Rozloučení s Lechem Kaczyńským

V Polsku dnes proběhne oficiální veřejné rozloučení s prezidentským párem, který bude zítra pohřben v Krakově na hradě Wawel. Polsko smutní a i Česká republika pro tyto dny vyhlásila dny smutku. A je proč. Nejde jen o rozměr tragédie polského národa, který při havárii ztratil velkou část své nejvyšší elity, ale též o to, že Polsko i Evropa ztratily něco, čím rozhodně neoplývají – velmi schopného konzervativního politika a zatím nejlepšího prezidenta, jakého svobodné Polsko mělo.

Omlouvám se všem politologům a politikům, které jsem výše uvedeným prohlášením zvedl ze židle a kteří nyní o překot brebentí, že Kaczyński nebyl konzervativec, ale socialista – v ekonomické a hospodářské části politiky samozřejmě ano, ale ekonomická část politiky pro mne není a nikdy nebyla zas až tak důležitá, pokud je vedena konzistentně a lidsky. Mnohem důležitější je dnes náhled na neekonomická a nehospodářská témata: náhled na roli rodiny a státu ve společnosti, náhled na etické hodnoty.

Rozhodně se nehodlám omlouvat případným běsnícím čtenářům z pestré a přece jednobarevné palety LGBT aktivistů, feministek, potratářů, antidiskriminantů, radikální levice, liberálů a eurohujerů. Nenávist z těchto kruhů je pro politika z hlediska katolíka jen doporučením a nutno přiznat, že Lech Kaczyński si tu nenávist, vyjadřovanou mimo jiné četnými sprostými a ubohými útoky jejich proponentů v médiích a evropské politice, poctivě zasloužil prosazováním křesťanských a konzervativních hodnot.

V Lechu Kaczyńském ztrácí Polsko i Evropa politika světové úrovně. Politika, který se nebál čelit různým barbarským „vymoženostem“, které jsou dnes bez ohledu na vůli obyvatel vnucovány státům na celém světě ze strany levicové, LGBT, antidiskriminační, potratářské a feministické lobby, „vymoženostem“, které předstírají, že přispívají k „ochraně lidských práv“, ale ve skutečnosti lidská práva brutálně deformují a porušují. Levice jej nenáviděla kvůli protikomunistickému tažení a částečně i minulosti disidenta a politického vězně, liberálové za vetování mnoha jejich reforem.

Neměli bychom zapomenout na jeho klíčovou roli v mezinárodní politice. Byl to Kaczyński, kdo organizoval ve východní a střední Evropě podporu Gruzii v době, kdy čelila ruské agresi, kdo mírnil euronadšení Tuskových liberálů. A byl to Lech Kaczyński, kdo se neváhal omluvit Čechům za polský podíl na parcelaci československého pohraničí v časech Mnichovské dohody. Omluvil se už nějaký český politik za zákeřný československý útok na Těšínsko v roce 1919?

Lech Kaczyński jistě nebyl dokonalý, měl své chyby jak povahové, tak i v politické agendě. Např. v tématech potratů nebyli bratři Kaczyńští vůbec důslední, jak by jako katolíci být měli, ani na vrcholu moci nijak neusilovali o anulování výjimek, které Polský potratový zákon umožňuje, především zneužívaného „potratu po znásilnění“, Lech Kaczyński dokonce jako prezident označil platný zákon povolující potraty v případě znásilnění, incestu a zdravotních indikací (u matky či plodu) za vyhovující, což jen dokazuje, jak je směšné, když ho oponenti a levicoví žurnalisté označovali a označují za „ultrakonzervativce“, nebo dokonce „katolického tradicionalistu“. Nebyl ani jedním. Navzdory tomu jeho odchodem evropská i polská politika hodně ztrácí.

Poznámka: Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy.