký obraz světa zanechali po sobě staří Egypťané, Předovýchodní společnosti, Izraelité, Řekové a Římané. Máme o tom jasnou představu, pokud tyto civilizace za sebou zanechaly písemné památky, které byly přepracovány do různých publikací i s tím, co znamenají. Antické společnosti se opravdu snažily svůj obraz světa poslat do budoucnosti, snad to byl jejich úmysl nebo to byla náhoda, že si nějací chrámoví písaři zapsali události, jich byli svědky nebo někdo z králů nechal vytesat na skálu nejen lidské zákony, ale též svůj epilog. A tak za sebou zanechali krásné a bohaté památky i Řekové a Římané a v nich je ukryt obraz jejich světa, jak ho viděli a chápali, a tak tomu bylo v poantické době v různých ideových a uměleckých směrech. Antický člověk toužil po nesmrtelnosti a starořecká péče o duši se přehnala římským světem do světa post antického a křesťanství tuto myšlenku posílilo Ježíšovou zásluhou, který na kříži vylil svou krev, aby smazal hříchy světa.

A hle, on se kupí jeden za druhým, protože náš digitální svět  o obrazu světa  nevydává žádná pozitivní svědectví. Stačí si číst na internetu různé názory, čerpané z bůhví, jakých zdrojů o tom, co je dobře a co je špatně mají pomíjivý charakter a lidé, kteří je čtou mají pomíjivé názory, jak je patrné v diskusích. O čem vlastně diskutujeme? O čem jsou knihy, které vycházejí a co jejich obsahy zanechávají v naší mysli, jaký názor je vlastně důležitý pro současnou dobu a budoucnost a co je třeba udržet jako hodnoty do budoucna, že to, co si myslíme má nějakou zvláštní poplatnost tady a teď. Není za co bojovat? Každý z nás je součástí společnosti, ať chce nebo nechce, která žije ze dne na den a nedá se udělat víc než splnit své povinnosti, plynoucí z úkolů, které vyplývají ze zákonů a různých mezilidských a obchodních vztahů a z politické vůle. Netoužíme po kráse a neumíme jasně říct, co pro nás krása znamená. Možná, že máme v sobě ještě nějaký kořínek z řeckého vztahu ke kráse a umění a touhy po zdatnosti. Náš digitální svět je plytký, neudržitelný a do budoucna nevýznamný. Občas i mluvíme s robotem (máte nějaký dotaz, zeptejte se mne. Tak jsem se zeptala a odpověděl, že otázce nerozumí. Bohužel jsem se ani poté nedovolala na Vodafone, měla jsem technický dotaz. S roboty se bavit nechci, ale s lidmi, kteří mi řeknou jasně odpověď na mou otázku a vysvětlí mi, jak řešit ten a ten problém.

Obraz tohoto světa je plytký jakoby zastřený modrým závojem a plyne jak voda v řece a nic za sebou patrně nezanechává. Ani básníky, malíře, sochaře a jiné umělce, kteří by ho dokázali vyložit. Možná přijde generace, která bude po něm pátrat a zatouží ho vyložit. Přeji ji hodně úspěchů.