Společnost: S rákoskou v podpaží
Je třeba poznat ty kořeny a naučit se o nich přemýšlet, protože jeden z největších omylů je, že to bylo dávno a dnes jsme na jiném levelu. Obávám se, že ten jiný level je jen představou, nikoliv skutečností. Musí mít nějakou náplň, směr a cíl. Jak má tedy vyhlížet duše a mysl studenta před maturitou či státnicí? Umí student mluvit, myslet a kombinovat? Nebo látku odříkat s pomocí Boží a nějak absolvovat? Staří mu to do dalšího stupně studia nebo do praxe? Ovládá student český jazyk tak, aby se v něm dovedl vyjadřovat uspokojivým způsobem či výborně, aby jednou dokázal stanou na řečništi a dobře mluvit k veřejnosti?
Dějiny nám dovolují nahlédnout do starověkých a středověkých společností, v nichž se setkáváme s vojevůdci, vzdělanci a lidmi, kteří se řídili božskými úradky, věštírnami i vlastním rozumem či přirozeným nadáním. Obdivujeme je a učíme se o nich ve vzdělávacím procesu.
Jedním z největších byl Sokrates, jehož jméno je stále vyslovováno, studujeme jeho elenchos, papouškujeme jeho životopis z knih nejméně třikrát za celý vzdělávací proces, ale to je tak všechno, co můžeme pro něho udělat, kromě lítosti nad jeho popravou. Úvahy nad tím, zda skutečně žil a zda to Plató nepřehnal s líčením jeho zásluh, je jakási pochybovačnost, který v sobě skrývá myšlenku, že není třeba to přehánět s tím vzděláváním a schopností myslet. Pro některé je hotový horor se učit na zkoušku z klasické filosofie a překodrcat se přes Aristotela, učitele Alexandra Velikého, a jeho systém. Student může také přijít k úrazu u helénistické filosofie a u scholastiky, která tomu všemu nasadila korunu učením o universáliích a překonat učení Tomáše Akvinského je hrdinský čin. Někteří se s cynismem radují, že se tolik antických a raně středověkých spisů ztratilo, jinak by student nevyvázl se zdravou kůží od zkoušek.
Může si někdo myslet, že se bez takových učení neobejde? Tvrdíme, že velcí filosofové položili základy vzdělanosti, umění myslet a rozlišovat a též hledat Boha, čeho se chopili někteří filosofové – teologové s největší ochotou a jsou dodnes citováni v teologických a filosofických spisech i církevních encyklikách, kterým není možné rozumět bez určité průpravy.
Kupodivu, velcí vojevůdci až na výjimky rozhodně nějaké excelentní vzdělání neměli, ale uměli vyhrát války, ve své armádě měli lidi jiného zaměření, řekli bychom technického, bez kterých by se neobešli. Učili se tím, že byli k boji a strategii cvičeni a mnozí byli, po našem řečeno, inženýři války. Jak by jinak mohli bojovat s Peršany, kteří ovládali nejen taktiku boje, ale měli také na svou dobu moderní výstroj, a jak by si Římané mohli zorganizovat téměř neporazitelnou armádu, která v konci selhala z různých, hlavně politických důvodů? Římská armáda neporazitelná musela být, neboť Římanům hrozilo, že kde kdo měl na ně choutky za jejich útočnou politiku.
V jejich řadách vyrostli nejen zdatní stratégové a vojevůdci, ale též politici a zřídka filosofové, protože v římském životě nebyl čas na rozjímání. Římský život byl praktický a myšlením pragmatický. A proto rádi čteme Cicera, protože jeho díla se neliší příliš od našeho stylu myšlení – rozumíme mu více, než spekulativním filosofům.
Císař Justinián zavřel Platónovu akademii a svět se neotřásl v základech. Prodloužil východořímské říši o 1000 let život, tedy stvořil Byzanc, která v konci padla do rukou Osmanských Turků, kteří několik století vládli v Evropě, ale myslím, že to Evropu nějak výrazně neobohatilo. Tím se svět otřásl na dlouhou dobu.
Dějiny, co se učíme, nejsou tak dokonalé, aby učily příčiny velkých vítězství a porážek, aby učili souvislosti, ale většinou si pamatujeme, pokud jsme se učili, letopočty a jména výrazných osobností. Na to, abychom prošli u zkoušky, to docela stačí, pokud umíme dobře mluvit. A jestliže děti na základních školách breptají, místo mluví, pak je to tím, že je nikdo neučí správně mluvit podle mluvnic – mluvnice a mluvení spolu přeci souvisejí. A určitě na tom budou stejně i děti v jiných zemích. Nemohou za to ani počítače, ani tablety a jiné vymoženosti, ale prostředí, v němž vyrůstají. Není třeba zaměřovat školy na humanitní a nehumanitní, ale měli by se učit základy všeho, co je v běžném studijním programu, jinak by nemohly plavat v matematice, fyzice, chemii a jiných exaktních vědách. Jinak nelze mluvit o uceleném vzdělání s přípravou na další vzdělávací level.
Děti nepřimějeme pomyslnou rákoskou, když neprospějí, ale hledat příčiny, proč je škola nebaví, proč se nedokáží učit tak, aby prospěli a prospívali a těšili se ze studia, protože pro jejich další život je to nutné, žádoucí a neodmyslitelné. Vzdělávací proces je skutečným procesem, z něhož v konci má stanout odborník, který je nejen důležitý pro společnost, ale i pro budování svého životního standardu.
Škola je důležitá a na vzdělání je nutno hledat sílu, podporu, peníze, a hlavně pocit, že člověk, který se tomuto procesu podřizuje, též roste a má před sebou otevřené cesty do života. Možná, že takové naděje si přikládali lidé od těch starých dob, jejich jména jsou dodnes známa. Proto znali cenu vzdělání a umění bojovat a stavět nový svět na základech toho starého, ale stále živoucího.
Irena Aghová
Pár slov k výročí našeho státu.
Aby člověk miloval svou vlast a naši předkové ji sloužili až do krajnosti, musí se naučit hledat její hodnoty a najít motivaci ke své službě pro ni v jakékoliv profesi. Láska se dostaví výchovou nebo zážitkem.
Irena Aghová
Moudrost a pošetilost na rozcestí.
Vydaly se cestou, která byla nebezpečná a zrádná. Z jedné strany hrozil pád do propasti, z druhé strany pustá rovina, na niž nebyla patrná žádná cesta, která by vedla do cíle. Cíle byly vytčeny, každý ví, co má dělat.
Irena Aghová
Modleme se též za naši vlast.
Letošní volby silně zapůsobily na většinu občanů, a to rozhodně ne proto, že zrovna nevyhrála ta strana, kterou volili, ale z nečekaných reakcí médií se line též celá řada názorů na zdraví hlavy státu.
Irena Aghová
Nastane nový politický kurz, nebo půjdeme stejnou cestou?
Volby se blíží a spekulace o vítězích v mediích zvyšují napětí ve společnosti. Kdo vyhraje volby může nastolit nový politický kurz ovšem v rámci ústavního pořádku.
Irena Aghová
Komisař Moulin by slavil své nedožité narozeniny.
Ives Reniére se narodil 29. 9. 1942, Bernu, ve Švýcarsku. Věnovala jsem se seriálu "Komisař Moulin" pro něhož tvořil scénáře. Byly chvíle, kdy mne příběhy děsily neútěšnou cestu práva.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016