Už zase si máme být všichni rovní. Na tapetě nejen novinářů je opět školství a jeho unifikace. Budoucí maturanti mají plnou hlavu toho, co je čeká, a deváťáci pocit, že je na vše dost času. Ale jak je vidět, ani pro ně není.
Vyjdeme-li z předpokladu, že nějak naši mládež unifikujeme, musíme si stanovit, co je dostatečné, a co ne. Dejme tomu: chceš studovat na gymnáziu, musíš složit unifikované přijímačky minimálně na 75 %. Pro odborné školy by to mohlo být 60 %, pro učiliště s maturitou ne méně než 50 %. Vše, co bude pod polovinu, stačí pouze na učiliště. Za podobného předpokladu není možné s unifikovanými zkouškami nesouhlasit. Ale o čemsi podobném tu nepadlo ani slovo. Možná zatím. Kdysi to tak nějak bylo plánováno u státní maturity. Dopadlo to ale tak, že spousta studentů na učilištích má lepší známku než gymnazista, protože nároky - např. u slohovek - mají korektoři zcela rozdílné.
Odpůrci jednotných přijímacích zkoušek na střední školy operují třeba tím, že děti budou ne vlastní vinou trpět za to, na jakou chodili ZŠ? Opravdu? Všechny základní školy - i když si vypracovávají svůj ŠVP (školní vzdělávací program), se přece řídí RVP (rámcovým vzděl. programem). Minimum by tak děti měly mít stejné. A dá-li nějaká škola svým žákům více, dostane se jich více právě třeba na gymnázium. A dají-li rodiče přednost alternativnímu vzdělávání svých potomků (školy waldorfské, montesori apod.), nedá se nic dělat. S tím, že jejich dítko se může vymykat průměru, museli přeci počítat. Ten, kdo půjde ze zdrávky na medicínu, se na ni buď vůbec nedostane (neudělá-li pro to něco víc), nebo bude mít zpočátku opravdu hodně práce. Ale zdravotnické školy se přeci nespecializují na všestrannou přípravu ke studiu na vysoké škole. Naopak by měly připravovat kvalifikované odborníky pro praxi.
Souhlasím s tvrzeními, že nepotřebujeme, aby číšník, který mě obsluhuje, měl maturitu, instalatér či zedník ji podle mě nepotřebují také. Ale budou-li chtít, nemělo by jim nic bránit v tom, aby si ji dodělali. Ne, jak je to dnes obvyklé, na jakékoliv škole, ale v oboru, který studovali. Dnešní tolik proklamovaná vzdělanost je většinou na nic. Maturitu má sice více lidí než dřív, ale většinou pro forma. Stejné je to s vysokoškolským vzděláním. U nás na Ostravsku studuje většina dálkařů - tedy lidé z praxe - na VŠB, nejlehčí obor na nejlehčí katedře, kterou objeví. Je to škola velká, volné místečko se tam najde, často i pro pitomce. Nejen střední, ale i vysoké školy jsou dotovány "za kus", není dobré přílš vyhazovat. Lehká rovnice: vyhodím-li blbce od zkoušky, vyhodí mě z práce". X= co si vyberu??? Řeči odborníků o tom, jak se vrátíme k nevzdělanému národu, jsou nesmyslné. Maturita z hlupáka vzdělance neudělá. A podívejme se na kvality mnohých, kteří ji mají. Za čtyři s odřenýma ušima na škole pochybných kvalit. Do statistiky o vzdělanosti národa dobré!!
Vůbec nejsem proti jednotným přijímacím zkouškám. Ale nejdříve je třeba zamyslet se nad tím, co od nich očekáváme. A ono očekávání pak naplnit. Ne jak se to stalo u státní (jednotné, základní) maturity. Tam jsme absolutně odepsali chytré a maturitu přizpůsobili těm, kteří by ji vůbec nemuseli mít. Z maturity se tak stala jednotná zkouška na úrovni zkoušky učňovské. Bohužel, je to tak. A že z ní spousta studentů přesto vyletí - a je jich mnohem více než dřív - je jen důsledkem toho. Třetina studentů na ni prostě nemá (bez urážky, dřív na ni neměli také), třetina je schopna ji složit při troše snahy (ti to obvykle "dají"), a třetina na to absolutně kašle, protože mají pocit, že je pod jejich úroveň na něco takového se učit - z nich mnozí "letí" také.
Pozor, ať "státní přjímací zkoušky" nedopadnou stejně.
