Krize, prokletí nebo požehnání?

K tomuto příspěvku mne dohnal blog jednoho komunistického poslance. Cituji:“ Za celou dobu tzv. reálného socialismu, který podle řady našich významných antikomunistů devastoval hospodářství ve svých zemích, v mírovém období nedošlo ke snížení hospodářského výkonu ani o procenta.“ Tak to je konec…citace.

V tomto má pisatel možná pravdu, ale opomíjí řadu jiných skutečností. Opomíjí to, že za železnou oponou i při těch kapitalistických krizích šlo hospodářství a vývoj kupředu daleko rychleji, než v táboře míru a sociální rovnosti. Tam kde jedni používali měkký toaletní papír, druhým muselo stačit Rudé Právo (nejlépe pomačkané ať je papír měkčí).

Prostě nic není černé, nebo bílé a každý si může vybrat ten svůj argument a s ním se ohánět. Někdo se ohání srpem, jiný kladivem, někdo perem, občas i plnícím.

Já se budu ohánět pozitivním pohledem na krizi, negativa nechám jiným, třeba ČSSD. Ta je využije v kampani před volbami.

Kromě negativ přináší krize i jisté očistění. Firmy musí reagovat na silný pokles zakázek a propouštějí. Odcházejí ti, kteří nezapadli do kolektivu, vytvářeli tření v kolektivech, nebyli výkonní, měli přehnané požadavky. Lidé si začínají vážit svých pracovních míst.Snížila se fluktuace. Zvýšila efektivita pracovních kolektivů.

Stejně se trh vyrovná i s neefektivními firmami a zůstanou jen ty efektivní a prostor pro firmy nové, které vzniknou či přijdou na náš český dvoreček.

Není tedy něco černé a něco bílé, buďme rádi za šedou. Mně osobně se líbí.