Katolický volič: Co by měla KDU-ČSL dělat

Můj komentář Proč KDU-ČSL opouští Sněmovnu vyvolal menší rozruch. Mezi reakcemi, které jsem dostal, rezonují výčitky, že neříkám, co ta strana má dělat. Domníval jsem se, že to je mírně nad moji kompetenci a navíc že ten, kdo chce a umí přemýšlet, si to z článku odvodí sám. Ale protože to u mnohých zřejmě nefunguje a chtějí, abych se vyjádřil přesněji a konkrétněji, zde je to, co bych na místě KDU-ČSL viděl jako nejvíce důležité.

1) KDU-ČSL potřebuje méně pýchy a více soudnosti. Pokud si někteří lidovci myslí, že křesťanští voliči jsou tu od toho, aby volili KDU-ČSL, měli by jít od vesla, protože na politiku jim chybí byť i jen základní soudnost. Žádný volič tu není od toho, aby volil lidovce, žádný volič nemusí volit lidovce, a z toho musíte vycházet.

2) KDU-ČSL obzvláště nutně potřebuje soudnost v personální politice. Pokud strana nepochopí, že strana stojící na křesťanských voličích a potácející se těsně nad hranicí prostě nemůže zvolit za svého předsedu člověka, co se soudí s charitou o dědictví (upřímně řečeno, tohle si nedovolí žádná normální strana) a zároveň má škraloup v podobě role, kterou sehrál okolo ZSZS, může to rovnou zabalit. Další věc je, že strana by měla při personálním výběru kromě stranické spolehlivosti akcentovat i schopnosti, osobní spolehlivost a osobní zodpovědnost. Být úplatným není drobná chybička, je to diskvalifikace. Sebespolehlivější straník nemá být vynášen do úřadů, které jsou nad jeho schopnosti. A když někdo něco opravdu nezvládá, musí být vyměněn.

Nyní je obměna, velká obměna na mnoha úrovních, nutná, ale ne nějaká generační nebo výměna typu „tys někde byl – musíš ven“. Výměna musí být funkční, nahoru musí politici a členové, co dokáží stranu aktivně vést a plnit nároky, které před ně klade současná doba. Strana by nyní mohla a měla sáhnout do MKD. A snad to ani nemusím říkat – lidé totálně zprofanovaní, jako Svoboda nebo Stodůlka, musí odejít úplně, ze všech významných funkcí i jejich okolí. U těch dvou jmenovaných by straně vlastně nejvíce posloužilo, kdyby ji opustili úplně.

3) KDU-ČSL musí vytrvat u bioetických témat. Chápu, že je asi neprůchodné (a možná i nepraktické), aby ta strana jako celek vyhlásila, že teď zakáže potraty, ale neměla by bránit svým jednotlivým poslancům v protipotratových a podobných aktivitách (i v Parlamentu) a měla by ve svých řadách najít osobnosti, které se budou bioetickými záležitostmi aktivně a dlouhodobě zabývat. Jedna malá obranná bitva poslankyně Šojdrové těžko vyváží roky nečinnosti – žádné semináře v Parlamentu, žádná vystoupení na veřejnosti, ochota ke komunikaci a spolupráci s HPŽ ČR někdy horší, než u poslanců ODS či ČSSD – nemůžete se nesnažit a věřit, že vám voliči-konzervativní křesťané spadnou do náruče jak zralé hrušky…

4) KDU-ČSL potřebuje soudnost při vytváření koalic. Musí respektovat svůj program alespoň natolik, aby neslibovala koalice se stranami, které jsou jeho zásadními oponenty. Žádné koalice s komunisty, zelenými, evropskými demokraty, Věcmi veřejnými a podobně. Ani předvolební ani povolební. Ani v Parlamentu, ani jinde – nebo maximálně někde v malých obcích, kde je často vazba jednotlivých kandidátů na stranu, za kterou kandidují, velmi oslabena. Podotýkám, že pro voliče jsou nejbolestivější předvolební koalice, protože nejenže jde o zásadní ústup od programu ještě před rozdáním karet, ale navíc jej to nutí dát svůj hlas i nepříteli, což pochopitelně nechce.

5) KDU-ČSL potřebuje soudnost při výběru nestranických i stranických kandidátů. Nesmí navrhovat do úřadů ministrů (a jakýchkoliv podobných, na jakékoliv úrovni) lidi, kteří jsou nepřátelští ke křesťanství, nebo zpochybňují křesťanský pohled na zásadní (např. bioetická) témata. Ač to bude pro mnoho lidovců ze Svobodovy kliky novinka, nesoulad kandidáta v zásadních tématech je jasnou a definitivní diskvalifikací – a žádný slib loajality to nespraví.

6) KDU-ČSL musí ustoupit od různých liberálních a feministických výstřelků, které se v ní v posledních letech zahnízdily. Jako jsou například kvóty pro ženy na kandidátkách. A měla by zvážit, zda její euronadšení nepřekračuje mez přijatelnou pro mnoho voličů.

7) KDU-ČSL celkově potřebuje více aktivity a kreativity a méně samolibosti. Je třeba komunikace s voliči, k níž by měl být v maximální míře využíván i internet – oblast, v níž byl výkon KDU-ČSL mimořádně zoufalý. Pokud potenciální volič přijde na facebookovou stránku KDU-ČSL, a tam se na místo s odpověďmi setká v lepším případě s mlčením, v horším pak se sekretářkou, co maže méně příjemné dotazy a jejich předkladatele vyhazuje, tak to je úplně ta nejhorší vizitka strany, jaká může být předložena. Je třeba hledat nová témata, co zaujmou mladší generaci, ale nezanedbávejte ta stará.

8 ) KDU-ČSL musí více zvažovat, jakým dojmem působí na okolí. Svobodovo prohození se s Hybáškovou, například, bylo hrubou chybou – jakkoliv mohlo mít racionální základ (který ale měl být respektován už dříve!!), sdělilo světu jediné: že předseda KDU-ČSL je vychcánek a posera. Řekněte, proč by měl nerozhodnutý volič vybírat stranu s takovým předsedou?

Článek vyšel i v Aktualitách Duší a hvězd a primárně akcentuje pohled katolického konzervativního voliče.