Na vztah nemám čas, ale na sex si vždycky někoho najdu. To mi úplně stačí. Chci si užívat. Mám málo času na to, abych si mohl pořizovat rodinu. Nemohl bych se věnovat ženě, dětem, něco s nimi budovat a plánovat. "Miluju" tydlety chlapíky, kteří vědí, co chtějí. Na první pohled to vypadá, že mají všechno srovnaný. V hlavě, doma v šuplíkách, v kanclu, v autě, v noťasu, v aťasu...
Zkrátka se ve všem vyznají. Ve víně, v lidech, vědí kam a kolik času a peněz investovat. Mají čich na správnou příležitost a nehodlají promarnit ani okamžik ze svého života. Protože čas jsou peníze. A určitý čas musí věnovat na vydělávání prostředků, za které si potom "zhodnotí" svůj život.
Vždycky když si o takových chlapících čtu, nebo nějakého potkám, tak si říkám: "Znovu se narodit, tak to udělám jako vy!" Fakt vás žeru, klucí. Nekoukat napravo, nalevo a něco dělat! Vystudovat, potom vypadnout někam ven na stáž a makat. A žádný zdržovačky s navazováním nějakých přiblblých vztahů. Na to není čas a co si budeme povídat, nemáte na to ani nadání. Tak proč byste to vlastně dělali? Když vás odchovala vlčice. Anebo vás matka odtrhla od prsu předčasně. A teď trpíte strachem, že by vás ta stejná zkušenost mohla potkat s potenciální partnerkou. A z toho důvodu jste se zatvrdili.
Nedostali jste, tak proč byste měli dávat? Dostali jsme málo lásky a proto nikomu nic nedáme. Stejně žádnou necítíme. Možná sami k sobě. Za to, jak jsme se vypracovali. Ale to nebylo zadamo. A proto si připlatím pouze za to, co od druhých dostanu. Ale na oplátku nebudeš ode mně už nic dalšího chtít. Hnát se za kravinama? Není čas, ztrácet čas! Prachy, byznys, známosti, kšefty a jedu! Hlavně se s nikým a ničím moc dlouho nesrat.
Protože stejně vám nikdo nic nedá zadarmo.
A oni to moc dobře vědí. Že nic nepřijde samo. A o všechno se vždycky museli sami zasloužit. A všechno si vybojovat a vydřít. A mají to zažrané v každé buňce svého těla.
Jo, vážně bych to chtěla mít hozené, stejně jako to máte vy. Odstřihnout se od té své ženské stránky a jet! Dopředu a pořád. A sama za sebe. A nesledovat nějaký pocity. Svoje nebo druhých. Nešťourat se v minulosti, nezkoumat kořeny, nehledat souvislosti, nepochybovat. Zatnout zuby a překousnout to. Všechno a všechny.
A někdy si zase říkám, že každý jedeme jinou cestou a v jiném vozidle ale na to stejné místo.
A tak se nějak uklidním a přestanu se šťourat v cizích duších a osudech. Protože by mi do toho zkrátka nemělo nic bejt. A přeju jim to. Aby od nich ti druzí skutečně chtěli jenom to, co jim oni sami můžou nabídnout.
