Češi a dějiny: Dějiny jako běh času a paměť národa

V naší historické literatuře, ať vědecké či populární, se pohybuje tolik knih, že je člověk ve svých chvílích nestačí přečíst a konečně, současný člověk, traumatizován každodenním životem, si nebude dělat další stresy čtením dějin plné válečných hrůz a lidského neštěstí, na co se historikové tak silně soustředí, že mnoho lidí, procházející studiemi nabude dojmu, že na světě byly samé války, zmary, hrůzy a už se dále o tuto důležitou informační oblast nezajímá. Až do té doby, kdy nastane příležitost něco někomu nandat a to pak dějiny psané brkem, perem, psacím strojem či na PC jsou "dobrým" ohrazovacím nástrojem.        

K výrokům paní Semelové a i jiných lidí

Paní JUDr. Milada Horáková a její osud je součástí paměti národa a v širším slova smyslu historickou postavou, k níž se určitá doba vztahuje. Její příběh leží v bezpečném místě pamětníků a jejich potomků, kteří jsou svolní dále její památku udržovat a hovořit o ní. Padesátá léta jsou pak historickým faktem, který je zdokumentován a změny pohledů na tuto historickou dobu by neměly s sebou strhávat ty osobnosti, jejichž památku lidé uctívají a hledí na ně jako na morální vzory. A proto je nemístné, aby v diskusích o padesátých létech byla jména uctívaných lidí vláčena způsobem, který vydražďuje další a další diskuse a konflikty. A myslím si, že bez ohledu na příslušnost k určité názorové skupině, by měla být zachována úcta k osobnostem, které jsou z pohledu většiny morální autoritou. Ani tvůrci dějin, které se nesoustředí pouze na strohá fakta, ale vyjadřují se k osobnostem, by neměly zapomínat, že pokud jejich údaje nejsou podloženy akceptovatelnými tvrzeními, mohou být zneužity a tím i škodit jak přehnanou glorifikací, tak i možnou dehonestací, i když se tací lidé nemohou bránit.

Wikipedie o žijících i nežijících osobnostech

Wikipedie je užitečnou encyklopedií, která ve valných případech pomáhá lidem k orientaci ve znalostech v oborech, v kterých nejsou kovaní. Ale myslím, že anonymita autorů může způsobit, že nikdo nenese odpovědnost za tvrzení, které o určité osobnosti napíší, aniž se autor opírá o objektivní prameny, a pokud osobnost dosud žije, měla by takové záznamy o sobě rozhodně autorizovat nebo odmítnout mít na Wikipedii záznam o sobě samém. Mrtví lidé se bránit nemohou, ale mohou mít své zastánce v oblasti paměti národa, které mohou poopravit obraz příznivě či nepříznivě. V případě paní Milady Horákové je jistě ze všeho nejdůležitější závěrečná řeč, z které by každý měl vycházet, pokud pronáší nějaké soudy. Každý má právo na ochranu osobnosti za života i po smrti, což je nejen právní výsada, ale i zachování objektivních pohledů na souvislosti, v kterých osobnosti svůj život prožívaly. Na internetu je mnoho informací, jejichž použití je nutno zvážit, než někdo zač ně vytvářet další obraz žijící či nežijící osoby, který může být v přímém rozporu se záznamem v encyklopedii.       

Paní Semelová se vyjádřila k současnému pojetí hodnocení 50. let a i k paní Horákové, jež je považována většinou za morální autoritu, nepravdivě. Myslím, že historicky zaměřené výstupy politiků nejsou na místě. Nechť se vyjadřují k současnému veřejnému dění a vzbuzují mezi lidmi a k lidem obecně spíš úctu, než výhrady, které pak snadno zaústí k obecné nespokojenosti. Dějiny nejsou dobrým prostředkem k porovnání historických a současných situací.