Další ptáčata vyletěla z hnízda

Dnes jsme se rozloučili s našimi milými… Ne, nebudu psát o pohřbu, ale vlastně trochu ano. V každém loučení je trochu umírání… a my jsme se dnes rozloučili se 102 čerstvými maturanty – tedy už absolventy.

Všude slavnostní nálada, plno úsměvů – hlavně ke konci trochu křečovitých. „Děti“ nevědí, mají-li rychle prchat, nebo raději zůstat, učitelé jsou šťastní, že mají zas jednu várku z krku a zároveň naměkko, že jim odchází to, co mnoho let piplali a připravovali na život.

Letos bylo to rozloučení mimořádně vtipné i dojemné zároveň, prosto sentimentu a přitom citlivé. Šéf hýřil vtipem, rodiče byli nadšení. A ohlédnutí nazpět?

Učitelé se každý rok s někým loučí a někoho nového poznávají. Je to krásné a smutné zároveň. Někteří lidé vás obohatí a na některé by člověk nejraději ihned zapomněl, ještě lépe by bylo je nikdy nepotkat. Letošní „várka“ – aspoň ta „moje“, byla dobrá. Hlavně áčko. Zlobili, nedělali úkoly, často dostávali špatné známky, občas mě pěkně vytočili, a přesto na ně budu vzpomínat. Vyrostli z nich totiž lidi, osobnosti, které vědí, co od života chtějí. Stihli se dobře připravit na život i si ho užít. Vymetali kina, divadla i hospody. Už v kvartě šli dobrovolně (!) na balet Anna Karenina. Umění vychutnat si život je důležité. Často jsem jim nadávala, až si museli myslet, že jsem na ně vysazená. A byla jsem. Brzy jsem totiž mezi nimi našla spoustu chytrých lidí a snažila se je „dokopat“ k lepším výkonům. U spousty z nich se to podařilo a myslím si, že o nich ještě uslyším – v tom dobrém.

I béčko bylo skvělé. Nebyly v něm zpočátku takové silné osobnosti, ale mnozí z nich vykvetli jako růže, dozráli jako dobré víno a budou se umět prosadit.

Mám ráda chytré lidi. Pozor! Chytrý může být filozof i zedník. Podle mě to jsou lidi, kteří si umějí vážit práce své i těch druhých, mají svůj cíl, který se snaží splnit, a nebojí se zdravě riskovat. S takovými je radost mluvit o tom, čemu rozumějí. A takoví by měli být ONI. Chci věřit, že se jim to podaří, že vystudují, najdou skvělou, úžasně zaplacenou a oceňovanou práci a spokojenost v osobním životě. A já se budu těšit na jejich nástupce a při prvním oťukávání zkoumat, jestli “z nich něco bude“.

Tak nejen, vy moji maturanti, ale všichni, kteří to mají za sebou a čeká je další krok po schodech života, HODNĚ ŠTĚSTÍ!