Práce: Jak se zaváděl program do procesu (sci-fi)

21 Co je pro tebe příliš nesnadné, nevyhledávej, a co je nad tvé síly, nezkoumej.Sírachovec 3 Vybrala jsem si tento citát z jednoho důvodu: ne každý člověk je schopen dělat všechno, co se obecně nabízí spolu s velkým příjmem a s vyhlídkou bezstarostného života. V konci se všechno obrátí proti němu, pokud do své práce nezapojí i svou mravnost, odhodlanost a pokoru.  I připravenost na to, že shledá své úsilí za zbytečné a marné. Zítra může být všechno jinak ... Povídka je fiktivní, nepopisuje žádnou známou situaci. Snad ne! Je to jen příklad, že stará moudra stále platí. Čím dál víc ...

Počítačové programy jako nástroje proti korupci a prostředek k urychlení procesů

Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že mohou dělat úplně všechno a vehementně se hrnou do všech možných úkolů a funkcí, protože si myslí, že to "nějak" zvládnou, i když o práci a jejím rozsahu a všech činnostech, které to obnáší, nemají zatím tušení. Praxe ukáže, kdo je pánem nad věcí. Ale - vidinu cíle předchází představa o procesech, které se vyžadují, aby člověk k cíli dospěl. Boj proti korupci, stejně jako snaha urychlit činnosti úřadů, zavedl do pracovních procesů spoustu úkonů, které musí každý úředník zvládat a vyžaduje se od něho, aby do svých běžných úkolů přijal i takové, které s jeho pracemi nikdy nesouvisely. Tyto úkony se provádějí na počítačích v různých systémech, které musí úředník zvládnout, aby mohl svá data a informace správně a bezchybně zpracovávat a všichni, kdo budou podepisovat finální dokumenty, nebo je připomínkovat, mohli kontrolovat průběh od začátku až do konce. Proti tomu nic nelze namítat, až na to, že stačí docela malá chyba a celý průběh se někde "zadrhne." Až na to, že v celé řadě lidí, kteří průběh sledují je pár těch, kteří neumí s programem pracovat a myslí si, že je to nad jejich síly. Bojí se, že přijdou o práci, protože o tom je ta flexibilita a znalosti, které se dnes vyžadují. Umět zareagovat hned na každý nápad, který se někde vyrojí z něčí hlavy. Ale kdyby bylo na nich, takové způsoby činností by sami od sebe nevyhledávali. A vzpomínají, v kolika takových systémech, které postupně zastarávaly, pracovali a kolik času jim, z jejich pohledu, vzaly. V rámci šetření by však nemohli spoléhat na to, že by seděl v kanceláři člověk, který by sbíral data, kontroloval je a posílal dál. Člověk, který program skutečně ovládá a zná jeho "mouchy". Ale kdo to vlastně je?

"Někde se stala chyba, ale kde?" myslí si zadavatel programu

A tím se také všechno zpozdí. Takže vzniknou nepříjemné situace. Jak pro zaměstnance, tak i pro cílového čekatele na nějaké, někdy velmi jednoduché úkony. A lidé se rozčilují, protože třeba nedostanou včas peníze a jsou v prodlení s platbami, ze všech stran jim všichni vyhrožují: "Pokud nezaplatíte v termínu, zaplatíte úrok z prodlení, smluvní pokutu, jinou sankci." Možná, že na počátku, když se takový systém zavádí, nikdo neuvažuje, co to může přinést za problémy pro řadu lidí  a ve finále, kolik problémů si nadrobí sám, pokud vyvíjení takových programů pořádně nesleduje, neučí se sám je ovládat a neudělá po jeho dokončení dostatečný počet testů, aby se vychytaly chyby. Ale na to není čas. Co na tom, že vedoucí úřadu měl nejlepší snahu o snadný chod všech procesů, že slyšel o tom programu samé dobré reference a také si o tom něco přečetl. To je vedlejší, že by to sám osobně nezvládal, vždyť má své podřízené, prostě jim program dá naistalovat a uvidí se, jak si s tím poradí. Vyměnit lidi může vždycky a dosadit tam ty, kteří se sice v té práci nevyznají, ale umí s programy dobře pracovat. Ono se to nějak nakonec vyrejduje ...

... ale vždyť je to tak jednoduché, aneb dělej jak nejépe umíš

To prostě se zařídí tak, že skupina lidí od dodavatele programu nainstaluje postupně každému zaměstnanci program do počítače, v kterém je už umístěn manuál a nanejvýš se udělá jedno školení, z něhož každý něco pochopí ze svého pohledu. A pak, když se to všechno rozjede, objeví se tolik nedostatků, že se nikdo nestačí ani divit. A pak, následně, přijde někdo, ke komu se dostala stížnost. Za prvé si zjistí, kolik ten program stál peněz, který se platil z veřejných prostředků, pak se kontroluje, jak byla zadána zakázka a kdo v ní zvítězil a zda zadavatel nemá ve firmě strýčka. A nakonec se svažuje, jak rychle uspokojit hordu nespokojených, které nějaké zakázky a programy ale vůbec nezajímají, za to je zajímá, kdy dostanou rozhodnutí a peníze, aby mohli umlčet své věřitele a nespadli do exekuce. A znovu se kontroluje, jak kdo zadávat data, jestli se někde nezpozdil nebo neudělal chybu (třeba úmyslně, že?) a jestli není už příliš starý na to, aby byl schopen se takové "jednoduché" věci naučit. Vždyť by to umělo každé děcko, co vysedává u počítače a dokáže se dostat kamkoliv, že.

Kdo to všechno zavinil, anebo počítačová gramotnost pro všechny

Je skutečně zvláštní, co dokáže takový nově naistalovaný program udělat mezi lidmi. Za prvé  - pokud se shledá, že má nedostatky, a že dodavatel dostatečně nepochopil zadání, pak se musí dílo reklamovat. Ale dodavatel se bude bránit, že udělal to, co dostal v zadávací dokumentaci, a pokud zadavatel neví, co chce, je mu líto, ale reklamaci nepřijímá. Ještě tak, aby si někdo zvykal na takové manýry. Za druhé - po šlapkách dostane ten, který sestavoval zadávací dokumentaci, protože špatně popsal, jak má program fungovat, a je vidět, že tomu nerozumí. Ten se brání, že tomu rozumět nemusí, protože je ekonom a ne ajťák. Je na něj upřen strašlivý pohled, který nevěstí nic dobrého pro jeho pracovní budoucnost. A může následovat i vytýkací dopis, že nesplnil úkol a že zavinil zbytečné vynaložení veřejných prostředků. A za dveřmi už stojí audit, který to má z pokynu nejvyššího všechno přešetřit a vyvodit důsledky. A po chodbách chodí ajťák, kterému je všechno jasné, ale nikdo se ho na nic neptal. Takže - bohužel - nemůže teď do toho zasahovat. Ještě to tak. Zatáhli by ho do nějaké taškařice, a pak se z toho nemohl vykroutit.

Lidi jsou opravdu neschopní

U počítače stojí skupina lidí a pozoruje zástupce dodavatele, jak se snaží program rozhýbat. Vkládá fiktivní data, ale není na ně odezva. Na dveřích kanceláře, kde seděla roky pěkná paní Hotová a má data přijímat, je cedulka - jsem u lékaře, pravděpodobě pracovní neschopnost. A kolem nejvyššího úředníka se stahují mraky. Nikdo není, kdo by mu pomohl. Všichni krčí rameny a ukazují mu, že udělali přesně a do poslední tečky to, co jim zadal. On si o nich myslí, že jsou pitomci, protože si měli domyslet, že tomu nerozumí, a tak se měli někde, třeba na pátém nástupišti zeptat, jak to má doopravdy být, a jak to správně zadat. Ti, kteří mu nepřejí se mu smějí a v novinách se objevují nelichotivé články. V sobotu a neděli se bude pracovat, aby se chyby vyeliminovaly. A nic to není platné. Je to nad lidské síly zjistit viníka. Ale je možné, že ten program je prostě nedokonalý, stejně jako lidé, kteří prostě neví a nechápou celou dobu, co se od nich vlastně chce. Ale je lepší to nezkoumat, říkají si moudří, ono to nebude v tom programu, a ještě by si nadrobili nějaký průšvih  ...