Lucius Cornelius Sulla. 2. Sulla proti Římu

Hrůzy, které prožíval Řím v době Sullovy války s Římem mohou být srovnatelné s budoucími ukrutnostmi v následujících dějinách, například při pronásledování křesťanů a možná i v dalších časech.   

Sulla proti Římu. Doba terorismu a úpadku římských hodnot.

Na základě snu, který se Sullovi zdál, (přistoupila k němu bohyně a dávala mu do ruky blesk a přikázala mu, aby jej vrhal na své nepřátele, z nichž mu každého jmenovala po řadě, aby byli zasaženi, padli a zmizeli). Tím snovým přízrakem nabyl veliké odvahy, a když pak ve dne o něm pověděl i svému spoluveliteli, táhl s vojskem na Řím. Basilius (jeho pobočník) sice pronikl do města se svými bojovníky a stal se pánem situace, ale početné a neozbrojené davy lidu na ně házely ze střech domů cihly a kamení a tím jim zabránily postupovat dopředu a zatlačily je zpět k hradbám. Vtom však sem už přibyl Sulla a když poznal, co se děje, volal na ně, aby zapálili domy. Sám uchopil hořící pochodeň, hnal se s ní propředu a dával rozkaz svým lučištníkům, aby nahoru na střechy házeli zápalné střely, a to proti jakékoli rozumové úvaze, jen z nezkrotné touhy po pomstě. Byl pevně odhodlán mít vůdčí úlohu v probíhajících událostech, takže před sebou viděl jen nepřátele, přičemž nebral nejmenší ohled na své přátele a příbuzné, nedělala rozdíl mezi vinnými a nevinnými. ¨Na to Sulla svolal senát a odsoudil k smrti Maria a několik jiných, mezi nimiž byl i tribun lidu Sulpicius, který byl hned na to popraven, protože ho zradil jeho vlastní otrok. Sulla mu daroval svobodu, ale pak ho dal svrhnout ze skály. Senát nedal najevo, jak mu jeho jednání vadí, ale lid dával najevo svůj hněv.

Sulla měl velkou touhu dobýt Athény. To se mu podařilo podle jeho pamětí prvního března. Po dobytí města se vladař utekl na hrad, kdy byl pak obléhán a velitelem tohoto obléhání byl určen Curio. Zanedlouho dostal Sulla do své moci i přístav Peiraieus. Valnou část jeho zařízení spálil, mezi jinými i Filónovu zbrojnici, to obdivuhodné dílo.

Zatímco Sulla prodléval v Athénách, postihlo ho ochrnutí údů s velikou tíhou v nohách, což Strabón nazývá „být zachvácen podagrou“

Sulla obrátil svou pozornost k zabíjení: život města byl naplněn popravami, které neměly konce. Mnozí, kteří neměli se Sullou nic společného, byli zavražděn i jen z osobního nepřátelství, neboť Sulla dal k tomu svým přívržencům povolení, aby se jim zavděčil.

Gaius Mettelus se otázal ve shromáždění Sully, vezme-li toto běsnění nějaký konec a jak daleko chce ještě jít, aby se mohlo očekávat nějaké konce.

Pokračoval:

„Nepřimlouváme se za ty, jež ses rozhodl potrestat smrtí, ale chceme se zbavit nejistoty a úzkosti ty, které hodláš ponechat naživu.“

Na Sullovu odpověď, že ještě neví, koho nechá žít, se opět ujal slova Mettelus: “Tak teprve oznam ty, které hodláš potrestat.“ A Sulla přisvědčil, že to učiní. Někteří tvrdí, že poslední slova nepronesl Mettelus, ale Fufidius, jeden z těch, kteří se chtěli Sullovi zavděčit.

Nato Sulla ihned zapsal do seznamu proskribovaných osmdesát občanů, aniž se s někým kdy ze shromáždění o tom poradil. Když nad tím všichni projevili nevoli, dal Sulla den na to zapsat dalších dvě stě dvacet občanů a potom třetí den zase stejný počet.

A potom měl k lidu veřejnou řeč, v níž prohlásil, že v seznamu proskribovaných občanů uvádí tolik lidí, na kolik si právě vzpomněl: ty, kdo mu unikli, napíše příště.

Mimoto vyhlásil trest smrti za lidumilnost pro každého, kdo by někoho z proskribovaných buď ukryl, nebo zachránil, nevyjímaje ani bratra, ani syna, ani rodiče, naopak pak přislíbil tomu, kdo usmrtí proskribovanou osobu, odměnu dvou talentů za toto zabití, ať už připraví o živo otrok svého pána anebo syn svého otce. Za všechno nejspravedlivější se zdálo to, že i syny, i vnuky proskribovaných prohlásil za bezectné a majetek jejich zabavil.  Seznamy proskribovaných se pořizovaly nejen v Římě, nýbrž i v každé obci po celé Itálii. Mezitím si vzal život Marius, když měl být zajat. Sulla se mezitím odebral do Praeneste, aby soudil a trestal každého muže zvlášť, ale když se mu potom nedostávalo času. Dal všechny přivést pohromadě na jedno místo, na dvanáct tisíc lidí, a rozkázal je pobít, přičemž jen jednomu svému hostinnému příteli udělil milost. Ale ten který byl šlechetného ducha, řekl Sullovi, že nikdy nechce být zavázán díky za své zachránění vrahovi sté otčiny. I vmísil se dobrovolně mezi své spoluobčany a byl s nimi zabit.

Neslýchané Catilinovo jednání.

Když nebyla válka ještě rozhodnuta, usmrtil Catilina svého bratra a nyní prosil Sullu, aby toho člověka zapsal do seznamu proskribovaných, jako by ještě žil – a Sulla ho zapsal! A pak za to Sullovi prokázal svou vděčnost, usmrtil Marca Maria, příslušníka strany odpůrců, přinesl jeho hlavu Sullovi, který právě seděl na náměstí, a potom se odebral k nádobě se svěcenou vodou do blízkého Apollónova chrámu, kde si umyl ruce.

Pokračování : Sulla se prohlásil diktátorem.

Zdroj: Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů II.