Antika: Ježíšova víra a víra v Ježíše - 2/7

V minulé části jsme mluvili o Ježíšově křtu, který přijal od Jana Křtitele. Nyní se budeme zaobírat společenským klimatem doby a významem společenského hnutí v jehož důsledku lidé z Judska a Jeruzaléma putují za křtem.

Císař a Ježíš

Kdo četl evangelia a trochu se zaobíral společenskými poměry, narazil na dva různé řády, které ztělesňují Ježíš a císař. Jejich datace spadají do vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem (tetrarchou) v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše.

Ježíšovo působení tak nelze pojímat jako nějaké mýtické kdysi, ale je přesně datovatelnou historickou událostí s celou vážností a vahou opravdu uskutečněných lidských dějin. Ale nyní nejde o dataci. Císař a Ježíš jsou dva řády, které se nemusí vůbec vylučovat, ale představují roznětku konfliktu, směřujícího k základním otázkám lidstva a lidstva.

„Co je císařovo, dejte císaři, co je Božího, dejte Bohu,“ řekne Ježíš později, čímž vyjádří principiální snášenlivost obou sfér. (Mk 12,17).

Stín Kříže

Ale když se pak císařství samo interpretuje jako božské, jak je tomu v sebeprezentaci Augusta – dárce světového míru a zachránce lidstva, pak musí křesťan více poslouchat Boha nežli lidi (Sk 5,29) a křesťané se stávají mučedníky, svědky Krista.

Císař a knížata

Svatá země je rozdělena mezi císařem a knížaty a všechna tato knížetství jsou závislá na pohanském Římu. Davidovo království je zničeno. Jeho „příbytek“ rozpadlý. Potomek, který je Ježíšovým zákonným otcem, je řemeslník v provincii Galilea, plné pohanského obyvatelstva a Izrael zase žije v Boží temnotě. Zdá se, že přísliby Abrahámovy a Davidovy se rozplynuly v Božím mlčení.

„Nemáme už proroky, zdá se, že Bůh svůj národ opustil.“          

A to byl důvod, proč byla země plná neklidu.

Hnutí zelótů

Přibližně v době Kristova narození vyvolal Juda Galilejský povstání, které Římané tvrdě potlačili, Jeho strana, zelóti, existovala dál a byla připravená pro obnovu svobody Izraele užít násilí a teror. Je možné, že dva z Ježíšových učedníků – Šimon Zelóta a Jidáš Iškariotský byli původně tak orientováni

Farizeové

S farizei se stále setkáváme v evangeliích. Ti se snažili žít přesně podle tóry a vyhnout se ústupkům helénisticko – římské kultuře. Ta se v prostoru římské říše prosazovala samo sebou a hrozilo, že životnímu způsobu pohanských národů se podá i Izrael. I když v Písmu vidíme ostré protiklady mezi Ježíšem a farizeji a i když smrt na kříži byla v zásadním rozporu s programem zélótů, nezapomínejme, že za Ježíšem chodili lidé ze všech stran a že v rané křesťanské obci bylo nemálo kněží a farizeů.

Saduceové

Saduceové byli příslušníky aristokracie a kněžské třídy, usilovali o osvícené židovství, přiměřené duchovnímu standardu doby a snažili se srovnat s římskou nadvládou. Po zničení Jeruzaléma v roce 70 zmizeli, ale farizejský způsob života nalezl trvalou podobu v židovství opřeném o Mišnu a Talmud.

Esejci

Náhodný nález podnítil v letech po 2. Světové válce archeologický výzkum, díky němuž máme přesné informace o dalším hnutí, o společenství v Kumránu, známé jako esejci. Byla to skupina, která se odvrátila od herodovského chrámu a v Judské pouti založila klášterní společenství, ale i nábožensky fundovanou pospolitost rodin, a která vytvořila bohatství spisů stejně jako vlastní rituály, zvláště rituály s liturgickými koupelemi a společnými modlitbami.

Ratzinger ve své knize Ježíš Nazaretský 1. (s. 24) píše, že Jan Křtitel, ale možná i Ježíš a jeho rodina měli k tomuto společenství blízko. Nelze vyloučit, píše Ratzinger, že Jan Křtitel v tomto společenství nějakou dobu byl a že jeho religiozita byla zde zčásti formována.

Poselství Jana Křtitele

Jeho vystoupení bylo něčím jedinečný, Liší se od obvyklých náboženských koupelí. Není opakovatelný a má být konkrétním uskutečněním obratu, určujícího po celý život provždy nově. Je plamenným voláním po novém způsobu myšlení a konání, spojen především s ohlašováním Božího soudu a se zvěstováním kohosi většího, kdo přijde po Janovi,. V Janově evangeliu  je psáno, že Jan Křtitel o tomto větším, jemuž chtěl připravit cestu, nevěděl, kdo to je (Jan 1, 0 – 33), ale věděl, že je zde, aby tomuto druhému připravil cestu, že k němu směřuje celým svým posláním.

Ve všech čtyřech evangeliích, se toto poslání popisuje následujícím místem z Izajáše:

Hlas volajícího na poušti: připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!“ (Iz 40,3).  Marek přidává kombinaci z Malachiáše 3.1 a Exodu 33,2, se kterou se setkáváme na jiném místě i u Matouše (11,10) a Lukáše 1,76; 7,27): „Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.“

Kázáním Jana Křtitele se tato stará slova naděje stávala přítomností: ohlašovalo se něco velkého.

Celé Judsko a Jeruzalém jde za křtem, ale nyní přichází něco nového: „V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít.“ (Mk 1,9).

Ježíš přichází z jiné geografické oblasti a nové je to, že se Ježíš dává pokřtít, že vstupuje do kolektivu hříšníků, čekající tam u břehu Jordánu. Ke křtu patří vyznání hříchů a snaha odložit starý nevyvedený život a přijmout život nový,

   Mohl to Ježíš učinit?

 Jak mohl vyznat hříchy?  Jak se měl odvrátit od starého života a přijmout nový život? Mezi Ježíšem a Janem se odehrál rozhovor:

„Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ (Mt 3,14) a Matouš k tomu zaznamenává:

„Nech tak nyní: neboť je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ A tak mu Jan vyhověl“

Ježíšův křest je vykládán jako celá repetice dějin, v níž je uchopitelné minulé a předjímá se budoucí: vstup do hříchů jiných je sestupem do inferna – nejen jako u Danta sestupem přihlížejícím, ale spolu trpícím.  Tento zápas je obrácením bytí, vymáhá si novou strukturu bytí připravuje nové nebe a novou zemi.

Zdroj: Ratzinger, J. Ježíš Nazaretský I. , 2011

Ryšková, M. Doba Ježíše Nazaretského: historicko-teologický úvod do Nového zákona. Karolinum, Praha, 2008.

Flusser, D. Ježíš, Oikoymenh 2002

Pokorný P. Ježíš Nazaretský. Historický obraz a jeho interpretace. Oikoymenh 2005