Politika: O spekulací a rozumu

Víte co je nového? To samé, co před týdnem, co včera a co nás zítra opět nemine. Určitě nejzajímavější zpráva bude o tom, jak si bude počínat Evropa za 55 let. O tom tento článek.

K plánování nepřistupují lidé spekulativně, ale racionálně. Racionalita, to je povaha myšlení v Evropě - nebo spíš byla, a nyní se různě maskuje, asi jako když si představoval Sabellián, ten heretik, Trojici Boží. Takže, ještě před třemi roky jsem si myslela, že žiji v Evropě, která přeci jenom racionalitu má zažitou, filosoficky vypulírovanou, že se umí podívat do problému okem zkušeného a vědami opráskaného muže v nejlepších letech, který už dávno ví, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a že se nechválí den před večerem.

Risk není vždy zisk

Ale plánování je jedna věc, spekulace je věc další. Je postavena na riskantním uvažování s možným až tragickým výsledkem. A já jsem si myslela, že nástupem racionalismu jsme zametli jednou provždy se scholastikou, jak se píše v učebnicích, a začali jsme myslet jaksi jednotně, s použitím rozumu, že důvodně docházíme k nějakým závěrům, které nejsou proti rozumu a v souladu s časností lidského bytí, jako hybatele dějin či přírody, kterou zkoumají vědní obory a mohou rozumově předvídat její chování.

O věštění budoucnosti 

Avšak co se týče lidí, těžko předvídat jejich rozhodnutí, to pro přirozenou lidskou nedostatečnost. Takže z bodu A do bodu B je třeba čekat, protože bod B představuje následnou budoucnost, která může nastat za námi jasných a rozumově zvážených situací, nikoliv spekulacemi, a to na jednu dobrou a na základě dohody, že to tak má být a tou dohodou myslím souhlas například u volební urny či zákonem stanovenou podmínkou - když uděláš to, nastane to, když to neuděláš, narušíš očekávanou situaci se všemi následky, za které jsi odpovědný.

O přirozeném řádu a lidském neřádu

Jsou věci, které běží ve svém řádu, ať se to někomu líbí nebo ne a těžko ten přirozený řád zvrátit spekulativně promyšlenými důvody, které narazí na rozum či přírodní zákony či zrovna na lidské zákony, s kterými se nedá točit do nekonečna. Jistě, že jsme často, každý z nás. slyšeli taková dvě slova - práce navíc -.. Skutečně, některé věci nelze dělat bez pochopení řádu a respektu k němu, protože zákonitě dojde k problému, že nějaký proces ztratí balanc, Někdy je potřeba udělat všechno tak dobře, aby se za ní netáhly nekonečné soudy, sociální zmatky a mediální spekulativní úvahy, které vymýšlí další možnosti, jak se do toho nejlépe a dokonale zamotat.

Jak myslí politici a jak myslí lidé kolem nich

Skutečně obdivuji ty pisatele denních zpráv, že dokáží napsat poutavý článek o situaci v Evropě za 55 let, že dokáží docela jistě odhadnout, co si zítra či za rok budou myslet ti kteří politici a kam se stočí politika a ekonomika Evropy a co udělá za deset let Rusko, když jiná velmoc udělá to či ono. Jak jsem napsala výše, člověk trpí přirozenou nedostatečností, tedy i lidé a v tomto smyslu je třeba vést úsudky do blízké budoucnosti, protože ta vzdálená není z přítomnosti odhadnutelná a nepomůže ani Venušino zrcadlo či křišťálové koule, o jejichž spolehlivosti a umění z nich vzhlížet k budoucnosti díky lidem, kteří to ovládají, pochybuji tak 10:100.

O povaze politiky

Politika není o nemožném, ale o možném, nelítá v luftě, ale je lidskou činností, pozemskou činností, nikoliv duchovní záležitostí, je to pěkně tvrdá práce a já žádnému politikovi nezávidím jeho mravní a lidskou odpovědnost za rozhodování. A politik uvažuje jinak, než běžný člověk, než umělec, novinář apod. A to je třeba reflektovat. Politik nemusí být třeskutě vzdělaný, ale rozhodně musí umět rozhodovat ve prospěch veřejného blaha, na které bychom neměli, jako na pojem zapomínat.To znamená, že by to měl být člověk uvážlivý, mravný a čestný a měl by mít talent věci vidět v rozumném horizontu. Pak může být i lehce ješitný a líbit se i dámám, které si u televize lakují nehty a zálibně mu naslouchají. Pořád je to o věcech veřejných a ta půvabná dáma, sledující politickou debatu, se vlastně sama ocitá ve veřejném prostoru.

Závěr

A nyní na závěr: dřív jsem se dívala na zprávy s naivní důvěrou a vlastně jsem o tom ani moc nepřemýšlela, dnes, při čtení tisku se nestačím divit, co všechno dokáže člověk vymyslet. Myslím, že bychom se měli opět uchýlit k racionalitě, sjednotit se na obrazu světa, tedy na kosmologii a druhá strana by si měla uvědomit, že plátci internetu jsou v postavení spotřebitelů a i v tomto případě platí kvalita, která by měla převýšit kvantitu. Jo, víte, že když jíte vejce, jde o život - obraťte list, když nebudete jíst vejce, můžete si vážně poškodit zdraví. A o tom to asi všechno je, neb vlastně není? . .