Hoří Brandejs!

"Proboha, Brandejs hoří!" vykřikl kadeřník při pohledu na mou korunu krásy a teatrálně rozhodil pažemi. Již nebylo úniku. V jedné ruce  třímal můj právě svlečený krátký modrý kabátek, na kterém se strachy tetelily knoflíky na tenkých nitkách. Přesto jsem se rozhodla jít do protiútoku. "Můžu se u vás vyčůrat?" rozčísla jsem jeho ántré rozumně. K červenovlasé by sedělo spíše "Ty máš taky ránu, frajere."

"Tak, co s tím provedeme?" vyzvídá lazebník s dlaněmi a prsty ponořenými do mých hořících kadeří.

"Něco, abych byla pěkná?" snažím se být alespoň vtipná, když už vypadám tak blbě.

"Já jsem chtěla být vždycky zrzka, ale nikdy mi to nesedělo." konejší situaci přísedící zákaznice. Váží asi 50 kilo i s židlí, na vlasech má napatlanou tmavou barvu a vypadá šíleně ztrápeně. Později se dozvím, že druhý den odlétá na Maledivy, nesnáší létání a celý den /spíš týden/ už pojídá jablka, aby vypadala šlank.

"Červená je fajn, jen se ji někteří chlapi bojí." vystrčím drápky a obhajuji urputně něco, čeho se chci zbavit.

"Červené vlasy mají rádi ti muži, kteří pracují na stavbě a nalepují si obrázky nahých žen do svých skříněk." zlobí se vlasový pán.

Jestli bude ještě chvíli pokračovat v tomto urážlivém duchu, tak si tu červenku snad nechám, přemýšlím.

"Ledová čokoláda" nakonec navrhuji řešení.

"A nakonec přidáme trochu šlehačky a vanilky" spokojeně vrní loknomuž

"Mno, tak nakonec odhalil i mé skryté choutky" očarovaně souhlasím.

"A jak to ostříháme?" vyzvídá opět vlasomen

"Hlavně nechci žádné mikádo!" zadávám mu hranice cesty, kterou se společně nevydáme

"To rozhodně ne!" zamítá odborník. To by jste vypadala jako nějaká teta! Nebo jako Naďa Urbánková! 

"A ofinku necháme?"

"Patkoofinku prosím"

"Tu vám prostříhám, abyste nakonec nebyla jako poník" vysvětluje názorně kadeřník a pohazuje při tom hlavou z jedné strany na druhou.

"Íhahá" chce se mi zaržát, když se konečně celá, přebarvená, vyfoukaná, vyvoněná a vylepšená dostanu domů.

Sotva však vkročím na území, ve kterém mě všichni milují a berou takovou, jaká jsem, ozve se z obýváku: "Kdo tě tak strašně oškubal?"