Antický Řím. Podnikavý Crassus.

Jméno Marcus Crassus není neznámé. Vybaví se nám, když si vzpomeneme na Julia Caesara a velkého generála Pompeia. Ano, nacházíme se v antickém Římě. Cílem článku je pobavit čtenáře a rozptýlit jeho mysl.

Co se po Římě vykládalo o Crassovi.

Marcus Licinius Crassus (115 př. n. l. – 53 př. n. l.) byl římský politik, vojevůdce a největší boháč v období úpadku římské republiky. Svůj majetek získal především za Sullovy diktatury díky proskripcím. V roce 60 př. n. l. uzavřel se svým dřívějším rivalem Gnaeem Pompeiem a Juliem Caesarem první triumvirát. Zemřel dne 8.6. v roce 53 př. n.l. v Turecku.

Co Římané vyprávěli.

Římané vyprávějí o Grassovi rádi a chválí ho. Měl snad všechny dobré vlastnosti, ale přesto na nich ležel povážlivý stín a měl jméno: hrabivost.  Nejnápadnější na tom všem bylo, že měl svůj způsob, jak peníze získat. Jak k nim přišel? Na počátku měl jen tak tak třista talentů a když si pak zjišťoval v průběhu času hodnotu svého majetku před svou výpravou proti Parthům napočítal sedm tisíc jedno sto talentů. Nemohl sám tomu uvěřit. Co asi bylo jeho největším příjmem? Když se zamyslíme nad průběhem dějin v jeho době, pak to nebylo nic jiného, co mu přineslo velké bohatství, než neštěstí druhých lidí, totiž války. A když nebyly války, pak to byly pohromy v Římě. Plútarchos, který měl asi nejlepší informace prozradil, že největším přínosem pro něho bylo zřícení domů, zaviněné jejich tíhou a velikostí, skupoval otroky, znalé zednických a tesařských prací a když jich měl přes pět set, což by naší době dalo na slušnou firmu, tu jakmile někde vypukl požár, a těch bylo v Římě spousta, kupoval hořící domy i ty, které s nimi sousedily a kterých se jich majitelé ze strachu zbavovaly za směšnou cenu, stalo se, že velká část Říma byla v jeho rukou.

On však penězi pro sebe neplýtval. Sám měl jen jeden dům. Vlastnil stříbrné doly a rozsáhlé úrodné pozemky i s otroky k jejich obdělávání. Otroci řídli jeho nemovitosti a domácnost, zajišťovali účetnictví a dokonce byli i jeho učiteli. Zkrátka, hospodaření, které je zaměřeno jen na vydělávání peněz, když jde o neživé věci, se stává politikou, když jde o lidi. Za bohatého nepovažoval nikoho, kdo nemohl uživit armádu.

Ale žádný člověk není jen dobrý nebo nedobrý. Jeho dobrou stránkou bylo, že jeho dům byl otevřen všem přátelům, půjčoval peníze bez úroků, ale velmi neúprosně vyžadoval splácení dluhů. Jakmile vypršela lhůta, na níž byl úvěr poskytnut, bezúročná půjčka se stávala mnohem tíživější, než kdyby byl požadován vysoký úrok.

Jako mnohý Říman studoval rétoriku, to právě ten směr, který mu byl užitečný před početnými posluchači a svou pílí a přičinlivostí se stal jedním z nejschopnějších řečníků. Žádný proces, říkalo se o něm, nebyl tak nepatrný a bezvýznamný, aby k němu přišel bez přípravy. Často se také stalo, že převzal obhajobu, když Pompeius, César a Cicero se zdráhali na soudě vystoupit. Crassus měl obsáhlé historické vědomosti, trochu se věnoval filosofii a hlásil se k Aristotelovi.

Rozhodující postavou jeho dalšího osudu byl Sulla.  Když Sulla přijel do Itálie, chtěl zaměstnat všechny mladé muže ze své družiny nějakou činností, a uložil každému z nich nějaký úkol.   

Pompeius jako imperátor.

Jistě si každý pamatuje z dějepisu, že první triumvirát byl složen z mužů, jejich jména si pamatujeme: Crassus, Pompeius, Caesar. Každý z nich měl našlápnuto na velkou kariéru. Pompeius byl mladší, než Crassus a jeho otec měl navíc v Římě velmi špatnou pověst a „těšil se“ velké nenávisti spoluobčanů. Jenže mladý Pompeius byl schopný a tuto překážku neoblíbenosti otce přeci jen překonal svými činy. To Sulla ho oslovil titulem imperátor a odhalil si hlavu. Samozřejmě, že Crassus na něho žárlil, byl totiž odstrčen a nebylo to bezdůvodné, protože neměl zkušenosti a jeho vady charakteru ho neúprosně provázely: ziskuchtivost, lakota.  Když Sulla v poslední bitvě u Říma, která byla ze všech bitev největší, byl poražen, ta část armády, která byla pod jeho velením, byla zatlačena zpět a rozbita, Crassus velel pravému křídlu s úspěchem – zvítězil a až do noci pronásledoval nepřátele, a pak vyslal Sullovy spojky se žádostí o večeři pro vojáky se zprávou o úspěchu.

Jeho chování ho opět doběhlo a získal si špatnou pověst, když předměty velké ceny kupoval za směšnou cenu, nebo si je dokonce vyžadoval darem. Musel se asi sám odměnit za své vítězství. V kraji Bruttiú prý dokonce proskriboval bez Sullova rozkazu jen ze zištnosti, a Sulla ho na oplátku už nepustil k žádné veřejné činnosti. Řím byl tenkrát rozdělen na tři mocenské sféry, Pompeiovu, Caesarovu a Crassovu.

Vystoupení Marca Tullia Cicerona.

Jistě si mnozí pamatují, jak velkou a slavnou řeč pronesl Cicero proti Catilinovi, který chystal spiknutí a Cicero podezíral i Crassa, neboť kdosi vystoupil a označil ho jako spiklence, ale nikdo mu nevěřil. Přesto však Cicero v jedné řeči otevřeně připisoval Crassovi a Caesarovi spoluvinu.

Pompeius měl také vady a jedna z největších byla nezřízená panovačnost, u Crassa se probudila jeho stará chamtivá nemoc a byla doplněna novou vášní, která byla vyvolaná Caesarovými hrdinskými činy, touha po trofejích a triumfech, Nedopřál si klidu, dokud to neskončilo jeho neslavnou záhubou a pohromou státu.

Co na to všechno Eurípidés?

Když už někdo musí jednat nespravedlivě, protože nedokáže být klidný a neumí užívat své štěstí, které ho v přítomnosti potkalo, tu nesmí zpustošit takovou Skandeii nebo Mendu, ani pořádat hon na Aiginské, kteří uprchli z domova, opustili svou vlast a jako vyplašení ptáci se schovávali v cizině, ale odsuzovat křivdu a nepohrdat spravedlností jako něčím bezvýznamným a nepatrným. Ti, kdo chválí Alexandrovo tažení a Crassa zatracují, nejednají správně, protože posuzují začátek podle konce.

Crassus naproti tomu pro množství svých chyb nedal Štěstěně příležitost, aby mu prokázala něco dobrého, takže se člověk musí divit ne tomu, že jeho pošetilost byla slabší než parthská moc, ale že byla silnější než štěstí Římanů.

Pokud se bude článek líbit, tak příště o Sullovi. 

Zdroj: Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů.II. ISBN (Arista) 978-80-86410-47-0

(Baset) 978-80-7340-103-0

(Maitrea) 978-80-903761-4-4.