Trapas s uniformou

Je všeobecně známý fakt, že ženy milují uniformované muže. V našich tajných představách často figurují plavčíci, piloti, hasiči, námořníci, nebo dokonce policisté. Je to až nepředstavitelné, ale policisté jsou vážně sexy. Ten obušek, pistole a čepice ležérně zastrčená pod výložkami s frčkami jsou nějak zvláštně přitažlivé.

Nedávno jsme se mohla přesvědčit, jak sexy strážníky tu máme.

Sliby chyby. To už bych ve svém věku měla vědět, ale když se na mě někdo obrátí s nějakou prosbou, je pro mě problém říct ne. A tak jsem nakonec ani nevím, jak slíbila, že si zahraju na taxikáře a odvezu sestru s kamarádkami z akce.

Když si odmyslím víno, byl to klasický páteční večer. Učila jsem se a slintala u pohledu na Vladimíra a toho druhého krasavce z První republiky.

Pak jsem si vlezla se skripty do vany, jen na chvíli, přece jenom už mi musí každou chvíli zazvonit mobil a já pojedu vyzvednout svou malou sestřičku.

Ta chvíle byla dost dlouhá. Když vana vychladla, usoudila jsem, že se ještě na chvíli upíchnu před televizí.

Mobil mě probudil ve tři ráno. Ležela jsem jak široká tak dlouhá na skriptech a vůbec se mi nechtělo vstávat.

Byla jsem děsně rozespalá a nebyla jsem ochotná se jakkoli převlékat. Takže jsem vyrazila ven v růžovém propínacím pyžamu s opičkami, červeném puntíkatém župánku a teplých pruhovaných froté ponožkách.

V rámci bezpečnostních opatření při řízení, jsem si v autě sundala pantofle, které mi padaly z nohou, hodila je za sebe a řídila jsem jen v ponožkách.

Kdo by mě taky takhle ve tři ráno mohl vidět?

A očividně někdo ano.

Nikdy mě policie nezastavila.

Až do toho osudného večera.

Když se před mými zraky objevila ta plácačka, myslela jsem si, že se zblázním. Zastavila jsem a stáhla okýnko. „Dobrý večer!“ usmíval se na mě hezký mladý policista.

Přesně takhle začínají mé sny o policistech. Sexy policajt s krásným úsměvem, širokými rameny a hustými vlasy mě zastaví za rychlou jízdu.

Byl sexy, měl husté vlasy i široká ramena a já dokonce ani nepřekročila rychlost, ale rozhodně takhle mé sny nepokračují.

 „Silniční kontrola, slečno - prosím vystupte si!“ vypustil z těch nekrásnějších plných rtů, co jsem kdy viděla.

Sakra! Sakra! Sakra! Netušila jsem, jak mám tomu strážníkovi vysvětlit, že musí chvíli počkat, protože musím zpod sedadla vylovit boty.

Klekla jsem si na sedačku a začala hledat. Když jsem ve svém krásném outfitu musela vystoupit, myslela jsem si, že se propadnu studem.

Nenamalovaná, s mokrými vlasy smotanými do jakéhosi drdolu, s brýlemi na doma na nose, pupínky na obličeji potřenými modrou pastou na akné a pruhatými froté ponožkami v pantoflích jsem čekala, co se bude dít.

Chvíli se na mě policista díval a dost neobratně potlačoval smích. Poprosil mě o řidičský průkaz a papíry k autu s tím, že dechová zkouška v mém případě nebude nutná.

Opět jsem si klekla na sedačku a začala lovit v přihrádce peněženku.

Nemám se čím chlubit, ale netuším, jak vypadají techničák a ten zbytek a tak jsem policistovi podala návod na obsluhu vozidla.

To už se ten jeho neodolatelný úsměv změnil v dost hlasitý smích.

Po dvou minutách vytahování krabic s papírovými kapesníčky, mě radši propustil. Bylo to štěstí, protože jsem nic jiného nemohla najít a navíc mi došlo, že jsem si rozespalá nechala řidičák doma.

Usmál se, mrkl na mě a řekl: „Aspoň si příště vezměte nějaké jiné boty!“

Celá rudá jsem nastartovala, pustila spojku, auto mi poskočilo a motor hrdě chcípl.

Sexy policista se smíchy zlomil v pase, zamával na mě a já jsem raději opětovně rychle otočila klíčky v zapalování a rychle ujela.

Za pár kilometrů mi došla jedna smutná skutečnost – sexy policisté možná existují a není od věci o nich snít, ale když se sny o sexy policistech stanou skutečností, nemusí to být tak sexy…