Proč ten údiv nad Máchovým soukromým životem?

I umělci jsou lidé, kteří vedou svůj vlastní soukromý život. Nejsou to sochy na piedestalu. Jejich soukromí je nutno ctít a právo na ochranu osobnosti také! Zvláště, pokud jde o geniální lidi! A nebo jich máme tolik? Je třeba je podrobovat nyní drbům? A tak - stojím na straně Karla Hynka Máchy ... jako osobnosti, jako člověka a pak až básníka. Pochybuji o tom, že je korektní veřejně diskutovat o soukromých zápiscích, které si údajně vedl Karel Hynek Mácha, aniž je mínil sám publikovat. Zvláště, týkají-li se osobního erotického života. Nikdy jsem nepochybovala, že Mácha vedl osobní život jako každý jiný muž nebo žena a nepochybuji, že to byl vášnivý člověk. Nakonec se nikdo nepokoušel něco takového tajit ani v minulých dobách. A myslím, že to neumenšuje jeho význam o literaturu v období  romantismu. Neměli jsme totiž ani Mistra Byrona a ani Mistra Shelleyho, pana Lermontova či pana Puškina ... ale díky Máchovi jsme nepřišli o romantismus ... http://xman.idnes.cz/k-h-macha-macho-zarlivec-a-sexualni-predator-ktery-rad-pical-pob-/xman-styl.asp?c=A101118_161437_xman-styl_fro

Skandální životy evropských romantiků

Jmenovaní pánové si v ničem, co se týká soukromých skandálů,  s Karlem Hynkem Máchou nezadají a přesto, že je už dnes nikdo (ke své velké škodě) nečte, jejich díla však patří do klenotnice evropské literatury. Byli to muži, kteří kromě toho, že byli nadaní, inteligentní a skvělí básníci, žili své životy v době 19. století, úměrně či neúměrně k situaci, která v té které zemí panovala. Ovšem, každý rozumný a vnímavý člověk pochopí, že jejich osudy odrážely poměry doby, v které žili. Ale víte co? Vydejme se po stopách doby evropských romantiků a nahlédněme za oponu, který mezi nimi a námi už zatáhl čas, a tak jsme ztratili smysl pro velkou dobu, o které víme tak málo ...

Zavržený klasicimus - loď romantiků zvedá kotvy a vyplouvá ...

"Rozvracíte zákony francouzské literatury!"

Tak se rozčiloval doživotní tajemník slavné Académie Français

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:%C4%8Clenov%C3%A9_Francouzsk%C3%A9_akademie

Louis - Simon Françoise Auger dne 24. dubna 1824 ve svém bojovném projevu. A dále řekl: "Drolíte národního genia a dopouštíte se dalších uměleckých zločinů!" Proti němu se však postavil básník a vydavatel deníku "Le Muse Française", Emilie Deschamps:"Všichni nejlepší evropští spisovatelé už klasicismus zavrhli!" A vyjmenoval Byrona. Chateaubrianda, Schillera, Maistra, Goetha, Moora, Scotta a Mintiho. Ano, romantici skutečně ve dvacátých letech devatenáctého století zcela ovládli pole a zoufalý Auger spáchal v roce 1829 sebevraždu. Romantici příšli na svět v dekádě 1795 - 1805. A Victor Hugo byl jejích nejdůležitějším představitelem.

Hugo napsal :

" Naučil jsem se od své rozhodné matky, že člověk může být pánem svého osudu."

Soukromý život Victora Huga

Starý Ludvík XVIII. četl Hugovy básně a vznášel k nim konstruktivní kritiku, autora obdivoval i králův bratr hrabě d´Artois a v roce 1822, kdy bylo Hugovi teprve dvacet let, dostal s královy soukromé pokladny penzi 1 200 franků ročně a dalších 2 200 franků od ministerstva vnitra. To mu umožnilo, aby se konečně oženil a tak zkrotil svou příliš vypjatou vášeň, která ho hnala do konfliktu s vytouženou cudností ...

Od svých šestnácti let byl zamilovaný do Adély Faucherové, která později napsala:" Rozzlobil ho i chybějící špendlík v mé náprsence. Nejslabší náznak vyzývavosti v mé řeči ho šokoval. A jistě není těžké uhodnout, jak opatrná byla taková vyzývavost v tak přísné rodině, jako byla naše.  Matka nikdy nepřipustila, aby se někdo zmínil o milenci nějaké vdané ženy, nevěřila, že takové věci jsou možné." Je zřejmé, že Hugovo myšlení se hodně zaměstnávalo sexem, takže jeho manželství přišlo právě včas. Už jako stařec přiznal, že s Adélou o svatební noci souložil devětkrát ...

A lord Byron?

V jeho životopisných datech se dočtete, že "Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem a později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu. Svou obětí dopomohl Řecku získat po staletém područenství v rámci Osmanské říše znovunabytí svobody. Zemřel v Misolonghi. Byl vegetarián".

Percy Bysshe Shelley

Vyrůstal v Sussexu a základního vzdělání nabyl doma pod dohledem reverenda Evana Edwardse z Warnhamu. V roce 1802 nastoupil na Syon House Academy v Brentfordu. Zde byl často obětí šikany, částečně pro svůj dívčí vzhled a pro svůj aristokratický původ. V roce 1811 publikoval pamflet O nezbytnosti ateismu. To přitáhlo pozornost vedení školy. Byl předvolán před školní radu. Odmítl zříci se svého autorství, což mělo za následek jeho vyloučení společně s Hoggem 25. března 1811. Dostal šanci rehabilitovat se poté, co se do celé věci vložil jeho otec, pod podmínkou, že se zřekne svých názorů. Jeho odmítnutí otcovy nabídky vedlo k definitivnímu rozkolu mezi ním a otcem.

Čtyři měsíce po vyloučení ze studií se jako devatenáctiletý vypravil do Skotska, aby se zde oženil s šestnáctiletou Harriet Westbrookovou. Po jejich svatbě 28. srpna 1811 pozval svého přítele Hogga, aby s nimi sdílel domácnost, a to včetně manželky. Když Harriet oponovala, zanechal svého pokusu o zavedení vícečlenného manželství a společně se svou ženou se odstěhoval do Keswicku, kde se hodlal věnovat psaní. Od tohoto záměru ho odvedly politické události, kvůli kterým navštívil Irsko, kde se chtěl zabývat psaním radikálních textů. Zde napsal Provolání k irskému lidu a objevil se na několika shromážděních. Tyto aktivity přitáhly nežádoucí pozornost britské vlády.

Sebevraždy blízkých

Fanny Imlay, nevlastní sestra Mary Godwinové a příslušnice Godwinovy domácnosti, spáchala na konci podzimu sebevraždu. V prosinci 1816 spáchala sebevraždu Shelleyho odcizená žena Harriet. Utopila se v jezeře Serpentine v Hyde Parku. Několik týdnů po nalezení těla se Shelley a Mary Godwinová vzali. Částečně se jednalo o sňatek z rozumu, neboť Shelley doufal, že mu manželství umožní opatrovnictví nad dětmi Harriet, ale marně. Soud je předal do péče adoptivních rodičů. Shelleyovi se usadili ve vesnici Marlow v Buckinghamshiru, kde žil i Percyho přítel Thomas Love Peacock. Shelley se stal součástí literárního klubu kolem Leigha Hunta a během tohoto období potkal Johna Keatse. Shelleyho největším dílem sepsaným v tomto období byla dlouhá narativní báseň Laón a Cynthia, ve které tvrdě kritizuje náboženství a popisuje incestní vztah dvou milenců. Krátce po svém vydání byla báseň rychle stažena z prodeje. Později, v roce 1818, byla znovu vydána pod názvem Vzpoura Islámu. Pod pseudonymem „Poustevník z Marlowe“ Shelley rovněž napsal dva revoluční politické traktáty.

Smrt básníka

8. července 1822, necelý měsíc před svými třicátými narozeninami, Shelley utonul na svém škuneru Don Juan při náhlé bouři během svého návratu z Livorna do Lerici. Shelley prohlašoval, že viděl svého dvojníka, který mu předpovídal smrt.Tento dvojník měl být údajně k nerozeznání stejný jako Shelley a údajně ukazoval mlčky prstem na moře.Shelley tento zážitek řekl Marry,ale nevěnoval mu velkou pozornost. Právě se vracel ze schůzky s Leighem Huntem, na které založili The Liberal. Jméno lodi, „Don Juan“ (pocta Lordu Byronovi), bylo vybráno Edwardem Trelawnym, členem kruhu kolem Byrona a Shelleyho. Podle výpovědi Mary Shelleyové ji později Shelley přejmenoval na "Ariel". To popudilo Byrona, který si vynutil napsání názvu "Don Juan" na hlavní plachtu. Tím urazil Shelleyovy, kteří o lodi prohlásili, že vypadá spíše jako bárka pro převoz uhlí. Loď byla postavena v Ženevě podle Shelleyho návrhu. V bouři se nepřevrátila, ale potopila. Mary Shelleyová později ve svých Poznámkám k básním z roku 1822 (1839) uvedla, že loď měla nesprávnou stavbu a že se nikdy neměla plavit. Existuje množství důkazů, že Shelley mohl být zavražděn z politických důvodů. Tyto důkazy si však často navzájem odporují. Před několika lety, jak zná svědectví té doby, na jeho chatě v Tann-yr-allt ve Walesu, byl přepaden mužem, který byl partně příslušníkem rozvědky. Podrobnosti o tomto incidentu jsou popsány v knize Richarda Holmese Shelley: The Pursuit (New York: E.P. Dutton, 1975).

Karel Hynek Mácha se ničím zvláštním nelišil ... http://www.lupomesky.cz/maj/

http://www.youtube.com/watch?v=FsbhLaXFR7s&feature=related

Zatímco básníci, které jsem uvedla mají své životopisce, kteří se ničím v jejich životě netají, soukromý život Máchy je už nějakou dobu propírán v tisku, dokonce z jeho osobních zápisků, do nichž si zapisoval erotické poznámky. No, a? Je to snad zločin? V době, kdy je člověk, aniž to si to sám přeje anebo to vyhledává, atakován, doslova atakován nechutným pornem, je Máchův erotický deník, pokud si ho skutečně vedl, úsměvný. A myslím si, že by měl zůstat v jeho pozůstalosti netknutý lidskou zvědavostí.

Proč zrovna Mácha?

Nesnižujme významné lidi z minulosti, kteří něco uměli, dokázali a byli geniální na úroveň, na kterou jsme se snížili my vydáváním bulvárů s hnusnými pomluvami a jiných časopisů, které i čtenářům útočí na lidskou důstojnost. Neboť i čtenáři mají právo na uměleckou tvorbu k povznesení svého ducha. Že by stal pomůckou, jako známá česká osobnost 19. století k výuce sexuální výchovy? Jako že - i Mácha to dělal ...? Nevím, proč by v tom mělo zrovna figurovat jeho jméno. Z naprosto jednoduchého důvodu. Máchův Máj nemá v české literatuře obdoby a proč by si ho měly pamatovat jako erotomana a maniaka: Choval se přeci v duchu své doby a jeho láska k Lory nebyla přeci ničím neobvyklým. Spíš dojemným, alespoň jsme to vnímala tak já a i řada dalších studentů literatury i dějin umění. Ze svého života toho mnoho neměl, stejně jako mnozí čeští umělci (Havlíček, Gellner, Wolker a jiní). Zemřel tak mladý! Nechme mu jeho podobu, kterou jsme dosud vnímali jako pravou. Nebude to zase taková lež. Vždyť Máj mohl napsat jen on, svým vášnivým, ale čistým srdcem. Ničím se nestačil provinit, než láskou.  Jsem na jeho straně!