"Tak rychle. Jedeme!" zavelela paňmáma a práskla dveřmi auta spolujezdce. Děti na zadních sedačkách si toho ani nevšimly. Obě dvě byly zabrané už od Štědrého dne do skládání stavebnice lega a pořád je to ještě naštěstí nepřestalo bavit. "Raději bych už byl doma." Povzdychl si manžel. "Ne, ještě jsme slíbili, že se zastavíme u Kovářů."
A sliby se maj plnit, aspoň o Vánocích...dojemně se vtírá z rádia do kokpitu rodinného auta jako každý rok Janek Ledecký.
"Vždyť jsme si ani nestačili odpočinout, jak ty svátky rychle utekly. " touží si aspoň postěžovat po návštěvních a dárkožroutských maratonech rodinní příslušníci. Žádný duchovní zázrak se nekonal a i to světlo zhaslo, když jim na záchodě praskla žárovka.
Hezky si to užijte. Hlavně si to hezky užijte! přejí si rodiny vzájemně. Ale pod pojmem užívání je skrytý pouze nadbytek konzumace potravin, dárky, které se musí nakoupit a návštěvy, které se povinně musí absolvovat.
Hyjé Karle, hyjó! Práskni do koní a jedeme na další štaci! Novákovi, Kovářovi, Pěnkavovi. Všichni ti, které jsme celý rok neviděli. A když jsme je celý rok neviděli, možná, že bychom se bez nich obešli i ten další rok, nebo snad ne? Svátky jsou přeci odvozeny od svátosti a ne od povinnosti. A dárek se daruje a srdce se raduje. Anebo dárky se přehazují lopatou a za dva dny si nikdo po nich ani nevzdychne? Anebo jiní je musí za týden po Vánocích s poloviční slevou prodat, aby měli za co v lednu žít?
Hyjé Karle, hyjó! Šetřili jsme na to celý rok, tak jim teď ukážeme, že na všechno máme! A co všechno máme.
Jen ta víra v lásku nám občas schází. Ale děti věří na zázraky. A my dospělí to snad ještě dohoníme cestou životem. Hyjó!!!
