Udivuje mne ze všeho nejvíc, že najednou se objevují snahy vzdělávat občany ve věcech rodinných financí, jako kdyby byli lidé flamendři, kteří všechno rozhazují a bez rozmyslu utrácejí za hlouposti. Mně se to nelíbí, nelíbi se mi, že se problémy s financemi svalují na občany, místo toho, aby se pohlédlo do minulosti, jak se tu chovaly banky a nabízely své produkty často bez ohledu, zda to bude schopen občan zaplatit a posléze také díky tomu se dostaly rodiny v období krizí a recesí do problémů. A tak vznikl pojem exekutor. Tento článek není o tom, abychom se jako občané zcela vyvinili z toho, že jsme někdy neobezřetní, ale o vinu je třeba se rozdělit i s objektivními problémy, které způsobuje vládnutí bank nejen v naší zemi.
Naše situace a situace našich dětí
Naše generace žila v socialismu a k bytům přicházela podle tehdejších předpisů a možností, které byly různé. Jednak existoval bytový pořadník, který zohledňoval sociální poměry rodiny, pak bylo možno byt získat přidělením od zaměstnavatele, a tak se stabilizovaly pracovní síly v oblastech, kde byl průmysl a kam se lidé stehovali za prací, aby byt získali a jednak tím, že zvláště na venkově dostali byt po rodičích a nebo se stavěly dvougenerační domy. Ale protože prorodinná politika byla jednou z priorit tehdejších vlád, existovala i podpora bydlení. aby mohli mladí lidé bydlet nejen blízko výkonu práce, ale také si mohli zakládat rodiny. Rodiče se starali o to, aby děti mohli dostat byt již dříve, než dospěli.
... a naše děti - když nabídky přesahovaly poptávku
Naše děti si také mohou pořídit bydlení! Ale pro ně je to horší, daleko horší, což si často málokdo uvědomuje. Byty jsou drahé, nájmy také a výstavba jedině za úvěr. Podmínky jsou totiž různé. Vzpomínám si, jak se nabízely hypotéky, v tu chvíli vypadaly výhodně a tak se stavělo nebo přestavovaly se staré bytové jednotky a přistavovaly se velmi módní půdové nástavby. Jenomže čím víc se snižovaly možnosti najít zaměstnání adekvátní ke vzdělání, které nebylo zrovna levné, protože hodně lidí se rozhodlo studovat nosné obory v cizině, a absolventi očekávali, že trh práce je pro ně otevřen, tak najednou mnozí zjistili, že se jen tak neuplatní a musí vzít takové zaměstnání, které neodpovídá zdaleka jejich náročnému vzdělání a jejich platy nevyrovnaly cenu, kterou pro své vzdělání vynaložili i s pomocí rodičů. Široká nabídka vzdělávání však nikdy nebyla adekvátní ke skutečné potřebě naší země. Nabídka vzdělávání nebyla v souladu s poptávkou a politikou trhu práce, která byla čím dál více zanedbávaná. Je třeba se zabývat tím, jaké byly nabízeny úvěry, za jakých podmínek a jak současně byla řešena otázka jejich splácení za předpokládaných ekonomických problémů, které mohly v případě uplatnitelnosti různých profesích na trhu práce nebo v podnikání jednotlivce zasáhnout.
Hypotéky, půjčky, výhodné úroky - jednostranné riziko pro dlužníky
A protože bylo nutné také pomýšlet na rodiny, bylo třeba sehnat bydlení. A tak opět se objevily velmi široké nabídky nejen výstavby rodinných domků, ale také výhodných úvěrů, které se však daly splácet jen tehdy, jestliže oba partneři mohli počítat s tím, že budou brát určitý plat, aby se současně uživili a současně mohli hypotéku roky splácet. A najednou přišla jedna krize, druhá krize, výkyvy na trhu a pokud jeden přišel o zaměstnání, bylo placení hypotéky ohroženo, a tak vznikl další dluh. A stále se nabízely výhodné úvěry, protože banky a úvěrové společnosti vedly svůj obchod, který nabízely a lidé, kteří si takový úvěr brali, protože nepředpokládali, že dojde k tomu, později, že nebudou schopni dál úvěry splácet. Samozřejmě, že v tržním hospodaření se nebude nikdo zabývat tím, zda vzhledem k situaci na trhu práce budou schopni lidé v blízké budoucnosti, která se dala odhadnout, své hypotéky, tak štědře nabízené platit. A pokud došlo ke zpoždění platby, naskakovaly úroky a sankce, které posléze vedly až k exekucím a tím i k dalším tíživým situacím, které poslaly mnoho rodin na dno. Jenomže bez hypoték a půjček by lidé nebyli schopni většinou bydlení pořídit, protože cena bydlení byla a je tak vysoká, že by ji nemohli cash zaplatit, aby nedlužili.
Podle mého názoru, než se začne hovořit, že občané neumí hospodařit a že jsou finančně negramotní, by bylo dobře zvážit, za jakých podmínek byly nabízeny všechny ty výhodné produkty bank a úvěrových společností, zda nebyly hypotéky a půjčky jednostranně výhodné právě pro ně a zda se někdo z nich staral, zda žadatel je v pozici, že by byl schopen splácet i za změněných ekonomických podmínek. Ano, věřím tomu, že neznalost zákona neomlouvá, že si lidé to měli sami zvážit apod. Ale chybí mi tu zodpovědnost i ze strany nabízejících úvěry, zda o návratnosti půjček nezapochybovali. A nebo je snad započítávali do ztrát či předem věděli, že pokud někdo něčím ručil, že je to v klidu, protože to nějakou formou dostanou zpět?
