Paralelně s odsouzením masakru v redakci Charlie Hebdo se rozproudila debata o tom, co je a není svoboda slova, co je a není přijatelné atd.
Kolega Pavel Poncar sdílel komiks Joea Sacca, kterým se tento autor k této otázce vyjadřuje. Podle mého názoru je Joe Sacco totálně vedle, nicméně jeho komiks je přesto užitečný k tomu, abychom si ukázali, v čem je rozdíl mezi satirou a hanobením.
http://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Pix/pictures/2015/1/9/1420817191692/joesaccoonsatire1200.jpg
Předesílám, že neznám tvorbu Charlie Hebdo o nic lépe než většina české populace. Tudíž je možné, že konkrétně v jeho případě se mohu mýlit. Nicméně ty obecné zásady budou platit nadále.
Joe Sacco srovnává tvorbu Charlie Hebdo např. s rasistickými (černoch s banánem padající ze stromu) nebo antisemitskými (lichvář počítající peníze) karikaturami. Takže:
Z toho, co jsem zatím z tvorby Charlie Hebdo viděl, jsem nenabyl dojmu, že by plošně hanobili islám a muslimy, potažmo křesťanství a křesťany apod. Všechny karikatury, které jsem zatím viděl, byly reakcí na aktuální problém, aktuální nešvar.
Když se podíváme na komiks Joea Sacca: karikatura černocha padajícího ze stromu je jednoznačně rasistická, protože někoho zesměšňuje na základě jeho původu a barvy pleti. Žádná jiná myšlenka v tom není. Nejedná se tedy o satiru, ale pouze o zesměšňování.
Karikatura s Židem už tak jednoznačná není. U ní záleží na historickém kontextu. V dobách, kdy skutečně židovští lichváři existovali, by měla svou platnost (samozřejmě - je tady otázka toho, jak Židé vlastně k té lichvě přišli atd., ale to už by bylo mimo téma tohoto článku). Každopádně existenci židovských lichvářů v minulosti nikdo nezpochybňuje a nikdo se nesnaží zakazovat třeba Shakespearova Kupce benátského. Jinými slovy: pokud by karikatura s židovským lichvářem poukazovala na stále ještě aktuální problém, nebylo by na ní nic nepřijatelně antisemitského. Nepřijatelnou propagandou se stane v okamžiku, kdy se bude snažit vyvolat dojem, že se jedná o typické chování všech Židů, o jejich „vrozenou vlastnost“ atd. a tím podněcovat nenávist.
Pokud tedy někdo odsuzuje např. karikaturu „Otec, syn a duch svatý“ jako karikaturu hanobící veškeré křesťanstvo, říká tím vlastně, že homofobie, na kterou karikatura upozorňuje, je vlastnost společná všem křesťanům. A tím nám pak vzniká otázka, kdo vlastně to křesťanství hanobí? Autor karikatury, nebo ten, kdo v ní spatřuje útok na své přesvědčení?
Je to tentokrát dostatečně srozumitelné?
