Glosa o „černém humoru“

Vždy jsem říkal, že mám rád černý humor. Nyní to už moc často a nahlas neříkám, protože se nějak změnily hranice vkusu a vnímání. Ztratí se dítě, všichni po něm usilovně pátrají, a po internetu už kolují  „veselé anekdoty“ na dané téma. Po čase se dítě najde. Nebo spíš jeho ostatky. A opět se najdou lidé, kteří  z toho mají srandu a nestydí se o to podělit. Potopí se výletní loď, ještě se ani přesně neví, kolik lidí utonulo, a s vtipy už se roztrhl pytel.

Myslím si, že to už nemá s humorem nic společného. Internet, diskusní fóra a sociální sítě vytvořily nový fenomén: závody, kdo dokáže být otrlejší, morbidnější.
Pokud vás to už také nebaví, nemlčte k tomu. Nebojte se, že vám budou nadávat do moralistů, Mirků Dušínů apod. Protože jinak se brzy nebudeme mít před touto záplavou hnusu kam schovat.

Mimochodem, je legrační, že toto píšu právě já. Svého času jsem totiž „hnus “ pod přezdívkou Repulsion na tzv. literárních serverech propagoval. Na „protest proti unylosti, falešnému sentimentu a mentální i citové masturbaci“ jsem psal básničky, povídky a miniatury jako třeba tuto:
Pozor, vylétne motýl!!!
Nebudem se zakuklovat
Jen se tak volně
Zavěsíme na větev
V teplém letním vánku
Společně budem
Láskyplně mumifikovat.
Některé byly i podstatně drsnější, ale v tamějším kontextu se to sneslo. Zde by to asi nepůsobilo vhodně. Ohled na prostředí je ostatně při podobných věcech důležitý. Něco jiného si můžeme dovolit mezi nejlepšími kamarády v hospodě, něco jiného ve zcela otevřeném prostoru. Ale nikdy bychom nesměli zapomínat na to, že to, čemu se smějeme, vypovídá o naší duši.
Podle Buddhy vede k odstranění utrpení tato cesta: správný pohled, správný záměr, správná mluva, správné živobytí, správné úsilí, správná vnímavost a správná koncentrace…
Analogicky tedy pravý opak vede k většímu utrpení. Nechtějme být otrlými cyniky. Je pravda, že lidí přibývá a bezohlednost a cynismus je jedním z vedlejších účinků přelidnění. Možná už jste viděli nějaké to video z Asie, kde lidé dál netečně chodí okolo zmítající se oběti dopravní nehody a nikoho ani nenapadne poskytnout či přivolat pomoc. Nechtějme být otrlými cyniky. Třeba už jen proto, že nikdy nevíme, kdy budeme sami trošku toho obyčejného lidského soucitu potřebovat. Ale on už nějak nebude na skladě.