Společnost: Kongres k rovnocennému postavení žen a mužů

Rovnocené postavení mužů a žen je zajištěno obecně právem. Jsou tu však i jiné překážky, které brání rovnocennému postavení žen a mužů, a to jsou předsudky, které stále vláčíme sebou jako zbytečné zavazadlo. Představa ženy jako odbornice na kuchyni, výchovu dětí, opatrování starých rodičů a udržovatelky rodinného krbu je sama o sobě překonána realitou, která vyžaduje úplně jiné postoje. Ale nemyslím si, že je to otázka feminismu a genderismu, je to otázka nutnosti - jeden plat nestačí na to, aby se zajistil rodině příjem na slušný život a výchovu dětí. Nelze dále upřednostňovat pojem "muže živitele", protože nelze spoléhat na to, že utáhne rodinné finance sám, za cenu svého zdraví a pojem "ženy pomocnice", která by měla být rovnocenou přispěvovatelkou do rodinné kasy, což v praxi znamená, že by měla ve svém postavení a práci mít rovnocenné příjmy jako muž ve stejné pozici. Ale je to také otázka, do které se lidem nechce moc jít - výběru životního partnera, s kterou se ruku v ruce nese i problém rozvodovosti a snížení šance na uživení dětí ve výchově matky nebo otce. A to jsou přátelé velké otázky!  

Už se konečně probuďme z 19. století!

Někdy mi připadá, že stále tíhneme k minulosti a naše myšlení ve všech směrech se motá v minulosti, nedokážeme přijmout realitu. Je mnoho mužů, kteří žijí v předsudcích a využívají ženy k podpoře svých ambicí. Je mnoho žen, které jim tuto podporu (i z lásky, nebo proto, že jejich příjem nedosahuje výše mužova příjmu, a tak zbytečně opouští své pozice v práci) poskytují a svých ambicí se samy vzdávají, třeba také z předsudků, že muži mají přednost ve významných postaveních a dělají ty krky, které hýbou jejich hlavami, což se může hodně vymstít. Ženy jsou snadněji společensky zranitelnější, než muži, protože vůči jejich chování směřují předsudky silněji, než vůči mužům. Od ženy, která zaujme význačné postavení, se obecně očekává, že se vzdá mnoha věcí, aby se podobala muži a vykonávala svou funkci jako muž, aniž by mohla očekávat stejnou podporu od svého okolí a od muže, který je jejím životním partnerem. Také, pokud dosáhne vyššího platu a postavení než muž, není třeba v širší rodině dobře posuzována. Znám mnoho truchlivých případů rozpadu nadějných manželství, které mohly bez předsudků a závisti dobře fungovat, ale jeden z partnerů prostě tomu podlehl. Budoucnost takových lidí ovšem není nikterak zářivá.      

Výchova k výběru budoucího povolání

Myslím, že by už v rodinách mělo dojít k razantnímu obratu ve výchově chlapců a dívek. Tím myslím vědomého zacílení k jejich budoucímu životu. Děti si často berou příklad z modelu rodiny, která na ně primárně působí a pokud jim rodiče nepředvádí vzor pro jejich budoucí postoje, to znamená odpovědnost k druhým členům rodiny, ale naopak jim předvádí ty horší příklady, pak je předem odsuzují k neúspěchu. A je jen málo těch, kteří se dokáží vymknout špatným příkladům a s velkým úsilím překonat nedobré návyky myšlení a vnímání sebe sama i svého okolí. Jestliže například je dívka nadanější než chlapec, je třeba ji podporovat, nikoliv upozadit proto, že je "jen" dívka (protože ať dělá co dělá, stejně bude na tom vždycky hůř), která se třeba "dobře vdá". A takových případů je více než dost. Matky i otcové, v mnohých případech, své děti modelují podle sebe a nechtějí pochopit, že vedle nich žije nová osobnost, která sice vzešla z jejich vztahu, je jim vizuálně podobná, ale její chování, jednání a přemýšlení vychází z její, nikoliv z jejich doby. A dětem nezbývá, než s velkým úsilím hledat sami sebe, realizovat se a hledat své cesty, ke kterým jsou vnitřně taženy, ať je to umělecký směr, společenskovědní, duchovní či exaktní. A myslím si, že cesty k rovnocennosti začínají už výchovou od narození. A tady bych se přikláněla k tomu, aby filozofie rovnosti nezačínala od dospělosti, ale od nejútlejšího věku. A  k  tomu by měla směřovat i věda - psychologie, pedagogika a další vědy, zabývající se otázkou člověka a jeho výchovy k úspěšnému životu, ke kterému dospěje vlastními silami a z vlastního přesvědčení. Jestliže dítě projeví zájem o nějakou oblast vědění, pak je třeba ho v tom podporovat a nenastavovat mu obraz budoucího života - budeš jako tatínek, jako dědeček…

Cesty k nerovnosti jsou nastaveny výchovou

Děti jsou často svědky nerovného postavení mezi muži a ženami v rodině. Muži - otcové, kteří se jen zabývají svým povoláním a přinášejí do rodiny většinu příjmu, jsou pomyslnými hlavami, i když žena - matka, která nedosahuje příjmu svého manžela, vykonává ještě většinu prací a činností pro chod domácnosti sama. V mnoha rodinách děti rodičům nepomáhají a nejsou k tomu ani vedeni, i když je to dobrá cesta k tomu, aby se naučily mnoho dovedností, které budou v životě určitě potřebovat. A také se naučí rozdělovat čas mezi svými povinnostmi, zájmy a společnými rodinnými zájmy. Protože k budování domácnosti by měli přispívat všichni jejich členové podle svých sil a vlastních možností. Dělení na ženské a mužské práce přineslo mnoho hádek i násilí mezi dospělými a podle mého názoru, pojem domácnost souvisí s pojmem rodina a v ní by si měli být všichni rovni co práv i povinností, takže se nic nestane, když si rodinní příslušníci rozdělí své úkoly ne podle pohlaví, ale podle času a svých schopností je zajistit. A tak se do budoucnosti děti naučí všechny důležité kroky nejen k vlastnímu úspěšnému životu, ale také u svých budoucích potomků.

Na závěr ke Kongresu

Rovná společnost po stránce materiální znamená, podle mého názoru, společnost, která se skládá z individuálních osobností, uvědomujících si plně svou odpovědnost bez rozdílu věku a pohlaví k výkonu všech činností, které vedou k blahu rodiny a úspěchu jejich členů, ale také k pomoci slabším členům rodiny, k péči o děti i seniory, kteří ji potřebují. Doba je opravdu vážná a zatím se objevují jen náznaky, že ke změnám dojde a je třeba se na ně nejen připravit, ale také je především dobře rozpoznávat.