Oranžový flašinet

Poslední dobou začínám být alergický na pojem “sociálně slabý a sociálně potřebný”. Naposled vyšel z úst pana senátora Škromacha. Tento pán je jako flašinet, opakuje stále dokola:”Doplatí na to především sociálně slabí a potřební.” Naposledy tuto větu pronesl při dotazu na zvýšení DPH.

Pojem “sociálně slabý” chápu jako ekonomicky slabý a když je někdo sociálně potřebný, tak co jsem já? Asi pro tuto společnost nepotřebný, který je tady jen pro to, aby se o sebe dokázal postarat a zaplatil daně. Takových je nás dost. Lidí, kteří nespoléhají na jiné, ale dokáží se postarat o svoje živobytí a potřeby sami. Tak proč nezatížit daněmi jen nás nepotřebné? Až to sociální demokracie dovede do extrému, tak z nepotřebných se rázem stanou potřební, protože jich bude jako šafránu a nebude daní, které by se mohly rozkrádat, nebude prostředků na přerozdělování a rázem ti sociálně slabí a potřební se budou muset spolehnout ne na stát, ale sami na sebe.

Nemám radost z toho, že se zvýší DPH ale chápu, že stát ty peníze někde vzít musí. Osobně bych si dokázal představit i jiné řešení. Nemůžu ale souhlasit s výkřiky levicových politiků, protože chtějí-li něco přerozdělovat, tak to něco je potřeba někde vzít, či někde ušetřit. Kromě šetrení ve výdajích státu na jeho provoz a tady by to jistě šlo, je nutné lidi zase učit “spoléhat se na vlastní schopnosti” a na to, že musí něco udělat pro to, aby se měli dobře a lepší. Nestačí jen natahovat ruku, ale uchopit do té ruky i pracovní nástroj.

Všichni jsme potřební a bez nás sociálně nepotřebných pane Škromachu by nebylo ani na zaplacení vašeho koryta.