Když kdysi komunisté bojovali proti elitářství - všichni měli být stejní a mít stejně, vědět stejně, bydlet stejně - nakonec udělali elitu sami ze sebe. Nejsme na pokraji stejného omylu?
V poslední době se rozpoutala přímo bouře nevole proti zavedení cut-off score u přijímaček na maturitní obory - např. včera v Mf Dnes. Proboha proč?
Již roky učitelská veřejnost po něčem takovém volá. Všichni víme, že úroveň vzdělání klesá se zvyšujícím se počtem těch, kteří ho získali. Místo dvou úrovní maturity máme jen jednu, která je nastavena tak, aby jí "prolezl" co nejvyšší počet učňů, kteří svou první čtyřku mnohdy z klíčových předmětů získali již na prvním stupni. Ale protože střední školy, kterých je moc, bojují o každého žáka znamenajícího peníze, dělají ústupky. Zdá se však, že již není kam ustupovat. U maturit, hlavně z matematiky a z češtiny, propadá stále více žáků, mnozí dvakrát i třikrát. Vina se hledá převážně na straně učitelů. Ale i jejich snahy jsou už na hraně. Co chcete dát tomu, který na to - lidově řečeno - prostě nemá buňky? Už po několikáté zde řeším - na základě svých letitých zkušeností z učitelského působení na všech typech škol, že takovýmto žákům by bylo lépe na učilišti a že by z nich mohli při troše snahy a péče být skvělí mistři svého oboru. Takto z nich vyrůstají nešikovní nedovzdělanci.
Ještě je zde možnost najet na tzv. asijský styl. Budeme žáky dusit, nutit je dřít, memorovat, po víkendech se budou za peníze rodičů doučovat, o prázdninách budou školy pořádat studijní soustředění, aby maturitu lépe zvládli, a uvidíme, jak to dopadne. Možnost a je, že opravdu z těch slabých vydřeme průměrné studenty. Možnost b je ta, že stoupne počet sebevražd u studentů, jako je to třeba v Japonsku či Vietnamu, a děti nás budou nenávidět.
Učitelská veřejnost již léta upozorňuje, že takto to dál nejde. Maturita opravdu není pro všechny. Jedním z návrhů byly mistrovské zkoušky - kdo by nechtěl, aby mu koupelnu renovoval řemeslník s titulrm mistr! A samozřejmostí přece bylo, je a mělo by být i nadále, že pro "lajdáky", kteří studium prošvihli a školu by si chtěli dodělat později, až dostanou rozum, je zde další šance ve formě studia při zaměstnání. Jde to na vysoké škole, stejně jako na oné střední.
Celý ten humbuk kolem redukce počtu studujících na školách s maturitou mi přijde slovy Shakespearovými jako mnoho povyku pro nic. Tolik let po něčem takovém voláme, a když to přišlo, jsme z toho paf. Zbytečně.
