"Tak kdopak si to na nás letos vzpomněl?" říkali si ti natěšenější v době, kdy stála pohlednice padesátník a známka třicet haléřů. A vzpomnělo si ve většině případů celé široké příbuzenstvo. A z lesklých obrázků mohly
potom šikovné ručičky sešívat barevné chaloupky, do kterých si hospodyňka ukládala nitě, jehly, klobouček na štepování ponožek a jiné drobnosti.
"Vzpomenou si jednou za rok a pošlou čumkartu!" bručeli zase ti méně spokojení s frekvencemi rodinné komunikace.
Včera, když jsme s děvčaty probíraly jak naložit se Silvestrem mě Romana utvrdila v poznání, že se od těch dob nic nezměnilo: "To mi zase budou chodit ty hrozný a dlouhý esemesky? Já nechápu, proč to ty lidi posílaj? Kdo to má číst? "
Kolik lidí, tolik chutí. A není možné se zavděčit všem. Možná, kdyby se daly ty esemesky a ememesky vytisknout na barevné tiskárně na kvalitním fotopapíru, bylo by nám lépe.
A potom by si někteří z nás zahráli pátrací hru, ve kterém krámu je k dostání jehla a nit? A ti trpěliví, šikovní a vděční za to, že se jim podařilo šicí potřeby sehnat hned napoprvé, by se dali do stříhání, skládání a rovnoměrného propichování obrázků s láskyplnými slovy od blízkých přátel a něžnými i vtipnými obrázky.
Možná by někteří kutilové najednou zjistili, že mají obrázků málo a jiným by jich zase přebývalo. Ale to už je každoroční úděl vánočních a novoročních přání. Jedni jsou potěšeni, když je mohou rozesílat a dostávat a druhé to zase otravuje a považuje to za zbytečnost.
Do nového roku musíme všichni vstoupit tak, jako tak. Ale můžeme si vybrat, komu svým láskyplným přáním dáme najevo, že s ním počítáme i v roce příštím. A to platí i pro stranu druhou.
A můžeme být struční, rozvláční, trapní i veselí, protože takoví budeme zase celý rok!
Tak šťastný a veselý rok 2016!
