Marušce /62/ před několika lety zjistili lékaři ubývání vápníku v kostích. A protože se Maruška jen tak nevzdává a ráda by byla ještě pár let soběstačná, začala o své zdraví pečovat. Na doporučení odborníka zakoupila drahé potravinové doplňky a pustila se do užívání. Ale žádnou zvláštní úlevu, kromě té v peněžce nepocítila.
Ani jedna z důchodkyň netrvá na tom, že by musela ráno z postele skákat jako kamzík. Ale v hlavním městě vyšlápnout svižně dva schůdky do tramvaje potřebuje. Nejen kvůli sobě ale především kvůli těm dalším za zády funícím sedadlachtivým spolucestujícím.
Ve čtvrtek mi Maruška spiklenecky prozradila, že se dočetla, že na počínající osteoporózu jsou nejlepší sušené švestky. Je to naprosto přírodní a levný prostředek, jak si udržet pevné kosti v celém těle.
Moc se mi to nezdálo. Připomněla jsem ji kolegyni Hanku, které byly doporučeny švestky na utmelené střeva nadbytkem užívání protiprůjmových léků. A taky jsem si vzpomněla na švestkový kompot, který se podává malým dětem, které mají kosti v pořádku, ale dlouho a marně sedí na nočníku. Maruška slíbila, že se bude v užívání švestek krotit a nasadila si denní dávku v podobě dvou kousků.
Švestky jsou lahodné a na jazyku sladké v každé své spodobě. Švestkový koláč, švestková povidla, švestkové knedlíky, slivovice... Ve čtvrtek svou denní dávku Maruška ještě dodržela. Léčebnou kůru podpořila skleničkou voňavého burčáku.
Ale v pátek došlo k zásadnímu obratu v léčebném programu. Buď to celé zavinil z předešlého dne burčák, nebo si Maruška zobla více švestek než měla. Každopádně Maruška se dala do pohybu. "Vida!" napadlo mě , když počtvrté během dopoledně Maruška vyběhla na chodbu z kanceláře. Kosti se zázračně zpevňují a Marušce je do skoku.
Nebylo.
"Co mám dělat s tím žaludkem?" pronesla řečnickou otázku Maruška při chůzi k ledničce a ve střevech ji zaškrundalo.
"No, já myslí, že to nebude žaludkem." zcela zbytečně jsem plýtvala názorem.
"Snad mi to pomůže." zavřela oči Maruška, zaklonila mírně hlavu dopředu, ke rtům přitiskla sklenku a lupla do krku malou vodku.
Nepomohlo. Běžela znovu.
"No to je příšerný. Co budu dělat? Jak dojdu vůbec domů?" začala se po deseti minutách strachovat přírodní léčitelka a sáhla po léku z rukou farmacie - živočišném uhlí.
Žaludek i střeva přestaly vysílat zvukové signály a Maruška zastavila své tělo v rozletu a spokojeně spočinula v kancelářském křesle.
Švestky byly ten den odloženy do spodního šuplíku zcela neprávem, protože jsme ani jedna z nás nepochopila účel a smysl léčby.
Celodenním běháním si totiž Maruška kosti a klouby zpevnila až do Vánoc a žádné podpůrné prostředky teď už nepotřebuje. Léčba švestkami se nakonec přece jen zdařila.
