Nenechejme se vybodovat

Setkal jsem se s kamarádem.”Tak asi přijdu o řidičák, vybodoval jsem se,” povídá on. Vedlo mne to k zamyšlení, jak toho lze dosáhnout, když člověk alespoň z větší části dodržuje zákon o silničním provozu.

Je to možné u člověka, který jezdí autem každý den a najede ročně několik desítek tisíc kilometrů. Možné u člověka, který musí řešit řadu problémů a v hlavě má při jízdě jiné věci, než vyhlášku. Člověk, kterému nevadí zaplatit nějakou tu pokutu, protože je pro něj důležitější stihnout co nejvíce v co nejkratším čase.

Můj kamarád je člověk, kterého si vážím, dokáže ve své práci řešit problémy mnohem rychleji a lépe, než řada jiných. Vzhledem k tomu je o jeho služby zájem, nestíhá a den je pro něj krátký. Toto ho neomlouvá, ale pro takového člověka je ztráta řidičského průkazu problém a je problémem především pro jeho zákazníky. Nevím, jaký je řidič, ale setkávám se s řadou řidičů, kterým bych ten řidičák vzal já.

Přibývá řidičů, kteří zapomínají na to, že auto má nějaká směrová světla, zapomínají, že auto jedoucí na hlavní silnici má přednost. Zapomínají na zákony, protože již zapomněli na slušnost a dobré vychování. Taky závodníků je na silnicích více než dříve, jen těch zlatých medailí nepřibývá tak rychle jako rakví a invalidních vozíků.

Nespěchejme, buďme pozorní, vlídní i za volantem a druhým dejme vědět směrovkou, pokynem ruky, co zamýšlíme provést.