Mám pro nás konečně dobrou zprávu.Po všech těch článcích o seznamkách, o nenaplněných očekáváních a nesplněných nadějích. O hledání a nenacházení. Ale především mám vzkaz pro jednu neznámou běžkyni z Prokopského údolí v Praze.
Do Prokopského údolí vyrážíme pravidelně na procházky se psem na malý nebo velký okruh. Na procházky se snažíme chodit v době, kdy potkáme pouze běžce nebo cyklisty. Záměrně se vyhýbáme odpoledním hodinám a rodinám s dětmi ze sobeckých důvodů. Náš pes je velký dobrák a loudí žrádlo. A my chceme klid. Dnes jsme narazili na dědka křižáka. Říkám tak pánovi vyzbrojeného holemi, který při chůzi vydává hlasité a neladné zvuky. Vydává je z toho důvodu, neboť je Prokopák utvořen z vápencového a pískovcového terénu a děda holemi drnčí po kamení. Podezřívám ho, že to dělá schválně, protože mu chůzi nařídili doma mladí ze zdravotních důvodů a hole mu koupili jako dárek. A zapomněli mu říct a ukázat jak je má používat. A děda potom v přírodě prudí a ruší kliduchtivé pražáky. Děda dnes hlukem přerušil mou lesní meditaci, při které jsem se zcela ponořila do svého nitra a představovala jsem si, že i já jsem příroda. Že stejně jako ona, i já procházím ročními obdobími. Zrovna jsem byla u podzimu a v hlavě jsem měla myšlenku, že stejně jako stromy, keře, rostliny tak i já procházím přirozenou proměnou a shodím listy. No a protože bych mohla shodit pouze vlasy, tak mi to přišlo blbý.
Když jsme procházeli okolo dřevěné lavičky, všimla jsem si, že je na ni přilepený izolepou vzkaz. Stálo tam: Hledám tě neznámá běžkyně. Tebe, která jsi se mi tak rychle ztratila z očí. Ozvi se mi na neznamabezkyne@seznam.cz
Napadlo mě, že to je ale milé a lichotivé gesto pro upocenou sportovkyni. Ale která běžkyně by to asi tak mohla být? Většinou sem chodí běhat děvčata v párech. Smíšených i stejnopohlavních. Všechny mají nožky i prdelky vyrýsovaný. A ty, které zatím nemají na tom usilovně pracují. Ale která to asi je? Nemohla by to být například naše pěkná lektorka na angličtinu Klára?
Přemýšlela jsem dál. Psa jsem při tom usilovném přemýšlení krmila piškotama z kapsy a sama jsem se ládovala žlutýma špendlíkama ze stromu. Po dvou stech metrech další vzkaz. Tentokrát na kmeni stromu.V něm už se hledající o sobě víc rozepsal. Popsal se jako triatlonista s muškami nad hlavou. Představila jsem si ty mušky a už mi nepřipadal tak sexynaléhavě jako na vzkazu prvním.
Na vzkazu třetím se triatlonista podepsal jako Ondra. Nad začáteční písmeno O nakreslil malou čárku, takže vypadalo jako hlava s kšiltovkou. Z toho jsem vyvodila, že to bude muž s fantazií.Taky Ondra psal něco o tom, že tam /asi myslel Prokopské údolí/ nemůže pořád čekat. Tím možná obhajoval své rozhodnutí, že kvůli dívce nebude v lese stanovat.
Ondra mi připomněl jednu povídku o mladíkovi v tramvaji stojící ve stanici, který se zamiloval do dívky kterou spatřil v protijedoucí právě projíždějící tramvaji. Během té chvíle zahořel takovou vášní, že dívku od té doby stále hledal.
Ale Ondra byl na rozdíl od mladíka v tramvaji v Prokopáku ve větší výhodě. Mohl zkusit dívku při běhání oslovit. Pokud tedy dívka neběžela ve dvojici. Anebo pokud nebyla rychlonožka a skutečně mu nezdrhla než se stihnul rozhodnout.
Taky mě napadlo, zda třeba vzkazy neobsahují nějakou skrytou reklamu? Jsou opravdové nebo je to reklama na běhejstrenérem? Jako to bylo v případě vzkazů ve vagonech metra, ve kterých také psal mladík dívce. A nakonec se z nich vyklubala reklama na nový román od Michala Viewegha. A od té doby Viewegha můj spolupracovník nemusí. Nedokáže mu ten podvod odpustit.
Ale tomu jako správná a pozitivní romantička nevěřím. A nenechám se žádnými pochybnostmi nahlodat.
Zkrátka romantika žije! A všechny neznámé běžkyně napište Ondrovi na neznamabezkyne@seznam.cz Anebo začněte taky běhat.
