Zlato, kup mi trenky!

„Zdržel jsem se na jednání, ale už jedu pro tebe. Vyzvednu tě tak za hoďku.“ Juchůůů víkend na Moravě! Romantický víkend na Moravě! Romantický víkend na Moravě ve sklípku! Už mám sbaleno, jsem připravená a nadšená. 

Víno! Kolo! On! Víno! Z mého zasnění mě vytrhne další zazvonění mobilu. „Lásko?“ říká to tónem, že je mi jasné, že něco potřebuje. „Lásko, prosím tě! Teď mi došlo, že v autě všechno mám, ale potřebuju něco koupit!“ Samozřejmě, bydlím sto metrů od nákupáku.

„Lásko, kup mi prosím nějaký trenky! Děkuju.“ Zavěsí. No co, to nebude problém. Nakupuju každou chvíli. Je pravda, že pánské spodní prádlo jsem nikdy nekupovala, ale to bude brnkačka, žádné krajky, žádné roztodivné střihy.

Prostě přijdu, vezmu trenky a jdu. Hm, ale kam přijdu? Ježiši, až tak dlouho ho neznám, co já vím, kde kupuje trenky.  Jéé, to jsou boží šaty! A ve slevě! Chytám ramínko v mé velikosti s červenou visačkou. Tady určitě mají i něco pro chlapy.

Jo, v patře.

A támhle je spodní prádlo. Já jsem jednoduše šikovná holka!

OK, ale teď jaký? S proužky, puntíky, kostkami nebo koupím s pejsky, pane Bože kdo nosí trenky s terčem na šipky přímo na…? Hned mi dochází, že to jestli budou se sněhuláky nebo se Supermanským S na pozadí nebude ten hlavní problém.

Jakou velikost? Jsou chlapi ješitní i ohledně velikosti trenek? Esko vylučuji hned. Ale teď emko? Elko? Nebo snad xl? Hmm. Dilema!

Zkouším si představit, jak má široký boky.

Se sluchátky v uších vprostřed obchodu předvádím etudu, za kterou by se nemusel stydět profesionální mim. Asi takhle široký, no takhle by mohly být dlouhý, předozadní rozměr bude asi.. Hmm! Joooo! Takhle!

„Slečno, potřebujete nějak pomoct?“ ptá se mě prodavač. Je mi hloupý poprosit ho, jestli bych ho nemohla zneužít a nemohl by si vyzkoušet tyhle troje trenky, protože má podobnou postavu jako můj přítel.

Tak odmítám a nadále natahuju gumu na jednotlivých trenýrkách a stále nevím, které by mohly sedět.

Nakonec mě napadla spásná myšlenka. Zanechala jsem snahy najít správnou velikost a raději jsem vyrazila k pokladně zaplatit za mé šaty.

Za půl hodiny už sedím v autě a míříme na jih. „Zlato, jak dopadly nákupy?“ směje se na mě. Ukazuju na šaty a vysvětluju mu, že ty jsem tam nemohla nechat. „No a cos koupila mě?“ zajímá se.

Významně, smyslně a tak koketně, jak jen to umím, zdvihnu obočí a mrknu na něj: „Zlato, jedeme na romantický víkend! Myslíš, že něco takového budeš potřebovat?“