Společnost: Svou babičku bych nikdy nedala

Paní ombudsmanka je zděšená nad stavem, který tu beztrestně existuje několik let. O co jde? O domovy důchodců, které nemají povolení k poskytování péče, kterou ve skutečnosti poskytují jako ústavní péči. Občas tiskem proběhly podobné zprávy. Kdo je vlastně tou situací vinen? Nelegální ústavy, zajišťující péči pro seniory s demencí nelze, podle tiskových zpráv, dohledat. Nejsou samozřejmě registrovány jako ústavy a jistě zde působí dlouhou dobu. Jsou totiž provozovány jako ubytovny. Nepobírají dotace a žijí z plateb klientů, nepodléhají žádné kontrole.    

Ze všeho vysvítá skutečnost, že senioři s vysokým stupněm demence jsou ubytováni v nějakém domě, který slouží jinak pro jiné společenské účely a není jim poskytována zřejmě péče, kterou takový člověk potřebuje často i 24 hodin denně. Ubytovávají je za vysokou úplatu, v které může být péče zakalkulována.  

Pro mne a jistě i pro mnoho dalších lidí je těžké pochopit, že někdo má žaludek na to, aby přijímal do zařízení, které slouží k mnoha jiným účelům, jenom ne k zdravotnickým a sociálním účelům. Aby přijímal lidi, kteří se nemohou o sebe  postarat, a bral od nich peníze za péči, o které musí vědět, že je nedostatečná, neodborná. A také, že může zavinit smrt člověka, který v určitém stadiu nemoci ani neví, kde se nachází. Divím se těm, kteří do takové pochybné a nelegální péče svého tatínka, maminku nebo babičku svěří. Podle mého názoru to přispívá k další degradaci etiky, která klesá s každým takovým případem, popírajíc přirozená práva a důstojnost člověka.

Myslím, že se nestačí jen hrozit, protože tím se nic nenapraví. Koho však pohnat k zodpovědnosti? Rodinné příslušníky, kteří se měli přesvědčit o úrovni a legálnosti ústavu? Obec, která by měla vědět, že nějaký podnikatelský subjekt takovou pochybnou péči provozuje? Zdravotnické zařízení, které má seniora s Alzheimerovou chorobou v péči, ví o jeho nemoci, komunikuje s rodinou a ošetřující lékař se spokojí s tím, že byl předán do ústavní péče a vyloučí ho ze své evidence pacientů, aniž překontroluje, jak bude o něho dál postaráno? Jak se ti lidé vlastně do ilegálních "ústavů" dostali? 

Jestli někdo namítne, že to není povinností ošetřujícího lékaře, že stačí jen zrušit jeho kartu v evidenci, pak je to podivné. Přebírající ústav musí být zpraven o jeho anamnéze. Pokud ošetřující lékař někomu jeho anamnézu předal, pak v tomto případě se musel přesvědčit, zda je zařízení registrováno.

Jelikož v populaci stoupá počet lidí, kteří onemocní Alzheimerovou chorobou,  je třeba, aby místo zděšení paní ombudsmanky se po vzoru jiných evropských zemí vybudoval systém, který bude řešit důstojný život lidí s touto, zatím nevyléčitelnou chorobou. Tak to bylo dlouhodobě plánováno. 

Nikdo neví, jak vysoký počet lidí s jmenovanou chorobou ve skutečnosti v nelegálních ústavech s nijakou péčí přežívá. Zajímalo by mne, co bude s nimi dál, když stávající subjekty odmítnou registraci a nová zařízení nebudou připravena je přijmout. 

Není málo lidí, kteří zažívají se svými prarodiči či rodiči útrapy stáří. A není málo těch, kteří by svou babičku nedali!