Jak už víte, naši hrdinové na cestě k Vševědoucímu Pandovi navštívili sluj legendárního draka Ubra, kde narazili na princeznu Radanu, dobře se najedli a pak ulehli k občerstvujícímu spánku.
Slunce se pomalu dralo nad obzor, když se loučili. Zaklínač v družném objetí s drakem, princezna v Rosťapetrově náruči.
„Neodcházej, můj hrdino, jak to tu mám zvládnout bez tvého…, ehm, šarmu,“ štkala.
„Moc rád bych zůstal,1 ale bohužel2 mě volají povinnosti. Nesmím zklamat důvěru ve mně vloženou. Tak čau a příště zase všichni sejdeme se jako obvykle.“
„Musíš mi často psát. Adresa sem je Strašlivý drak Ubr, Druhá sluj zleva. Nebo E-mail:3 Princezna-zavináč-drak-utopenec-jeskyně-šproty-kaviár.“
„To si zapamatuju jako nic. Tak čágo fujtajbelo,“ rozloučil se zloděj, chopil se vozíku a vyrazil z jeskyně. Ostatní se loudavě vydali za ním.
„Na shledanou a jste u nás vždy vítáni,“ volal za nimi drak s princeznou po boku. Pak projel jazykem svou zubní protézu a zatvářil se udiveně.
„Musím si zajít k zubaři,“ zahučel, „to by mě zajímalo, na co komu bude vylomený umělý zub.“
Zato alchymista Drvota se šťastně a spokojeně usmíval. Získal dračí zub, svůj vysněný artefakt. A zcela zdarma.
„To je krása, ne jak to podzemí,“ rozplýval se Drvota.
„Ani bych neřekla, všude to tu smrdí kytkama,“ zaprskala Netyna.
„Třeba bude mít Vševědoucí Panda nějaké zásoby chlastu,“ snažil se ji rozveselit Bořivoj.
„Tak pohněme,“ zvolala trpaslice a všichni vyrazili kupředu o dost svižněji.
Záhy narazili na cestičku lemovanou sloupky s praporky, nafukovacími balónky a fáborky. Taky se každou chvíli objevil billboard s nápisy jako „Vševědoucí Panda je nejlepší,“ „Mám číslo na Vševědoucího Pandu,“ „S Vševědoucím Pandou na věčné časy,“ „Za Vševědoucího Pandy bude líp,“ nebo „Všev. Panda – náš vzor!“ Na konci stezky stál majestátně vyzdobený vchod do jeskyně, osvětlený barevnými lucernami. Cedulka vedle zavěšeného kravského zvonce hlásala: Skupiny do 10 členů zvoňte jednou, nad 10 členů třikrát.
Výprava počkala na zaklínače, který si nadšeně četl billboardy, a potom Netyna několikrát zazvonila. Chvíli se nic nedělo. Když už začali naši hrdinové uzavírat sázky, jestli je Vševědoucí Panda vůbec slyšel, ozval se uvnitř dupot, vchod se otevřel a stál před nimi černobílý medvěd ve fialové bederní roušce a s brýlemi na očích.
„Jasně je tady napsáno, že máte zvonit jednou,“ zabručel.
„Ty jsi Vševědoucí Panda?“ zeptala se Netyna.
„Jistě, já jsem Pandus Vševědus Maximus a toto je moje rezidence.“
„Tak naval chlupy,“ zavýskala Netyna.
„Nejdřív zaplaťte vstupné, pak si vyslechnete tři otázky a když je odpovíte správně, dostanete chlupy.“
Hrdinové zaplatili, Vševědoucí Panda něco zabručel a vydal se do nitra jeskyně. Celá výprava šla za ním včetně Bořivoje, který předtím zardousil zlatého kanára ve zlaté kleci.
Došli do bohatě vyzdobené místnosti, kde se Panda usadil na jeden z velkých polštářů a podepřel si bradu.
„Tak co bude?“ zahartusila trpaslice.
„Dočkej času jako husa klasu, všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest a co se vleče, neuteče,“ pronesl zvolna Vševědoucí Panda. Pak se rozhlédl po návštěvnících a pronesl: „Nuže poslyšte první otázku.“
„Konečně,“ zavrčela Netyna.
„První otázka je tradičně velmi jednoduchá,“ pronesl Vševědoucí Panda, „a zní takto: Jak poznáte, že je opravdu tuhá zima?“
Mezi skupinou to zašumělo. Pak se přihlásil Rosťapetr: „Podle toho, že mouchy létají v teplácích.“
„Cive, to je kravina,“ povzdechla si Netyna.
„Správná odpověď,“ pronesl Vševědoucí Panda, načež trpaslice zůstala zírat s pootevřenými ústy.
„Druhá otázka, nad kterou už musíte víc přemýšlet,“ oznámil jim Panda. „Když to letí nahoru, je to hnědé. Když to spadne dolů, je to pirátská loď. Co to je?“
„To je jednoduché,“ prohlásil sebevědomě Drvota. „Přece ksindlvajíčko!“11
„Opět správně,“ pokýval hlavou Vševědoucí Panda. „Ovšem poslední otázka je otázka z okruhu ukrutně těžkých otázek, nad kterými si lámou hlavu nejmoudřejší filosofové. Ještě to můžete, přátelé, vzdát, rozhodnout se, že na třetí otázku nechcete odpovídat a že vlastně o mé chlupy nestojíte, a odejít pouze s památeční společnou fotografií, podepsanou mou vlastní tlapou.“
„Blbost,“ odsekla Netyna, „naval třetí otázku.“
„No jak chcete,“ povzdechl si Panda, „nemůžete říct, že jsem vás nevaroval. Třetí otázka zní: Se šípkovou nebo se zelím?“
Mezi našimi hrdiny proběhl vzrušený šepot, ve kterém padaly obě možnosti se stejnou frekvencí.
„Tak co?“ pobídl je Vševědoucí Panda, „víte nebo nevíte?“
„Nasrat!“ vykřikl zaklínač, vyskočil i s kinžálem v ruce a jedním tahem usekl Vševědoucímu Pandovi hlavu.
„On je fakt debil,“ povzdechl si alchymista.
„Co se dá dělat,“ pokrčila rameny Netyna, odborně odebrala chlupy z chladnoucího pandího těla a hvízdla na ostatní: „Tak na co čekáme? Jdeme!“
Drvota si ještě nabral další čutoru plnou pandí krve a pak se všichni vydali z jeskyně ven.
„Jsme všichni?“ ujistil se venku Bořivoj a když se nedočkal nesouhlasu, vyrazili zpět na rozcestí.
------------------------------------------------------------------------------
1 Ani omylem.
2 Naštěstí!
3 Expresní MAgická Inteligentní Létající pošta.
11 Jde skutečně o vejce vzácného Ksindla Chocholatého, který je proslulý tím, že snáší v průměru jedno vejce za deset dní. Vejce má hnědou skořápku a uvnitř se místo bílku a žloutku vždy nachází nějaký nesmysl. Jakým způsobem se Ksindl Chocholatý rozmnožuje, je dodnes předmětem mnoha vědeckých bádání, vesměs neúspěšných.
