Odsouzená oběť aneb první český terorista

Dnes byl odsouzen pan Jaromír Balda, "první český terorista", jednasedmdesátiletý důchodce, za pokácení a shození dvou stromů na železniční trať...

Tak nám dnes odsoudili prvního českého teroristu- a to dle §311 Trestního zákoníku- teroristický útok. Člověk neznalý našich reálií by si pod prvním odsouzeným teroristou představoval nějakého mladého, testosteronem a adrenalinem nabitého, potetovaného, frustrovaného týpka s pestrou kriminální minulostí, který se pohybuje v okruhu jemu podobných individuí, a usíná pouze za zvuků pochodových či náboženských rytmů pod obrázky jeho milovaných vůdců nebo svatých.

Ale v zemi dobrého vojáka Švejka a Franze Kafky to  má celé hořké a absurdní vyznění. Sám státní zástupce navrhl trest pod dolní zákonnou sazbou (4 léta místo 5-15 let). Jsem rád za to, že se při žádné  z  akcí pana Jaromíra nic nestalo, a on teď nemá na svých rukou krev nevinných. On vlastně ani ublížit nikomu nechtěl, měl jen velký strach o sebe, o své blízké, sousedy, známé a vlastně o nás všechny... Uvěřil totiž lži, zlobě a nenávisti...

Ale kdo je tady vlastně viník? Nejsou to náhodou ti, kteří tady šíří bezduchou zlobu a nenávist? Ti, kteří zneužívají frustrace a jednoduššího uvažování lidí, kteří nejsou zlí-  jsou jen vystrašení, dezorientovaní a nešťastní- a těm nabídnou jednoduchá řešení na složité otázky. Zlu se musíme postavit minimálně tím, že ho jasně pojmenujeme- a to ať se jedná o zlo páchané jménem ideologie, náboženství anebo i jednotlivými politiky opilými vlastní mocí (já za zlo považuji, když chce někdo ubližovat druhým lidem, aniž oni ubližují někomu jinému...)

Na lavici obžalovaných by tady měla usednout lež, zlo a nenávist- a její šiřitelé, nikoli její oběti... 

V téhle souvislosti mi nedá, abych si nevzpomněl na skvělého Františka Smolíka v Posledním soudu ve zfilmovaných Čapkových povídkách Martina Friče: Bůh přece nemůže soudit- on totiž všechno ví, a každému člověku dobře rozumí...

My lidé ale bohužel soudit ne že můžeme, ale musíme...