Lámání tradic nebo věk Amazonek? Žena nástrojem rozkoše

Dovolte mi, vážení, milí čtenáři mého malého seriálu o ženách a jejich hnutích i životě, abych vás zavedla do doby. které se říkalo "galantní". Jsme v 17. století. Myslím, že se v té době všichni dobře orientujeme, víme, co bylo baroko a že kromě nádherného umění přineslo i životní styl, který svým způsobem, v různých proměnách, panoval ještě v 19. století. Seznámím vás s dobrou společností. S královskými milostnicemi Ludvíka XIV., panem Cyranem de Bergerac a hnutím, které mělo vliv na kulturní i literární život Francie, ale také na změnu v chování a požadavcích žen. Jde o hnutí preciózek.

Nyní jsme v době 17. století, které se říkalo doba galantní. Móda byla v galantní době velmi odvážná. Ženy v žádném případě neskrývaly své půvaby. Právě naopak! Nechávaly se malovat v odvážných pózách a „láska“ (nebo také zálety) byla hlavním mottem poezie, literatury a příběhů. Odvážné dekoltáže nosily dokonce v některých zemích i jeptišky a kláštery sloužily také jako úkryty vznešených dam (z jistých důvodů). Nuže, to známe nejen z literatury, ale i z historických filmů. Připomenu jen některé : Cyrano de Bergerac, Tři mušketýři, historické filmy s Jeanem Maraisem a jim podobné.

http://www.youtube.com/watch?v=VCIIfqt3BR8&feature=related

Možná, že když si začneme tuto dobu přibližovat z hlediska postavení ženy, pochopíme i to, o čem hovoří Alexandre Dumas a jeho soudobí autoři. Kromě historických souvislostí i o postavení žen a mužů doby rozkoše, záletů, bohatství a moci. Jistě si nebudeme namlouvat, že dominatní postavení měli muži, ženy získávaly své postavení, jmění i moc (omezenou) prostřednictvím schopnosti poskytovat rozkoš.

Cyrano de Bergerac

Osudy pana Cyrana jistě všichni dobře známe. Myslím, že v jeho příběhu dobře pochopíme situaci té doby. Pan Cyrano de Bergerac, spisovatel, básník a mistr soubojů, napsal tisíc milostných dopisů. A víte, z jeho životopisu, že kvůli svému nosu měl velké problémy i ve svém osobním milostném životě. Vždyť právě tento muž, hrdina pouličních soubojů a dobových bitev, básník a spisovatel, byl vlastně osamělým člověkem (zemřel na následky zranění při souboji ve svých pouhých 36 letech) , který neměl naději, aby si ho nějaká ta cupitavá kráska všimla.

http://www.youtube.com/watch?v=P_qvXaM1HZQ&feature=related

Byla to doba, kdy se upřednostňovaly jiné hodnoty, než byl duch a pokud si dobře všimnete, on o tom ve svých replikách často hovoří. Cyrano de Bergerac jako historická postava,je však vyjímkou ve své době.

http://www.youtube.com/watch?v=p2mnFE4REr8&translated=1

Muž velkého ducha a nadání pro svou ošklivost nemůže být úspěšným milencem. Ale miloval jedinou ženu, která to, bohužel pro sebe, pochopila až když ji to, umírající, vyznal. To on ji posílal milostné dopisy za krásného barona, v kterém se Roxana zhlédla, muže jinak prázdného... neschopného se vyslovit, jak Roxana očekávala … neboť byla – preciózka. Jen Cyrano ovládal její jazyk a způsoby, ale chyběla mu fyzická krása, aby ji mohl úspěšně milovat ...

Kdo byly preciózky?

Že by předchůdkyně ženských hnutí své doby? Dalo by se to tak chápat, i když velice opatrně. Tento styl vznikl v 17. století. Je definován jako „ vyumělkovaný styl“ v pařížských aristokratických salónech, který ovlivňoval výrazně vývoj společnosti, kultury i literatury. Usiloval o výjimečnost a strojenost mravů a řeči. Hlavními podněcovateli byly ženy, tzv. preciózky, milující duchaplnou konverzaci a vytříbený vtip.Tedy, když se vrátíme k příběhu pana Cyrana de Bergerac, vímě, že Roxana (až chudá a bez původu) byla preciózka, členka tohoto hnutí a vybírala si milovníka podle tohoto vkusu. Jako člence tohoto hnutí ji v tom nic nebránilo. A muži se museli přizpůsobit.Ženy jako představitelky hnutí, byly velmi vzdělané, konečně, to se můžete dočít v jejich životopisech, pokud se zajímáte o problematiku postavení žen.

Kdo byly představitelky tohoto hnutí?

Nejproslulejší byl salón Madame de Rambouillet (1588-1665), mezi jehož návštěvníky byli významní představitelé kulturního i politického života, dále salón Mademoiselle de Scudéry, Madame de Sévigné a to není zdaleka úplný výčet. Ještě nutno podotknout, že tento styl byl zparodován v Moliérových Směšných preciózkách.

Ale, všimněme si nyní jiných postav …

Angelika … prototyp ženy odvážné, bojující o svou lásku k panu hraběti de Peyrac, jemuž byl sokem sám král Ludvík XIV.

http://www.youtube.com/watch?v=uYiiVCJ4gng&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=fdPXGs5sbjw&feature=related

Všimněte si však jednoho detailu, který je, ve smyslu našeho povídání, důležitý. Musela se provdat za svého bratrance, vysoce postaveného muže u dvora, aby se mohla zpět ke dvoru vrátit. Svým způsobem nebyla Angelika výjimečnou ženou, neboť v tomto ohledu bych ji mohla přirovnat k madame du Barry, a nebo i k samotné madame de Pompadour, které sice byly královské milostnice, ale současně významným způsobem zasahovaly do soudobé politiky. Ale z životopisů těchto dam (některé byly i prostého původu) můžeme pochopit lépe tendenci té doby. Žena byla nástrojem rozkoše a pokud vyhověla, mohla si leccos dovolit a pomýšlet na své postavení, uplatnění vlivu a byla to samozřejmě i cesta k bohatství i moci.

http://www.youtube.com/watch?v=gYlrbo95Kms&feature=fvsr

Pokud tedy jako takový nástroj fungovala podle dobového vkusu, pak si získala postavení i vliv a stala se, což bylo pro ni důležité, členem společenské elity. A to ji přineslo i jmění, i pohodlí a vůbec všechny ty „vymoženosti“, které ji ostře odlišovaly on žen nižšího původu. Ve stylu života však v tom nebyl žádný rozdíl, jen v tom ohledu, že si některé mohly a některé nemohly získat žádoucí postavení.

Vynález obroučkové sukně

Původně byl tento vynález značně prozaický. Ženy zakrývaly svá těhotenství (manželské a imimomanželské) ... ale vlastně, nebyl to docela nápad další významné postavy té doby. Madame de Montespan, milostnice Ludvíka IV. Neboť obroučková sukně se nosila již dříve v Anglii a její hlavní přednost byla už tehdy jasná – zakrývat těhotenství. Valná většina dam vysoké společnosti, žíjích tímto stylem, jak jsem uvedla výše, byla stále v nebezpečí, že nemanželsky otěhotní. Proto také obroučkové sukni se říkalo chachebatard (skrývat pancharta). Tato vlastnost sukně byla však vítána i ženám svobodným, jejichž milostná povolnost byla daleko menší, než u vdaných žen. A co více – nakonec byla takto skrývána i legitimní těhotenství. To bylo všeobecně pokládáno za hloupost, pokud bylo na kontě manžela, za nešikovnost, pokud bylo na kontě milence. A co je důležité pro naše zamyšlení nad ženami té doby – žena se snažila co nejvíce omezit práva přírody v zájmu své poživačnosti …

Obroučková sukně se stala i zákonem módy

Rozšiřovala ženské boky a tak vyvolávala erotický půvab. Byla rafinovaným pokračováním nabírané sukně s pufnami, která již vznikla v renesanci, ale v galatní době rozhodně nabrala pitvornosti. Spolu se sněrovačkou řešila skvěle problém, na kterém vlastně tolik záleželo: zdůrazňovala naléhavě ženství podle vkusu, protože vznikla vosí postava, která rozdělovala tělo na dvě poloviny, totiž na ňadra a boky s hýžděmi. Klin byl pak zdůrazňován zobákem sněrovačky, který směřoval na sugestivní místo.

Celé 17. a 18. století ženy nenosily spodní prádlo … a obroučková sukně byla nástrojem flirtu.

http://www.youtube.com/watch?v=1WjsqVwWyrI&feature=related